Zpět

Bilancování sametové naivity

Text 18.11.20246 min Přehrát

Ne že by ohlížení přes rameno mohlo změnit naši budoucnost, ale pro dříve narozené to je možnost srovnat si priority a prozřít. Smyslem prozření je nezemřít jako blbec, neboť to je asi největší ostuda, jaká člověka v jeho časném životě může postihnout.

Jako se strom pozná po ovoci, pozná se společnost nikoli podle toho, co o sobě prohlašuje, anebo co si nalhává, nýbrž podle skutků. A úroveň společnosti se nehodnotí podle toho, jak se v ní daří těm nejúspěšnějším, ale podle úrovně těch nejslabších. Z řečeného plyne, aniž by bylo třeba o tom dlouze diskutovat, že naše země nevzkvétá. Nepřekvapuje to, vezme-li se v úvahu, že jsme periférií geopolitické periférie, kterou se stala Evropská unie. Je ale třeba k tomu poznamenat, že jsme se východní ekonomickou kolonií „staré Evropy“ stali dobrovolně.

Co se před třiceti lety líčilo jako výhodné ekonomické partnerství zaostalého Východu s prosperujícím Západem, byla ideologická konstrukce, kterou nikdy neověřila praktická zkouška. Naše podniky s letitou tradicí zkrachovaly, anebo byly převzaty konkurencí dříve, než by se prokázalo, že neobstojí ve férové konkurenci. Ekonomická kapitulace byla součástí politické rezignace na státní suverenitu. Z potřeby někam patřit, někomu se podřídit, povstaly všechny pozdější negativní důsledky, aniž by byly něčím hodnotným kompenzovány.

Důvodem, proč se naše polistopadová politická reprezentace chovala k novým, západním partnerům stejně servilně, jako se reprezentace předlistopadová servilně chovala k vrchnosti východní, byla politická naivita. Politici, které ani nenapadlo zvolit neutralitu, po té co se zbavili závislosti na starém hegemonovi, neměli na krku nůž hegemona západního. Nejednalo se o nepřátelské převzetí, u kterého bychom dodatečně mohli říct, že jsme dostali mafiánskou nabídku, kterou nešlo odmítnout.

Když bilancujeme historické křižovatky, zjišťujeme, že na nepřátelské převzetí se politici u nás mohli vymlouvat v letech 1938 a 1968. Na politickou naivitu doplatili v letech 1948 a 1989. Ke správnému politickému instinktu si mohli gratulovat pouze v roce 1918, kdy se dobře zorientovali v poválečném chaosu. Z historie tedy nelze vyvodit nějakou zákonitost, která by nám prozradila, jak to dopadne na příští historické křižovatce.

Předpokládejme, že Evropskou unii budou nadále řídit diletanti, prosazující sebevražedné politické strategie, takže společný evropský projekt zkrachuje. Objeví-li se na troskách Bruselu příležitost zvolit suverénní, neutrální pozici, bude po ní společenská poptávka? Bude zde soudržná národní komunita, ze které vzejde schopná politická reprezentace, s realistickým národním programem? Dnes tomu nic nenasvědčuje.

Důsledkem sametové naivity jsou generace, u kterých identifikace s národem mizí. Sázka na globalizaci oslabila lokální spolupatřičnost. Lidé, kteří přebývají v paralelním, virtuálním světě, nevypadají na to, že by byli ochotni převzít odpovědnost za svět reálný. Lidé se prostě vzájemně nepotřebují k tomu, aby přežili. Došlo ke ztrátě kontinuity. Nastupující generace nenavazují na práci těch předchozích, ale také netvoří nic, na co by dávalo smysl navazovat generacím příštím. Život, jak jsme ho znali, je vytěsňován užíváním si, přežíváním anebo živořením.

Při bilancování sametové naivity snad smíme zmínit i jednu polehčující okolnost. Vsadit na Evropu v situaci, kdy se Evropa měla brzy zříct všeho, co tvořilo její kulturní, duchovní, etnickou ale i ekonomickou identitu byl jednoduše pech. Stejně tak bylo obtížné předvídat, že se Evropa nechá zatáhnout do amerických válek. Je-li ovšem budoucnost obtížně předvídatelná, nelze ani vyloučit, že to s naší zemí na příští dějinné křižovatce dopadne dobře. Třeba nás nikdo nebude chtít. Můžeme být k ničemu a vyslechnout si, že se máme udělat pro sebe. Postarat se o sebe sami. Je to samozřejmě představa poněkud naivní. Taková výročně listopadová.

