Zpět

Strach biskupů z Vidláka

Text 29.9.20256 min Přehrát

Byly časy, kdy se komunisté báli církve. Jako čert kříže. Něco se muselo stát s církví, nebo s komunisty, jestliže se dnes církev bojí komunistů. V každém případě to bude souviset s vírou. Že se křesťané nebáli komunistů, když tito měli moc, bylo dáno tím, že křesťané vírou věděli, že je s nimi Bůh. Dnes to vypadá, že si naši biskupové nejsou Bohem zcela jisti, když je volební program levicového hnutí Stačilo! přiměl k politickému angažmá ve formě předvolební agitace, koho nevolit.

Biblická instrukce „dát Bohu, co je Boží a císaři, co je císařovo“, se všeobecně interpretuje jako výzva k apolitičnosti. Ježíš moudře předvídal, že zapletou-li se jeho vyznavači do politiky, Bůh přijde zkrátka a císaře to neučiní lepším. Aby nebylo pochyb, že to myslí vážně, přikázal Ježíš svým učedníkům odmítnout hřích, ale milovat nepřítele. Biskupům se tedy logicky jako přednostní objekt lásky nabízejí komunisté. Zhostit se důstojně takové výzvy je zkouškou víry, ve které si Bůh libuje…

Ale k věci. K diskusi o rozsahu náboženské svobody, respektive o posilování sekulárního charakteru státu, vybízí vedle opoziční levice také opoziční pravice. Důvodem přitom není averze na křesťany, nýbrž obava z islamizace, postupující Evropou. Bloger Vidlák, který mimochodem není komunista, ale křesťan, upřesňuje, že program Stačilo! se inspiroval Francií. Na té lze demonstrovat, jak to brzy může vypadat u nás a jakými zákony lze předejít těm nejhorším excesům.

Radikální islám zneužívá západní náboženskou toleranci a lidsko-právní legislativu. Z pohledu islámu jsou nevěřící v Alláha lidmi méněcennými, které není třeba respektovat, expresivně řečeno jsou to nevěřící psi. Nebrat toto pohrdání v úvahu, zlehčovat ho, je trestuhodně naivní. Pokud trváme na principu lidských práv, kdy je třeba měřit všem stejně, nelze ani v zemi s křesťanskou tradicí volit jiný přístup ke kostelu a jiný k mešitě. Jeden příklad za všechny: Jestliže stát nemá co mluvit do církevních sňatků, nemůže zasáhnout ani v mešitě, když se tam oddávají dvanáctileté holčičky s padesátiletými chlapy.

Sekulární společnost má na výběr, zda se bránit muslimské migraci, až když radikální islamisté u nás začnou s terorem, anebo zda učiní preventivní, a to i legislativní kroky, aby u nás terorismu na francouzský britský či německý způsob předešla. Najít v této věci společnou řeč s církvemi ale, zdá se, nebude snadné. Naznačuje to právě aktuální prohlášení biskupů obávajících se, že jim bude Vidlák ukrajovat ze svobody.

Není vyloučeno, že našim biskupům islamizace přijde přijatelnější, než sekularizace. Že se spíše smíří s vypalováním kostelů jinověrci, než se státním dozorem. Církev není jednolitý sbor, existuje v ní vedle sebe konzervativní i progresivní, ekumenický proud. Věčně se řeší, zda hlídat ideovou čistotu, lpět na věrnosti k tradici, anebo zda se otevírat spolupráci s jinak věřícími, budovat mosty místo hradeb. Interní debata, co je ještě moderní přístup a co už je hereze, má nepochybně smysl. Je to ale vnitřní záležitost církve, nic více a nic méně.

Pro občana je důležité, zda může večer vyjít na ulici bez obav, že na něj někdo s pokřikem, že Alláh je veliký, vytáhne nůž.

Ve své stížnosti na Vidláka biskupové píší: „Jsme vděční, že církev může po letech útlaku svobodně působit a být nedílnou součástí občanské společnosti. Nedovolme nikomu, aby toto svobodné působení omezil.“ K tomu jen drobná poznámka: Jak známo „krev mučedníků je semenem křesťanů“. Útlak je pro církev požehnáním. Jsou to právě těžké časy, kdy je z křesťanů největší užitek. Pak jsou doby, kdy užitek z režimu mají křesťané. Církev se udělá pro sebe a splyne s občanskou společností. Je to fáze hibernace, čekání na nepohodu, kdy si Bůh probudí své křesťany, aby sloužili potřebným bližním v nouzi. Čeho jsme teď byli svědky? Nejspíše toho, že Vidlák vyrušil biskupy z hibernace.

