Válku na Ukrajině neukončí jednání s Ruskem, ale jak se USA dohodnou s Čínou o budoucnosti

Martina Kociánová: Já jenom ještě zdůrazním, že naši posluchači tě znají jako specialistu na problematiku Spojených států, tam totiž už od roku 1980 žiješ. A spolupracoval jsi tam s českou sekcí BBC a samozřejmě jsi potom spolupracoval po revoluci s mnoha našimi periodiky. Tak řekni mi, když teď jsi nějakou dobu byl v Česku a díváš se na Spojené státy, kam se zase budeš vracet – řekni mi, vidíš nějaký zásadní rozdíl mezi tím, jak to funguje u vás a jak to funguje u nás?

Dušan Neumann: Kde nevidím rozdíl vůbec, tak to je ve funkci společenských médií. Ta jsou orientovaná jak tady v Česku, tak i ve Spojených státech, dalo by se říct, progresivisticky. Já nemám rád to dělení pravice–levice, protože ho považuju zejména pro Spojené státy za zastaralé, ale ta funkce toho, jak prezentují politické a jiné kulturní události, je v podstatě téměř stejná – ten vzorec, ta matrice.

Jinak samozřejmě Spojené státy, když se zdá, že to je taková odnož evropské kultury, tak je to úplně jinak, protože Spojené státy vznikly z jiných politických momentů a z jiného demografického pozadí, a je to stále znát. Ve Spojených státech stále dominuje to, že hlavním hybatelem společenským je komunita, pak stát, a ten federál je až taková třešnička na dortu, která lidi zajímá asi tak jednou za čtyři roky, když se volí prezident.

Společenská média fungují stejně v Česku i v Americe, ale hlavním hybatelem tam zůstává komunita

Martina Kociánová: Zmínil jsi roli a úlohu společenských médií, a dá se říci, že pokud bychom poslouchali to, co nám říkala média veřejné služby před volbou Donalda Trumpa, tak bylo jasné, že nemá naprostou šanci. Pak se ukázalo, že voliči mají přece jen trochu jiný názor, ale teď nám zase říkají, že se situace velmi proměňuje, že nálady jsou v Americe velmi protitrumpovské. Jaké to je, když tam žiješ?

Dušan Neumann: Záleží na tom, odkud člověk ty zprávy bere. Pokud se díváte na zprávy přenášené třeba Českou televizí nebo CNN Prima, tak vlastně Spojené státy a jejich politika dneska – ta imigrantská – se točí okolo Minneapolis. Což je jedno město v jednom státě z padesáti. To, že třeba v Texasu nebo tam, kde já žiji, v Pensylvánii, v podstatě nedochází k žádným násilným demonstracím, vlastně skoro nikde – o tom se člověk nedozví.

A ani se nedozví, že za tu dobu, kdy se spustila skutečně ta drsná imigrační politika včetně deportací – a mohu říct, že svým způsobem ne se všemi těmi efekty souhlasím – tak bylo deportováno přes tři milióny nelegálních přistěhovalců, a z toho většina se deportovala sama. A to se taky moc neví, že když je člověk tam nelegálně a rozhodne se, že se přihlásí u imigračního úřadu, tak ho Spojené státy dopraví do země, ze které přijel, pokud mu tam nehrozí kritický trest, a na cestu mu dají tisíc dolarů, aby se v té zemi mohl začít připravovat na legální migraci. Takto se deportovalo asi 2,5 miliónu lidí. Ale o tom se člověk moc nedozví, zatím všechno se točí kolem těch problémů a malérů, a ty jsou skutečné v Minneapolis.

Ze tří miliónů deportovaných se většina odstěhovala dobrovolně – a na cestu dostali tisíc dolarů

Martina Kociánová: Máš pravdu, že ze situace v Minneapolis se stalo ústřední téma nejenom evropské informovanosti o Americe. A aktuálně do této vody vstoupil třeba i zpěvák Bruce Springsteen s písní Streets of Minneapolis, kde reaguje na potyčku mezi civilisty a policisty. Nazývá v tom protestsongu policisty Trumpovými federálními grázly a Ministerstvo vnitřní bezpečnosti Trumpovou soukromou armádou. Je to tak skutečně, anebo sledujeme opět „vrtěti psem“ a právě někdo složil píseň Stará bota? Lidé, kteří slyšeli a viděli tento film, mi asi teď rozumí.

