Lepší než v Německu je to podle komentáře v Die Welt i v Česku, kde „i pivo chutná lépe“.

N1: Syn Ratka Mladiće Darko v pátek na konferenci uvedl, že rodina má pocit, že otcova smrt byla způsobena nedbalostí.

„Můj otec byl zabit před mýma očima v důsledku nedbalého zacházení. Dostal příliš silné opiáty. To je názor rodiny,“ řekl Darko Mladić na tiskové konferenci za přítomnosti ministra spravedlnosti Nenada Vujiće.

Tuž synku, třeba se to právě dneska komusik hodi do planu…

Darko Mladić vyzval „veřejnost, aby se ho ve velkém počtu přišla důstojně rozloučit, aniž by se to stalo důvodem ke konfliktu“. Podle něj je o pohřeb obrovský zájem, a to nejen v Republice srbské a Srbsku, ale i v dalších zemích.

Poděkoval prezidentu Aleksandaru Vučićovi za jeho kondolenční projev hned po smrti jeho otce a za to, že „tu byli pro všechno, když jsme potřebovali pomoc“.

Darko Mladić poukázal na to, že se neangažuje v politice a že pohřeb bude „lidový“ a že „zájem celého lidu je obrovský“, a to nejen z Republiky srbské a Srbska, ale také z České republiky, Řecka, Polska, Bulharska, Ameriky, Austrálie a evropských zemí.

„Můj otec byl zabit před mýma očima nedbalostním zacházením, byly mu podány příliš silné opiáty. To je postoj rodiny,“ uvedl Darko Mladić.

Poukázal na to, že jeho otec „obětoval vše, aby zachránil srbský lid před genocidou“ a že „největším uznáním pro něj je, že lid rozpoznal, kdo byl jeho obráncem před největší silou, která se vydala na cestu, aby Srbové západně od Driny zmizeli“.

„Nespáchal zločiny, neexistuje proti němu jediný důkaz. Kdykoli mohl, zachraňoval civilisty bez ohledu na národnost a náboženství. Zachránil 40 000 Chorvatů, když byli v Bosně obklíčeni muslimskými silami,“ řekl Darko Mladić.

IDNES: Němci se dřív z dovolených vraceli s pocitem převahy. Teď vidí svůj úpadek. Němci se totiž vrací do země, v níž jsou silnice a mosty často v horším stavu než jinde, vlaky jsou bez klimatizace a mají zpoždění, internet nefunguje a úřady místo digitalizace nadále nabízejí možnost komunikace přes fax.

List Die Welt pak připojil pohled na Polsko, na kterém ocenil rekordní hospodářský růst i nízkou násilnou kriminalitu. „Nebezpečí, že vás jako někoho zpoza hranice na Odře a Nise zabije islamista, je reálné jen, když hranici překročíte do Německa,“ napsal společensky konzervativní list Die Welt.

Lepší než v Německu je to podle komentáře v Die Welt i v Česku, kde „i pivo chutná lépe“.

Andrea Kostlánová pro blog iDNES (2013): Existuje mnoho pádných důkazů, že BM armáda podnikala vojenské operace, které měly učinit z muslimů oběti, aby získali sympatie ve světě, a hlavně aby NATO v jejich prospěch vojensky zakročilo …

Vyjednavač EU Lord David Owen, jenž převzal funkci od Lorda Carringtona po skončení londýnské konference v roce 92, napsal , že „ BM jednotky čas od času ostřelovaly granátomety sarajevské letiště, aby soustředily pozornost světové veřejnosti na „genocidní“ situaci v Sarajevu“…

Owen dále napsal, že vojenští pozorovatelé OSN zaznamenali, že jednotky BM armády odpálily granáty z boku nemocnice Koševo, aby vyprovokovali odvetnou střelbu armády bosenských Srbů, což světová média popsala jako „ srbské ostřelování dělostřeleckými granáty nemocnice Koševo“…

„Nejslavnějším“ masakrem BM armády, kterým podstatně ovlivnila válku, byl masakr ve frontě na chleba“ ze 27.5.92, odpovědnost za který za pomoci světových médií úspěšně svalila na Srby…

Ale podívejme, v roce 2013 se ještě svobodně psat mohlo, dokonce i na iDNES. A dodnes nebyly tyto 13 let stare blogy vaporizovany, jako mnohe jiné, že…

Chibičky česke propagandy (2015): V březnu 1848 vypukla ve Vidni revoluce. Udalosti byly tak dramatycke, že cisařsky dvur zdrhnul a přesunul se do Olomuca a Kroměřiža. V prosincu 1848 se stava cisařem mlady, osumnactilety synek, jmenem František Jozef. Aji nasledujicich 6 měsicu zustava jeho sidlem arcibiskupsky palac uprostřed Markrabstvi moravskeho. Postupně zvlada revolučni vašně.