Všechny příspěvky s Ivan Hoffman

Diskuze:

  1. Děkuji, že mohu vstoupit do diskuze. Každé to tvrzení má v sobě část pravdy. Bylo by dobré, kdyby se z toho našeho názoru nedělal kámen, který mohu hodit po druhém. Mají pravdu ti, kteří říkají, že si občané mají být rovni. My věřící křesťané dnes máme hodně svobody a myslím, že se to nezneužívá. Ale využívá pro dobro. Samozřejmě mohou tuto svobodu zneužít i ti, kteří přicházejí s představou, že to chtějí využít pro svůj názor. Je otázka, jestli tomu už nyní předcházet, nebo až v horké fázi. Zatím si svobody neubírejme. Myslím však, že v současnosti je důležitější otázka míru. Volit strany, které o něj usilují.

  2. Jestli se komunisté báli církve tak měli proč. Komunisté nepřiletěli odněkud z vesmíru ale byly to lidé, kteří na vlastní kůži zažili milosrdenství církve.
    Je všeobecně známo k čemu sloužila církev, k udržování poslušnosti prostých lidí vůči mocným.
    Dnes církev hájí zájmy těch, od kterých jí bude víc sypat. Nakonec už za Nečase si pravice zkorumpovala církev na svou stranu zlodějnou „církevní restituce“. Takže není vůbec překvapivé za koho kopou.

  3. Byly a stále trvají časy, kdy se komunisté báli a nikdy se nepřestali obávat se církve. Jako čert kříže. Stejné je to s církvemi. Pan Hoffman v tomto příspěvku zcela jasně a vědomě lže. Křesťané se komunistů báli. Ví to každý kdo za vlády komunistů u nás křesťany znal. Obavy obou jsou přirozené, jde o dva protikladné výklady světa. Zatímco křesťané se násilí a touhy po světské moci vzdali, komunisté ne. Z toho vyplývají oprávněné obavy křesťanů. Do posmrtného života většina věřících nepospíchá a po pronásledování nijak netouží. Varování našich biskupů je logickou snahou ochránit věřící.
    Oproti panu Hoffmanovi, dávám přednost knězům kteří varovali lidi, že volit nacisty a pana Hitlera není dobrá volba. To samé platí o těch co varovali před bolševiky. Pokud to byla zkouška, Bůh odměnil smrtí jak ty co se protivili, tak ty kteří seděli se založenýma rukama. Pan Hoffman má jistě právo propagovat tu názor, že pokud bychom pana Hitlera milovali a nijak mu v jeho záměrech nebránili, byl by svět lepší, ovšem já ho nesdílím. Podle mne pan Hoffman tuto část nepochopil. Milování nepřátel, znamená, že jim nemáte ubližovat, ne že je máte podporovat v úsilí kdy chtějí ublížit vám. To, že zvolíte jinou stranu, než Spolu!, jim nijak neublíží, jen se nebudou mít lépe a nebudou mít moc ničit ty, co se jim nelíbí. Podpora toho, kdo vás chce zabít, ale zatím nemůže, aby mohl, je v podstatě asistovanou sebevraždou, nemyslím, že je to přesně to, co měl Ježíš na mysli, když hovořil o milování svých nepřátel. Sám Ježíš se nebránil ale také se nešel sám vydat svým nepřátelům, ani je nepodporoval. Nemyslím, že by Bůh vyžadoval od svých věřících aby aktivně podporovali zlo a omezování své víry.

    Na Francii lze demonstrovat jak útlak muslimů vede k jejich radikalizaci a nenávisti proti společnosti ke které se původně chtěli připojit. Může nám sloužit jako odstrašující příklad. Měli bychom být rádi, že s muslimy problémy nemáme a nesnažit se je popichovat a utlačovat. U komunistů a jejich slouhů, kteří jim slouží jde o tradiční chování. Za socíku jim vadili jeansy a minisukně, jazz, později rocková hudba nyní je to šátek. Je to pořád stejná nesnášenlivá pakáž, která si hledá slabšího nepřátele, kterého by mohla buzerovat. Jidáš, nebo vidlák se vždy najde. Jsem hrdý na to, že Česko se až na ojedinělé výstřelky k pronásledování muslimek nepřipojilo.