Dušan Neumann: Bruce Springsteen vlastně modifikoval zřejmě Streets of Philadelphia…

Martina Kociánová: Ano, ano, velký hit svůj.

Dušan Neumann: Ovšem Bruce Springsteen je spíš aktivista, není to žádný Bob Dylan. To ani náhodou. Ve srovnání třeba s ním nebo s Leonardem Cohenem je to taková třetí liga. Takže zase – je to spíše politický akt, dokonaný politický stav a výraz bez té literární nebo politické formy, kterou tomu dávali ti opravdoví zpěváci. Nevím, jak vážně se to bere, protože ve Státech jsem dva měsíce nebyl, ale myslím si, že jako celonárodní vliv to bude mít velmi minimální.

Martina Kociánová: Přesto všechno se nabízí pohled zvenčí a pod vlivem informací, které máme k dispozici, že všechny tyto události společnost v Americe ještě více polarizují. Dá se to tak říct, nebo se Trumpovi podařilo Ameriku přece jen více sjednotit a toto jsou prostě dílčí – řeknu to drsně – kolaterální ztráty?

Dušan Neumann: Nepodařilo se mu to. Jeho tlačí vědomí času – že nemá na to, co chce uskutečnit, dost času. A dokonce se mu podařilo odradit i takové ty vlažné republikány, ne členy hnutí MAGA, což je opravdu hnutí, které není oficiálně organizované, hlavně je to bezpříspěvková organizace, jen se to pozná tak, že si někdo dá tu červenou čepici.

To se mu skutečně nepodařilo, a v posledních doplňovacích volbách vyhrávají demokraté. Zrovna nedávno v Texasu vyhrál v doplňovacích volbách nový demokratický kongresman, který prohlásil, že ICE je třeba úplně vykořenit a rozbít navždy. Což je velmi překvapivé, protože v tom okrsku, kde vyhrál, tam v prezidentských volbách vyhrál prezident Trump o 17 % víc.

Martina Kociánová: Jak si to vysvětluješ?

Dušan Neumann: Vysvětluji si to zaprvé tím neuvěřitelným tlakem médií, která skutečně z ICE dělají zločince, přirovnávají to k německým SA a podobným organizacím. A tím, že skutečně k těm přešlapům došlo – ale vezměte si, kolem těch tří miliónů deportovaných, těch, kteří byli deportováni neprávem a zatčeni, bylo asi 170. Někteří se už vrátili, někteří ještě ne, a všechno se to podává zejména ve velkých médiích tím způsobem, že to je kritika nehorázné trestné politiky prezidenta Trumpa.

Ale já bych se vrátil k tomu, že to pozadí je skutečně jiné. Problém Ameriky, který se musí řešit – a ten Trump o tom ví, jeho administrativa – je problém demografický. A pokud se reformou nedá do pořádku volební systém, tak budoucnost je velmi tmavá.

Například se Trumpovi vytýká, že chce zrušit takzvaný birthright citizenship. To znamená: narodíte-li se ve Spojených státech jako miminko a odjedete pryč, nadosmrti jste Američanem. Takže za posledních deset let komunistická Čína poslala do Spojených států přes sto tisíc těhotných žen, tam se jim narodila miminka, během několika měsíců se všechny matky vrátily do Číny a ty děti tam procházejí normální komunistickou indoktrinací, ovšem v osmnácti to budou američtí občané a mohou ve Spojených státech volit. Ale to není úplně to nejpodstatnější – oni mohou přispívat do volebních kampaní. A to přispívá čínská komunistická strana docela velkými finančními prostředky. To je dlouhodobý problém Spojených států.

Čína posílá těhotné ženy do Ameriky, aby jejich děti jednou mohly financovat volební kampaně

Martina Kociánová: Říkáš, že z ICE, tedy imigračního celního úřadu Spojených států, se dělá jakýsi bubák a téměř zločinec, ale když se podíváme na problémy s migrací a kriminalitou, tak bariéry byly stavěny už od roku 1909. Opatření zesílilo za Jimmyho Cartera v 78 a pak v roce 2006 za George Bushe. Naopak Biden zastavil výstavbu nechvalně proslulé mexické zdi. Jak to s ní vypadá teď? Protože před volbami Trump stále mluvil o tom, že zeď dostaví, a jeho imigrační kroky tomu nasvědčují.

