Zpět

Mamánci a jejich mamahotel

Text 11.4.2024

Dospělí muži, kteří odmítají vstoupit do vlastního života, představují parazity na vlastní rodině. Mamánci většinou vyrostou z jedináčků nebo z těch nejmladších. Říká se, že když se poslední dítě narodí osm let po nejmladším sourozenci, můžete ho považovat za jedináčka. Začíná to nenápadně: rodiče by svému dítěti dali vše na světě. Končí to ale v podobě zotročení rodičů a mamahotelem.

Zásadní chyba je v rodině, která své děti nenaučí odpovědnosti. Dominuje i velké sobectví. Když se oba faktory spojí, tak máte doma mamánka. Než vyroste z dětských kalhot, můžeme ho nazývat „mazánek“. Je to rozdíl jediného písmena. V odborné literatuře termín „mamánek“ nenajdete, ale za 50 let psychiatrické praxe si člověk vytvoří vlastní kategorie.

Mamánek coby věčný student. Synek se dobře učí a maminka je šťastná, že už si dělá třetí doktorát. Investuje do něho horem dolem, ale nedojde jí, že její čtyřicetiletý intelektuál je veliký sobec a teoretik, ale o tom, co je životní praxe, neví nic. Nejde mu toliko o to, co studuje, ale o to, že se nemusí strat o sebe, eventuálně svoji rodinu. Svůj stav svobodný svádí na to, že ženatý s dětmi by nemohl studovat. Věčný student může studovat prakticky až do smrti, respektive dokud ho rodina platí a živí.

Mamánek coby osoba závislá. Je to dokonce psychiatrická diagnóza, která se projevuje závislostí na druhé osobě, nejlépe na matce. Tito synkové mají často problémy s rozhodováním se i v maličkostech, potřebují u každého svého rozhodnutí poraděnka, cítí se neschopní se o sebe postarat. Mají neustálou potřebu, aby se o ně staral někdo jiný. Jsou neschopní nést odpovědnost sami za sebe. Jsou celoživotně sociálně nezralí. Mamánkem už se narodili.

Mamánek coby uživatel lidských práv. Práci nevymyslel. Žebrat se stydí – na to má právo. Pracovat nechce – na to má právo. A tak parazituje na mamince – na což má také právo.

Mamánek proti své vůli. Synek by rád opustil rodné hnízdo, rád by se osamostatnil, ale matka mu to nedovolí. Odmítá přestřihnout pupeční šňůru závislosti. Ona je spíše závislá na synovi, než on na ní.

Mamánek + 1. Jedná se o synka, který z jakéhokoliv důvodu parazituje na matce, a jednoho dne jí sdělí, že mu chybí pravidelný sex, na který má nezadatelné lidské právo, a proto si našel přítelkyni, která se k nim nastěhuje. Přítelkyně je stejné krevní skupiny jako mamánek, má také právo parazitovat, a tak se maminka už stará o dva. Stává se z ní obojživelník. Živí oba.

Mamánek – věčný marodér. Marodéry si mezi sebou přehazují lékaři tak dlouho, až skončí u psychiatra. Když mu nikdo nenajde nic tělesného, je to tedy od nervů, a maminka už doma nemá lenocha, ale vážně nemocného potomka.

Mamánek – špičkový specialista. Poté, coby takzvaný „maturant za šestnáct“ absolvoval nějakou střední školu s maturitou čtyřikrát za čtyři, má právo pracovat, ale ne méně než za těch padesát táců na měsíc. A protože v žádném podniku, kde se ucházel o práci, neohodnotili jeho kvality výše uvedenou sumou, vrací se natrvalo do mamahotelu.

Všechny příspěvky s Maxmilián Kašparů

Diskuze:

  1. Upřímně – kvůli těmto lidem – mamánkům, kteří si furt stěžují na ostatní, přitom nehnou brvou, se pak na nás, kteří máme opravdové zdravotní problémy, na které se nevymlouváme, tak se na nás kouká přesně jako na tyhle vědomě ubližující osoby… Jenom je trochu problém, že pro ty, kteří mají PAS a zároveň IQ nad průměrem, nebyly vybudované školy – po letech si říkám – co bych dal za to, kdybych byl alespoň ve specializované třídě při základních školách, jak je tomu ve Finsku??? Nedělalo to dobrotu a občas jsem si vysloužil šikanu, kvůli které mám ty zdravotní problémy ještě prohloubenější… Ale asi se to už nedozvím a když se tak koukám na inkluzivní didaktiku, upřímně se směji, kolik těch věcí je pouze na papíru a vědomě se porušují. Např. „Neupoutávejte na žáky se SVP zvláštní pozornost, neupozorňujte na postižení. Také to vyžaduje otevřenost žáka se SVP vůči ostatním spolužákům.“ Nebo třeba: „Socializace začíná v rodině – nejdůležitější! Také významná ve školním prostředí. V procesu socializace je důležitá sociální opora pro dítě s postižením, je důležitá pro zvládání životních krizí, je pilířem duševního zdraví.“ A když to říkají řadoví pedagogové, tak jsou aktivisty bez vzdělání popotahovaní, že tomu nerozumí. To znamená – v případě potřeby je dobré porušovat zásady inkluze, pokud je to v neprospěch nás integrovaných či inkludovaných…

    1. Ahoj 97… Jestli nejsem cosi.. pak ta speciálně „sociální“ podpora…
      Drž.. nemyslim „tlamu“ a už vůbec „krok“.
      Jestli máš /máte/ hlavinku nad rameny… tak jí tam mějte.
      I ten bezhlavý… /ten co jí má pod paží… je totiž ryzejší než oný…
      PRO NĚJŽ:
      Matky to „pojebaly“… Synci jsou SRAČKY… -A to jsem :
      Duchovní pastýř, psychiatr, asi zřejmě /až tak jsem to nestudoval/ filosof…
      A…
      Snad i si do palice pustit ČT s něčim o puku, klubech a „láci“ holek co řešej své „beďary“ a možná i NEPOČETÍ..

  2. Hmm.
    Glosa nebo co tohlecto mělo být.
    Jenže tohle ví kde kdo v „hasičárně“, též před obchodem nebo už hned ve frontě.
    Takže se ptám čím mne, nebo spíše nás, tohle stěžovací banálno mělo obohatit…
    Jenom tak pro pořádek… možná na 2/3, dobře/průměrně -coby „slohová práce“ v prvém ročníku nic moc extra gymnázia v letech tak 197x.
    Maxmilián Kašparů nic méně:
    Dne 4. dubna 2012 byl zapsán do České knihy rekordů jako držitel největšího počtu vysokoškolských titulů.[5][6][7][8]
    Něco jsem poplet?
    Žádám si drzounek příliš?
    Asi jsem opravdu „exot“, ale umístěno toto mělo býti někam na „Seznam“… kde se údajně dovím co všechno NEZNÁM.

    1. Poplet. Maxmilián Kašparů úspěšně živí vlastní prací nejen sebe, ale i svoji rodinu. Umělecký dojem je záležitost subjektivní.

    1. Ostatně v ženské populaci je to podobné, jen si místo mama-hotelů najdou dobře vydělávající manžely ….

      1. Ano, a opět za to můžou matky těch lidí, protože je vychovaly v závislostím vztahu. Ženy mají potřebu ovládat a je samozřejmě snazší ovládat bezbranné milující dítě nežli partnera.

Napsat komentář