Všechny příspěvky s Ivan Hoffman

Diskuze:

  1. Já se nejvíc těším na to, až profesor Fiala cca rok po prohraných volbách prohlásí, že Češi nemají německé platy kvůli Babišovi, který je okradl na Čapím hnízdě a másle. I když je možné, že z uzavřeného pavilonu ústavu pro choromyslné či z nějaké bruselské kanceláře, což ostatně vyjde nastejno, nezarezonuje jeho odvážný signál tak silně jako z obrazovky České televize.

  2. Letos to vážně nemělo chybu. A to jsem zahlédl snad jen 10 minut v TV. Pan profesor premiér při zapalování svíček evidentně halucinoval a blekotal cosi o rakouských a německých platech, pan generál prezident cintal cosi o tom, že demokracie je i to, když na něho lidí křičí, že je komouš, agent a zrádce, paní předsedkyně sněmovny měla evidentně nahnáno a žvatlala cosi o tom, že demokracie je i to, když ji lidé nadávají do krav, pan předseda senátu měl evidentně nahnáno, i když se to snažil nedávat na sobě moc znát a žvatlal cosi o tom, že demokracie je i to, když mu lidé nadávají do volů. Pak byl střih na herce Polévku Jr,, který jsa zpovídán svazácky horlivým TV redaktůrkem ze sebe nebyl sto vypravit jedinou kloudnou větu, která by jakžtakž dávala smysl. Inu novodobá umělecká elita z Dejvického divadla. Odpovědi V. Moravce jsem shlédl až ze záznamu, leč ukázaly se býti skutečným zlatým hřebem celé povedené taškařice, snad pod tíhou okamžiku, pod vlivem narkotik či nejpravděpodobněji následkem progresivně se rozvíjející stařecké demence a senility pan profesor premiér opět furiantsky spustil o německých a rakouských platech, dodal, že chce další čtyři roky u vesla, protože jeho vláda je nejúspěšnější vládou Česko(slovenska) od r.38! Prostě co víc si může od oslav svobody a demokracie prostý občan přát.

  3. Bilance pěkná, leč málokomu potřebná. Většina už prozřela. Já též.

    A těm, co dosud neprozřeli, už asi neni pomoci Nám ostatně také ne ….

  4. Vždy se rád koukám na ty oslavy. Jsou ryze české jak od Járy Cimrmana. Bývá tam dav lidí, kteří kádrují kdo může k památníčku na Národní položit květiny, nebo zapálit svíčku. Pravidelně brání v přístupu těm, kteří mají největší důvody být za změnu režimu vděčni.

    1. Mně to spiš připominá tu předscénu Wericha s Horníčkem o malém českém člověku: „Ten už mluvil dvě minuty, tak dost … ta už nepromluvila hezkou chvilku … teď by měl mluvit tamhleten – ALE nemá zaplacený příspěvky – nic !“

    2. Jetvarte, ta tvoje „ryze česká“ cimrmanovština je krystalicky čistá židovina. Stejně jako třeba werichštajnovsko-marxisticko-judaistický film „Císařův Pekař“, to je ale až druhý nejzažidovanější „český“ film. První nejzažidovanější „český“ film je „Ulovit miliardáře“.

      1. Nikdy jsem neslyšel o židech, že by útočili na své nejúspěšnější příslušníky jen proto, že veřejně oceňují událost, která jejich vzestup umožnila a kterou oceňují i ti, kdo na ně útočí. Ale je to možné, pan Kafka byl také žid.

  5. Perfektně shrnuto.
    A po včerejším ortelu USA nad Evropou bude ten případný scénář ještě jiný…

  6. Tož, je to naivní.
    Myslet si, že nikdo nebude mít zájem o ten bilion ročně, co se tady dá vyrejžovat.

    Taky je naivní představa, že „tím důvodem … byla politická naivita“.

    1. Politická naivita byla důvodem, proč to šlo tak snadno. A rejžování mi nepřipadá jako vhodný termín. Spíš bych to nazval ždímáním 😀

      1. Jak je libo.
        Politická naivita se vyskytovala u obyvatelstva, u vrcholných představitelů to byla zčásti vědomá vlastizrada, popřípadě zkorumpovaná nečinnost. Slovy práva – vědomá nedbalost (pachatel sice škodu či trestný čin způsobit nechce, ví však, že jej způsobit může a bez přiměřených důvodů spoléhá na to, že se tak nestane).

    2. rozhodne o nejakou naivitu neslo, Venca Flaska alias kadosh Veskrna a jeho parta byli cilene vybrani a pripravovani na ten lup, jednak kvuli jeho mizernemu charakteru a hlavne kvuli jeho kolaborantske rodine ktera zarucovala bezproblemove vydirani toho saska, Poserplina se tam tez nemotal nahodou, stejne jako to hejno obrezancu.

Napsat komentář