Dušan Neumann: Jak to vypadá fyzicky, to opravdu nevím na všech těch úsecích, ale fakt je, že nelegální imigrace poklesla od loňského dubna asi o 99,5 %. Takže místo těch sedm a půl tisíce imigrantů, kteří přicházeli denně, tak od toho dubna jich přišlo možná deset tisíc. To číslo nevím přesně, protože Trump samozřejmě rád přehání, takže to nikdo nespočítal. Ale imigrace je skutečně zastavena.

Martina Kociánová: Ale přesto, jak jsi před chvílí zmiňoval, volby vyhrávají demokraté. Lidem to nestačí.

Dušan Neumann: To je právě to – volební systém byl založen na důvěře. A je strašně otevřený. Pro většinu Američanů je taková věc jako občanský průkaz stále věcí osobního omezení. Takže zejména v modrých státech, demokratických, jdete k volbám a nemusíte vůbec prokázat, kdo jste. A v některých okresech to bylo tak, že něco jako domovní důvěrník mohl obcházet a sbírat volební lístky a pak to v krabici odnést do volebního centra a tam odevzdat. A je to bez jakékoliv kontroly.

Proto třeba byl už od loňska schválený nájezd FBI do okresu Fulton v Georgii, kde se zabavily všechny krabice s volebními lístky z prezidentských voleb v roce 2020. Protože tam ještě byly dodány dokumenty o elektronických volbách, a dneska to vyšetřuje FBI – jestli ty volby byly opravdu, když bych to řekl česky, cinknuté, anebo jestli je to výmysl. Ale předtím to nikdo neudělal, a musím říct, že to zase přikládáme k dobru Trumpově administrativě. Ne jenom jemu – že se rozhodli to znovu prověřit. A tím se to uřízne. Jakmile to FBI potvrdí a ministerstvo spravedlnosti, ať je tak, nebo tak, tím je to vyřízeno. Nebo bude, doufejme.

FBI konečně prověřuje volební lístky z roku 2020 a Trumpova administrativa si za to zaslouží kredit

Martina Kociánová: V průběhu předvolební kampaně v říjnu 24 jsi řekl: „Donald Trump je v mnoha ohledech pozoruhodná a rozporuplná osobnost.“ Roman Joch šel mnohem dál a nazval Trumpa nebezpečným magorem. Už nám uběhl nějaký pátek – řekni mi, která z těch slov se z prezidentování naplnila více?

Dušan Neumann: Jako magor mi občas připadá nebezpečný a trochu vykolejený. Myslím si, že se na něm podepisuje ten věk – vidím sám na sobě, co to dělá. A on je neskutečně pracovitý, vyřídí toho za den strašně moc. Ty negativní jeho vlastnosti, které mě vždycky pobuřovaly, to je ta sebestřednost a přehánění – já tvrdím, že to má asi v genech. Prostě stále přehání, takže to, co řekne, je dobře třeba podělit, ne úplně na polovičku, ale dobře to odfiltrovat, a pak se v tom člověk vyzná.

Stále je pro mě předvídatelný. Jak se píše, že je nepředvídatelný – je předvídatelný. Stačilo by si přečíst tu jeho knížku Art of the Deal. A já to přirovnávám k tomu, kdyby si evropští politici v roce 1935 přečetli Hitlerův Mein Kampf, tak by taky věděli, o co jde. I když srovnávat ta obě díla samozřejmě nejde.

Třeba ta Venezuela byla předvídatelná. A myslím, že se dost nezdůrazňovalo, že hlavně byla zaměřená jako takové dloubnutí do žeber Číně. Protože to odpoledne, než byl Maduro unesen, podepsal dlouhodobou dohodu s Čínou na deset let na obchod s ropou. A to samozřejmě všechno padlo. Maduro i podle mezinárodně uznávaných výtek byl nelegitimní prezident. A pokud je tedy někdo v nějakém kriminále v New Yorku, tak samozřejmě jeho podpisy už neplatí a Čína prostě musí koukat někam jinam.

