Probuďte se, malověrni!

Jak symbolicke.

Byla středa 27. kwětna 1942 a proti silnějšimu protivnikovi zme prohravali 0:2. Všecko vypadalo ztraceně. Nebyl nikdo, kdo by se postavil do čela odporu.

Vudce lapěl na střidačce, nepil, nekuřil, nehnul ani obočim. Byl to taky nemastny, neslany cyp. Co tež chcete od chlopa, kery nekuři, nepije, nema děcka a neřekne sproste slovo? Byt Mirkem Dušinem je fajne v komiksu, ale ni v opravdovem životě.

Nikdo nevěřil, že by se ve zlomenem mužstvu našla jiskra odporu. Ani velky, škaredy chlop s frňakem jak židovsky klakson temu nevěřil. Proto jezdil v odevřenem kabryju, bo to byl velky frajer. Jeho mise byla splněna. Vyhraval 2:0 a těšil se na setkani s vudcem, s kerym měl probirat dalši plany proti dalšimu tymu. Netušil, že neni nic horšiho, než naštvat cyklistu, kery se nahoře naoko hrbi, ale dole furt šlape.

A tak překvapivě misto teho, aby šlapnul na plyn a zdrhnul, tak zastavil, odkryl branku a myslel si, že to zvladne.

Nezvladnul.

Netušil, že nasrany cyklista dokaže nevidane věci…

Neni radno podceňovat narod, kaj děckam zakazuju chodit do školy a chlopum na pivo.

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil

PS: Text je pochopitelně o sportu, nikoliv o střilani polityku EuroSajuza a nema nic společneho s vybizenim k nasili…