Co ale nezvlada, su vašně erotycke.

Nemyslete si, taky cisař to nemá vubec jednoduche. Když ma chutě na ženske, nemože si enem tak zajit na dyskoteku, nebo do baru a domluvit si jakusik robku na večer. Bo druhy den by o tym psal Blesk a vysilali ti idyjoti na Nově. Ale zaroveň není možne, aby cisař zustal až do svatby naprosto bez zkušenosti. To se prostě nesluši, přece to je cisař. A tak to bylo tenkrat zařizene tak, že mu jeho vlastní mama a jeji poskoci domluvili jakusik mistni robku na večerni dovaděni.

Mělo to samozřejmě svoje pravidla. Robka nesměla byt urozena, aby z teho později nebyly jakesik politycke problemy, musela byt trochu starši, bo co by cisař robil s jakusik nezkušenu pannu, a hlavně, musela byt zdrava. V polovině devatenactileteho stoleti to nebyla žadna sranda. Kapavka a syfilis byly nevylečitelne nemoce a z jejich nositelu (odhaduje se, že třetina Evropanu byla nakažena) se brzy stavali slintajici idyjoti. Eště o sto roku později by vam taky Uljanov mohl povidat…

A tak v každem mistě, kde Franta Jozef pobyval, od Bad Ischlu přes Videň, Prahu, Olomuc a kdovikaj ještě, měl k dyspozici švarnu robku, s keru se moh uvolnit po naročnych statnickych povinnosťach. Jmenovaly se Bertha Marwitz, Elisabeth Ugarte, Katharina Abel, Margit Libenyi Katharina Schratt, a mimo jiné tež Teresie Kropaczek. Tuto švarnu děvuchu potkava mlady Franta Jozef na svojem letnim sidle v dnešní slovenske Holiči.

Pravidelně mu ju jeho poradci dovažaju z šest kilometru vzdaleneho zamku, kaj robila kuchařku. Mlada Kropačkova byla na svoje roky švarna robka, mluvila dokonale německy, bo byla Němka. Moravsky uměla enem par slov. (PS: Národní archiv ji charakterizuje ještě přesněji jako ženu, která pocházela z poněmčené rodiny.)

V červnu 1849, devět měsicu před narozenim syna mlade Kropačkove, cisař zase pobyva v Hodonině, kde probihaju duležita jednani s ruskym vojskem o pomoci proti maďarskym vzbouřencum. Cisař, jak je jeho dobrym zvykem, ve dne tvrdě jedna, v noci se věnuje erotyce s mladu Kropačkovu. Funguje přesně podle hesla mladych manažeru z počatku 21. Stoleti: Work hard, fuck hard.

A vzhledem k uspěchum na poli polityckovojenskem si přestava davat pozor na polu erotyckem. Mlada Kropačkova se dostava do jineho stavu. A to byl tenkrat problem. Bo svobodna robka byla cilem všeobecneho opovrženi. A to nemohl cisař připustit, aby se k jeho potomkovi chovali moravšti paznehti nepřijatelnym zpusobem. V červnu přichaza Kropačkova do jinača, v červencu oznamuje cisařovi, že těhotensky test je pozityvni. Cisař nemarni čas a z mistnich hodoninskych chlopu vybira ženicha

vyvažejici koňske sračky a hnuj. Za robku si 15. srpna 1849 bere vzdělanu Terku Kropačkovu, svatba byla narychlo a snubenci se moc neznali. Byl to divny par. Terka byla o deset roku starši jak Jožin, moc si nerozuměli, bo německy mluvici Terka je zvykla na jemnějši cisařske zachazeni, Jožo je Slovak kydajici hnuj.

Kropaczek erledigt… Kropačkova vyřešena…

3. prosinca roku 1849, se Franta Jozef Jednička nečekaně objevuje v Hodonině, naoko navštěvuje par uřadu, ale hlavně robi par navštěv u kamošek. Na svojem letnim sidle se potkava s Kropačkovu a zajima se o jeji břiško, kaj už mezitim kope maly šestiměsični synek. To ale není podstatne.

Podstane je, že v jeho osobnim deniku se objevuje zahadna poznamka: Připad Kropačkova vyřešen. Pohovor s Terku asi dopadl k oboustranne spokojenosti, Terka si asi sice představovala jineho ženicha, ale nabidka celoživotniho zajištěni pro ňu a jejiho synka stala za to.

Brzy po svatbě zazračně povyšuje Jožo ze smradlaveho čeledina na taxikařa (tehdejši nazev uvedene pozice byl pansky koči), později na hospodařskeho dozorca (tzv. draba), každopadně zvlaštni rodina netrpi, a nikdy nebude trpět hmotnou nouzi. O penize se stara Kropačkova.