Trochu mi uniká Grónsko. Musím se vrátit trochu nazpátek. Za prvního období, když už Trump vyjádřil o Grónsko jakýsi zájem, tak Dánové slíbili, že tam nainvestují 200 miliónů dolarů na obranu a na všechny záležitosti, které tam okolo toho jsou. Tam třeba dneska pod ledem v Grónsku jsou radioaktivní vrstvy z doby, kdy tam Američané ztratili atomovou bombu. A Američané slíbili, že pokud se dohodnou, celé to vyčistí. V padesátých letech se nějaká ekologická záležitost vůbec nebrala. Takže tam jsou desetitisíce tun amerických odpadků někde deset metrů pod ledem.

Ale to je vedlejší. Jenomže když přišel podruhé do Bílého domu a začal se zajímat o Grónsko, tak tam Dánové za tu dobu investovali jeden milión. A tohle jsou věci – on se na to dívá Trump transakčně a byznysově, a to považoval za nedodržení jakési, byť možná ústní, dohody. Proto do toho takovým způsobem vyjel. A já si myslím, že jeho představa byla, že tímhle donutí Evropany, aby tam všechno investovali, a že to Spojené státy nebude stát ani dolar. Ale to se mu úplně nepovedlo – právě tou velkohubostí a tím tlakem.

Trump je předvídatelný – stačí si přečíst Art of the Deal jako Mein Kampf v roce 1935

Martina Kociánová: Na Venezuelu se mnozí dívají jako na porušení mezinárodního práva a sprostý únos legitimního prezidenta, jiní to chápou jako svým způsobem oprávněnou odvetu za Madurem znárodněné americké naftařské podniky. Do toho mnozí, stejně jako před chvílí ty, zdůrazňují, že tam byla snaha zabránit Číně získat venezuelskou ropu. Jak se v tom vyznat? Je to ze všeho trochu?

Dušan Neumann: Já se na to dívám – a to je můj osobní vhled – takto: zaprvé Maduro nebyl legitimní, byla na něj vypsána odměna 50 miliónů dolarů, která, já si myslím, že byla utracena velmi dobře prostřednictvím Rodriguesových.

Martina Kociánová: To na Šaru svého času, ještě když se prohlásil za prezidenta, tak na něj bylo vypsáno 10 miliónů dolarů, a také…

Dušan Neumann: Šara je mazaný a ten Maduro nebyl. Ale já se na to dívám z morálního hlediska, protože mně to taky moji přátelé vytýkají – říkají, vždyť je to nelegitimní. Ale odešlo osm miliónů Venezuelanů do exilu a dvacet tisíc jich bylo popraveno. Tak se na to, kamarádi, dívejte tak: představte si, 1977, tady StB honí disidenty, na Hradčanském náměstí přistanou dva Chinooky, vytáhnou Gustáva Husáka a odvezou ho do Bonnu. Půjdete ráno manifestovat před americkou ambasádu, aby nám ho vrátili? Já se na to dívám tímto prizmatem.

Martina Kociánová: Mnozí se zase obávají, že z akce Venezuela se může stát jakýsi mustr pro možné budoucí geopolitické kroky Ameriky.

Dušan Neumann: Já si to nemyslím, protože vždycky je pravděpodobné, že na řadě budou další dva státy, které spadají pod obnovenou Monroeovu doktrínu, a to je Nikaragua a Kuba. Ale jak se to provede – myslím si, že vojensky určitě ne. On zase opravdu Trump není král. Bez Kongresu si vojenskou akci nemůže dovolit. Tahle akce byla v podstatě policejní – přilítli, přistáli, sebrali, odletěli.

Martina Kociánová: Ano, oni spolu prostě neválčí. Něco jiného by bylo, kdyby Venezuela vstoupila do války.

Dušan Neumann: A to by byl veliký poprask, protože po afghánské zkušenosti jsou na to Američané velice citliví, a to by neprošlo. To by, myslím, měl Trump po žížalkách.

Martina Kociánová: Zároveň se můžeme stát svědky srovnání – a stáváme se svědky srovnání – s dávnými akcemi Spojených států v Chile, Panamě, Haiti, ve východním Timoru. Cítil bys tady nějakou podobnost, anebo jsme se přece jen posunuli do úplně jiné geopolitické situace?