    “ Jestliže stát nemá co mluvit do církevních sňatků, nemůže zasáhnout ani v mešitě, když se tam oddávají dvanáctileté holčičky s padesátiletými chlapy.“
    To je samozřejmě další lež. Stát zákony určuje pravidla, to že sňatek proběhne v mešitě, nebo v kostele tyto z dodržování zákonů nijak neosvobozuje. Stát může takové chování podle platných zákonů stíhat a sňatek zneplatnit.

    Strašit nebezpečím abychom si dobrovolně omezili svobodu je starý trick. To že se k němu pan Hoffman uchýlil je velké zklamání.

    Vůči muslimům pan Hoffman žádnou lásku k nepřátelům nechová, naopak vyzývá k preventivním represím. Jak se to srovnává s tím milováním nepřátel je mimo mé chápání. Na nepřátele má rozhodně dvojí metr. Jedny, kteří se ho chystají omezit je třeba milovat, zatímco druhé kteří mu nic neudělali, ani tím nevyhrožují je třeba preventivně trestat, aby nám nevypálili kostely, či nevytáhli nůž. Ten zatím vytahují Ukrajici, které ovšem máme podle něj také milovat.

    Jeden z nejodpornějších článků, které jsem u nás četl.

    1. Vaše komentáře mně pravidelně lezou na nervy, ale toto jste přehnal. Všimla jsem si, že oponujete téměř vše, co se zde objeví. Často přemýšlím, co jste tím jako básník vlastně myslel, ale kromě prázdnoty nic nenacházím. S panem Hofmanem lidsky souzním a vadí mi, když ho urážíte. Zameťte si nejdřív před vlastním prahem a třeba se při tom i pomodlete, když se vám uleví.

      1. Pokud se jako pan Hoffman toužíte stát mučedníkem, je to vaše věc. Já svou krev prolévat nechci. Pan Hoffman ve svém štvavém článku alespoň neskrývá, že chce omezování práv a rozvrat. Já chci svobodu a porozumění. Většinou mám jen nějakou drobnou připomínku, ale to co napsal tentokrát je čisté pokrytectví. Je to taková varianta humanitního bombardování pana Havla. Schovává se za lásku a kritizuje biskupy za její nedostatek vůči komunistům a přitom sám muslimy nejen nemiluje, ale snaží se je poškodit i za cenu poškození nás všech. Přesně ve stylu české modlitby, kdy se nemodlí aby se jim narodilo tele, ale: Pane, raději ať sousedovi chcípne kráva. Zkuste mi vysvětlit proč mají muslimové vyjímku z té povinné lásky.
        Pokud se vám mé komentáře nelíbí, nečtěte je. Naprosto chápu, že mé komentáře lezou na nervy. Poukazování chyb a rozporů není příjemné i já mnohem raději chválím. Před vlastním prahem si rád zametu pokud mi ukážete nějaké smetí:) Nevím o tom, že bych pana Hoffmana urážel. Můžete mi ty urážky vyjmenovat?

    2. Souhlasím téměř ve všem. Kolektivní vina je pramen většiny politického zla. Ať se vztáhne na církve, komunisty, muslimy nebo Židy…

  4. „Je to fáze hibernace, čekání na nepohodu, kdy si Bůh probudí své křesťany, aby sloužili potřebným bližním v nouzi.“ Lákavá predstava, ktorá mátoží v hlavách mnohých ľudí, ale nie je celkom pravdivá. „Vzdaj Bohu chválu“, rezunuje celým Svätým Písmom. Na toto je Cirkev, na toto sú bohoslužby. To je: „dát Bohu, co je Boží a císaři, co je císařovo“.

    1. Takže křesťané nedříve tu nepohodu umožní, aby pak mohli pomáhat? To je naprosto úchylné.

  5. Vidlák je věřící..pokud si to dobře pamatuju..A také křesťan, ( ikdyž vlastně ani Ježíš by nebyl křesťan, pokud by být křesťanem znamenalo jen náležet k jakési zaregistrované křesťanské církvi, nikoli uznávat křesťanské- Kristovské hodnoty ).I když ne katolík. jako jeden z mnoha obyčejných křesťanů, má však také selský rozum a je dobře, že biskupy trochu zvednul z jejich trůnů ..Ono jim trocha pohybu a aktivity jen prospěje…:-D

Napsat komentář k „chcimírZrušit odpověď