Šest měsicu po svatbě se šťastnym manželum Jožovi Masárikovi a Terezii Kropáčkové narodil synek, stalo se tak 7. března roku 1850 a dostal jmeno Tomaš. Publicisti kdysik napsali: „…kontrast mezi Tomašem a jeho oficialnim tatou byl tak značny, že to antropologove považovali za genetycko-biologicky zazrak.“

My dneska dobře vime, že jeho tata nebyl jeho tata, a že kontrast mezi Tomašem a jeho opravdovym tatu je minymalni… jak kdyby si z oka vypadli… že? Anebo se mylim?

Václav Klaus na Radiu Universum: Já myslím, že se musí bojovat. Vláda má pocit, že bojují do jisté míry, ale já myslím, že nedostatečně. Prostě tam je hrůza evropských dotací. Komunismus byl definován dotacemi. Že ceny byly nesmyslné, tak musely být dotace, které vyrovnávaly totální odlišnost cen od nákladů a podobně. Čili definice komunismu – to je teď můj přechod na mou ekonomickou argumentaci – byla hlavní zrůdností komunistické ekonomiky, vynecháme-li vlastnické vztahy. Evropská unie nás přece vrací, zejména v energetické politice, do stejné beznaděje, že dotace jsou dominantní prvek. A oni těmi dotacemi z Bruselu financují vlády, které by se snažily protestovat: Tak my vám nedáme tohle. Vždyť celá debata o těch našich bláznivých větrnících, jak vy říkáte 250 metrů vysokých, je prostě debatou o tom, že to sice je hrozné, ale nedostali bychom deset miliard, nebo já nevím, kolik miliard, nebo dvacet, a to Babiš nikdy nedovolí. Tak o tom se vede debata.

IDNES: Byl čtvrtek 6. března 2025 odpoledne, krátce před půl druhou a Tomáš Jiřikovský, odsouzený provozovatel nelegálního tržiště, se připravoval na svůj „velký den“. Nazítří převedl ze svých bitcoinových peněženek, do kterých se policie nedokázala kvůli heslům dostat a počítače i s nimi po rozhodnutí soudu mu vrátila, 468 bitcoinů za téměř miliardu. Než to ale udělal, rozeslal právě to odpoledne o den dříve dalších více než tisíc bitcoinů za 2,2 miliardy korun na různé peněženky.

A tam leží dodnes, k většině se nikdo nehlásí a část se neúspěšně pokusil někdo směnit za peníze ve směnárnách. Jak chtěl Jiřikovský naložit právě se zbylými dvěma miliardami, není jasné.

Jiřikovský posílal bitcoiny celé odpoledne. Až do čtvrt na pět, než odeslal poslední z dvanácti plateb. Do počítače MacBook se dostal díky znalci Jiřímu Bergerovi. Ten Jiřikovskému obnovil přístup do počítače, a tím i k peněžence darknetového tržiště Nucleus Market o den dříve, než došlo k poslání bitcoinů státu. Díky tomu mohl Jiřikovský ještě dopředu kryptoměnu z peněženky spojované s nelegálním tržištěm poslat na jiné, „bezpečnější“ peněženky a znepřehlednit tak tok kryptoměny. Podle dokumentů, se kterými se redakce iDNES.cz seznámila, vypočítala státní zástupkyně Lucie Slámová, která podala obžalobu, že Jiřikovský to odpoledne odeslal ve 12 transakcích přesně 1 092 bitcoinů.

Poté, co znalec, notář, advokát Jiřikovského Kárim Titz a exnáměstek ministra spravedlnosti Radomír Daňhel převedli bitcoiny státu, přihlásil se večer pár minut po desáté hodině Jiřikovský do počítače znovu. A opět začal posílat bitcoiny: nejprve pěti transakcemi osmnáct bitcoinů, pak dalších šestatřicet bitcoinů v šesti platbách, následně v dalších pěti převodech třicet bitcoinů. Dohromady za více než 165 milionů korun.

To je ale šikovny synek. Čemu nerobi minystra financi?

Český velvyslanec v Saůdské Arábii pro i DNES: Loni se v médiích řešil případ z roku 2017, kdy poslanec Filip Turek dal za stěrač auta zaměstnance saúdskoarabské ambasády v Praze papír s nakreslenou šibenicí a na střechu položil nábojnici. Nedívali se na vás kvůli tomuto incidentu při nástupu s podezřením?