Dušan Neumann: Myslím si, že úplně všechno se srovnávat stejně nedá. Nedá se srovnávat Venezuela a Chile. Tam ten odpor vnitrostátní byl opravdu velmi silný, pouze tu logistiku jim poskytovala CIA a americké služby, ale Američané tam nevlítli. Podporovali Pinocheta, samozřejmě, zpravodajské služby. A Chile je dneska velmi prosperující a celkem spokojená země a ty – dalo by se říct – typické jihoamerické levicové struktury, často vycházející z křesťanských organizací, tam zase mohou fungovat a nikdo je nenabírá do vrtulníků a neshazuje do moře.

Martina Kociánová: A srovnání s Guatemalou by to uneslo? Protože tam se Amerika podepsala na vyvolání vnitřního konfliktu jenom proto, aby majitelé plantáží nepřišli o své banány.

Dušan Neumann: Velmi těžko, protože my jsme se skutečně posunuli o více než půl století. A zahraniční politika se dělá poněkud jinak, i když na stejných principech. Takže si myslím, že dneska Guatemala vypadá spíš jako koupená, než… Ale Spojené státy se podepsaly na smutném osudu Guatemaly na dlouhá léta. To se nedá oddiskutovat.

Spojené státy se snaží vymanit z role světového četníka – na dluhu 37 biliónů si to nemůžou dovolit

Martina Kociánová: Vlastně spíš stále tančím kolem toho, zda Spojené státy mají tendenci hrát si na toho světového četníka, anebo jestli prostě jenom sledují momentálně své vnitřní zájmy.

Dušan Neumann: Spojené státy se snaží vymknout se z role světového četníka, protože na tom je nejdůležitější, že na to nemají peníze. I když Trump nasliboval co mohl, nemůže to dodržet – jsou na pokraji finančního bankrotu. Sedmatřicet biliónů dolarů, to je číslo, které si člověk nedovede představit, a i když se ten vnitřní dluh snižuje, tak to není dost rychle.

A zadlužování na druhou stranu pokračuje, protože třeba vyzbrojení Spojených států a armády – zbrojní rozpočet byl velmi zanedbán a Spojené státy nemají tu sílu, opravdu tu fyzickou sílu, jakou měly. Vezměte si – a tady je to typické – když Trump řekl, že dodá Ukrajině tomahawky, tak pak přišli generálové: a kde je jako vezmeme? Máme jenom dva tisíce a všechny jsou na lodích a ponorkách. No a dát Ukrajincům loď do Černého moře, to je přece pitomost. Takže to nejde.

Pak se z toho samozřejmě vycouvalo, Trump byl samozřejmě rád, protože se nechtěl do toho konfliktu dostat dál. Takže je to takové balancování na ostří nože, protože Trump – ne Trump – já mluvím o administrativě. Trump je jenom ta velkohubá prezentace, ale ti lidé, kteří to dělají za ním, to jsou opravdu odborníci, které si tentokrát vybral tak, že za ním stojí a tu politiku podporují. Hlavní věc, na kterou teď musí tlačit, je přesvědčit americké voliče, že jeho vnitrostátní politika je úspěšná a že jim přinese to, co jim slíbil.

Zatím je to na hraně, neboť inflace je 2,6 až 2,8 %, čili není pod 2 %, jak to sliboval. A jelikož se ve Spojených státech všechno promítá přes dopravu a ropu, tak to je jeden z jeho dlouhodobých úspěchů. Když to převedu na česká čísla – loni touto dobou se v Pensylvánii prodával litr benzínu asi za 28 korun a dneska je za 16. A v Texasu, kde se produkuje ropa, tam je za 10 korun litr benzínu. A to už je tedy hodně znát.

Litr benzínu v Texasu za deset korun – Trumpův úspěch, který voliče zajímá víc než Ukrajina

Martina Kociánová: To by mělo být pro Američany dostatečně přesvědčivé a pravděpodobně je to zajímá mnohem více než povolební Trumpovy výroky o tom, že do 24 hodin ukončí válku na Ukrajině. Tady bychom mohli asi spoléhat na to, co jsi řekl před chvílí, když jsi hovořil o jeho velkohubosti. Ale přece jen válka stále trvá a jednání se vlečou, troskotají – a mě by zajímalo, jestli je pozice Bílého domu v tomto vývoji jakýmkoli způsobem významná? Protože zatím to vypadá, že motivace Trumpova vedení k ukončení této války není dostatečná. A tak se zeptám: je nějaká motivace k prodlužování této války?

