Čtyři mozkové výhybky

Lidský mozek má, mimo jiné vlastnosti, také schopnost vyrábět kauzality. Srozumitelně řečeno, příčiny. Pokud vás bolí večer záda, mozek si to zdůvodní tím, že jste celý den pracovali. Bolí-li vás pro změnu ráno hlava, je po ruce, lépe řečeno po mozku, rychle zdůvodnitelná příčina v tom, že jste to večer přehnali v místní krčmě. Tolik varianta vysvětlení číslo jedna, které se říká „je to jasný.“

Pokud jde o přímé a jednoznačné souvislosti příčin a následků, má to mozek i jeho majitel poměrně jednoduché. Horší situace ovšem nastává, když je vztah mezi příčinou a následkem komplikovaný. Ale i zde si mozek poradí. Pokud je hledání souvislostí příliš složité a málo srozumitelné, přehodí se pod lebeční kostí sama od sebe automatická výhybka do polohy číslo dvě, zvané „zjednodušený program.“ Složité se stává jednoduchým. Uvedu několik příkladů. Synkovi to nejde ve škole? Může za to učitelka. Oběd se mi nepovedl? Může za to manžel. Mozek je s pravdou natotata hotový.

Ovšem ona důmyslná výhybka má v záloze ještě další polohy. Variantou číslo tři je program zvaný „pitomost“. Pokud už mozek skutečně něčemu nerozumí, prohlásí to automaticky za nesmysl. Filozof nebo kněz? Darmožrouti! Operní zpěváci? Vřískalové! Akademičtí malíři? Matlalové! Všechno, čemu se tihle věnují, jsou jen a jen pitomosti.

Další polohou oné kouzelné výhybky je poloha číslo čtyři, zvaná „záhadno“. Když už mozkový výhybkář skutečně neví kudy kam, přehodí to sem. „Pořád mám nějaký to píchání, a doktoři neví od čeho. Tak to bude v čakrách, auře nebo v minulém životě.“ Jiným příkladem může být jistá rarita z Vysočiny. Tentokrát jde o úsek dálnice D1, kde je na 90. kilometru nejvíce dopravních nehod se smrtelnými následky. A co na to náš výhybkář? Vzhledem k tomu, že první a třetí poloha nejsou pro tyto případy rychle použitelné, nastaví automaticky polohu čtvrtou.

Proto jsem se dozvěděl pravá vysvětlení této záhady. V první verzi šlo o to, že dálnice vede nad keltským pohřebištěm, a každý mrtvý Kelt se z hrobu vysvobodí tím, že na své místo stáhne duši jiného nebožtíka. Druhá verze byla jemně upravená a hovořila o tom, že provoz na dálnici mrtvé Kelty ruší, a proto se řidičům mstí.

Dokonce mne za účelem potvrzení tohoto podivuhodně záhrobního jevu navštívili kameraman a reportérka jedné televize. Nejprve jsem si myslel, že se mnou oba žertují, ale pak jsem zjistil, že to mysleli vážně. Lovili prostě senzaci. Předpokládali ve mně, snad vzhledem ke kombinaci mých dvou profesních oborů, kněze a psychiatra, jakéhosi odborníka přes „zásvětné posmrtno“. Neuspěli. S chutí bych jim doporučil mokrý hadr na hlavu a pár minut setrvání ve studeném průvanu.

Ale co naplat. Jděte na někoho s pojmy, jakými jsou matematická pravděpodobnost nebo logika. Právě s pojmy, které mají cosi společného s těmi „nesmysly“, které se studují na matfyzu. Při jejich vyslovení mozkový výhybkář přehodí kauzalitu okamžitě do polohy číslo dvě. A cyklus mezi sudými výhybkami se začne opakovat.