Tento konkrétní případ komentovat nebudu, ale za sebe mohu říct, že vůbec žádná komunikace či náznaky v tomto směru při mém působení neproběhly. Nastoupil jsem do úřadu v roce 2023 a nikdy jsem neměl pocit, že by vztahy mezi ČR a Saúdskou Arábií byly čímkoliv zatíženy. Nezaregistroval jsem vůbec žádný osten či podezřívavost.

Jana Marková: Premiér je vyhodí dveřmi a Taťána Malá mu je vrátí oknem.

Upřímně úplně nevím, co si o tom myslet. V březnu jsem velmi nadšeně kvitovala reorganizaci neziskovkového byznysu na Úřadu vlády a následné bouchnutí dveřmi ze strany několika prominentních členů Rad vlády. Lidí, kteří byli přímo či nepřímo napojeni na ty, kterým byly následně přidělovány skutečně nemalé dotace v rámci programů, které tito členové vymysleli a prosadili.

Jenže co se neděje. Tato reorganizace proběhla přesně v souladu s programovým prohlášením vlády a vypadalo to, že se konečně blýská na lepší časy. Jenže progresivistické křídlo ANO, zastoupené vlivnou předsedkyní poslaneckého klubu hnutí ANO paní Taťánou, se zřejmě rozhodlo jinak.

Tenkrát změny dost pocítil Odbor rovnosti žen a mužů vedený Radanem Šafaříkem. V rámci tohoto resortu se schovávalo skutečně hodně obskurních programů, ale o tom už jsem psala. I o propojení zaměstnanců s neziskovkami, Mladými Zelenými, Zelenými a jinými politickými subjekty. I o tom, jak moc jdou proti premiérovi a jeho politice osekávání politických neziskovek.

A teď si představte, že právě on se stal členem Partnerské platformy na MPSV, a to jako „zástupce za oblast rovných příležitostí“. Šafaříkovou zástupkyní je Eva Čech Valentová, jeho podřízená z Ministerstva spravedlnosti, kam se v červnu oba nedobrovolně přesunuli z Úřadu vlády. A co dělají tyto partnerské platformy? Vypadá to nevinně, ale to vypadá vždycky. Na úrovni jednotlivých ministerstev hrají totiž velmi podstatnou roli – jsou poradním orgánem ministrů a podílejí se na tvorbě pravidel pro čerpání fondů na roky 2028–2034 i podkladů pro jednání s Evropskou komisí, které je jedním z povinných mezistupňů. Jejich vliv na čerpání je tedy značný, až zásadní.

No a celý vtip je v tom, že současná Rada vlády, jejíž výkonnou místopředsedkyní je právě Taťána Malá, Šafaříka a Čech Valentovou do nové platformy MPSV navrhla. Praktický chod tohoto poradního orgánu vlády přitom zajišťuje právě Šafaříkův odbor. Takže zase nejen ruka ruku myje („na bráchu“), ale je to ten brácha, kterého se Andrej Babiš zbavil. Ví to? Vadí mu to? Co to sakra má být? Jak to, že pan Šafařík bude zase takzvaně „u lizu“ a ještě si ten liz bude zase připravovat? Kam až jde realita úřednických struktur a autonomní kroky vlivných postav, jako je Taťána Malá?

Ukrajinská pravda: Trump je proto „velmi odhodlaný ukončit tuto válku, zastavit zabíjení a přinést úlevu rodinám“.

Ale podivejme, synku, takže ty přiznavaš, žes součast války a jsi odhodlany ju ukončit? No tak to stači zastavit finančni kohoutek a IT podporu režimu.

Sergej Lavrov: Německo v reakci na letištní incident rozhodlo mimo jiné o uzavření ruského generálního konzulátu v Bonnu a vypovězení smlouvy kulturnímu institutu Ruský dům v Berlíně. Podle kritiků totiž dlouho nesloužil umělcům, ale špionům.

Lavrov v rozhovoru na tyto kroky reagoval. „Pamatuji si, že před začátkem druhé světové války, nebo spíše velké vlastenecké války, Němci rovněž zavírali své diplomatické mise,“ prohlásil šéf ruské diplomacie.

Jiří Černota s Martinou Kociánovou na Radiu Universum: Dneska, když někdo řekne lék, tak většina lidí si představí pilulku. Jdu do lékárny, vezmu si pilulku. Ale tato představa v podstatě má jenom kolem 100 let. Začalo to v roce 1910, kdy Rockefeller ovládl trh s ropou, a postupně se z ropy začala dělat chemická léčiva. A po 20 letech tohoto působení byla ve Spojených státech historická medicína nahrazena touto moderní medicínou. Ale když se podíváme 200 let zpátky, tak když se řeklo „lék“, tak si většina lidí nepředstavila pilulku, ale představila si esenciální olej, nebo tinkturu, vodičku, případně čaj z bylin, obklady, nebo masti.