Dušan Neumann: K prodlužování úplně – ač se to nezdá – já si myslím, že Trump je v hloubi duše opravdu humanista a že ty statisíce, možná milióny mrtvých mu opravdu nedělají dobře, zejména pokud je zásobován těmi videozprávami. On opravdu moc nečte, a vidí, co se na Ukrajině děje – dneska ty mrazy a to utrpení civilního obyvatelstva.

Uvědomil si jednu věc během svého vládnutí: že Američané tu válku vnímají úplně jinak. A to ze dvou hledisek. Zaprvé – co Američany, nebo dá se říct větší polovinu, překvapilo – bylo zjištění, že z těch miliard dolarů, které se do Ukrajiny investovaly, se skoro polovička nedá dopočítat. To se prostě ztratilo, zmizelo.

A to podpořilo druhé prizma vnímání: že konflikt Ruska a Ukrajiny je vlastně regionální konflikt dvou zkorumpovaných postkomunistických zemí a že do toho Spojené státy nemají zasahovat. Pokud se to někoho týká, tak je to především Polsko a evropské země, které tím, že dlouho do rozpočtu NATO nic nepřispívaly, na to nějakým způsobem hřešily a jsou za to víc zodpovědné než Spojené státy.

Ukrajincům docházejí muži a dva milióny odmítly mobilizaci – zastavení bojů je nejlepší scénář

Martina Kociánová: A co výroky Marca Rubia svého času, že je to proxy válka mezi Amerikou a Ruskem a jenom se vlastně odehrává na ukrajinském území?

Dušan Neumann: To byly podle mě takové zbytky studeného postválečnického přemýšlení, ale to myslím, že víceméně vyprchalo. Protože Trump, jakožto transakční obchodník, a ti lidé okolo docházejí k názoru – a teď je samozřejmě důležité, že mají informace, které já nemám.

Pokud ty informace jsou takové, že si myslí, že ruská ekonomika skutečně padá dolů a že v tomto válečném úsilí může vydržet dva tři roky, tak z amerického hlediska je pro Rusko jedinou pořádnou záchranou, aby zůstalo v představě velmoci, přesvědčit Spojené státy zrušit všechny sankce a rozjet byznys s Ruskem. Což by mohl Putin předstírat, že je to nějaká část vítězství, pokud se dostane přes své dobyvatelské, imperialistické ideje obnovení Ruské říše.

A podle mě je americká vláda přesvědčena, že Rusko v tom ukrajování maličkých kousků může pokračovat dál, protože má podstatně větší přísun lidské síly, na které těm Rusům zdaleka tak nezáleží, zatímco Ukrajincům muži docházejí. A navíc – tam je ten morální konflikt – asi dva milióny Ukrajinců se odmítly zúčastnit mobilizace a zmizely nebo se skrývají. Což ukazuje, že ta vláda vlastně není moc silná v tomhle. Proto by bylo pro Ukrajinu nejvýhodnější, kdyby se ta válka zastavila tam, kde je, protože tím ukrajováním by mohli přijít až o Oděsu, a tím Ukrajina končí – nebude mít přístav.

O konci války na Ukrajině rozhodne dohoda Washingtonu s Pekingem, ne jednání s Ruskem

Martina Kociánová: Četl jsi knihu Donalda Trumpa, takže říkáš, že je předvídatelný. Jak si myslíš, že se to bude vyvíjet dál?

Dušan Neumann: To, kdybych věděl, tak bych kandidoval na Nobelovu cenu. Ale doufám, že trochu rozumu na straně Ruska zvítězí a že zjistí, že sami to už nemohou ufinancovat. Tam je ještě americký vliv zezadu – ten americký tlak na Čínu. Pokud by Čína přestala Rusko podporovat tak, jak ho podporuje, tak to Rusko nevydrží už dlouho. Takže podle mě bude na ukončení války na Ukrajině rozhodující, jak se domluví Spojené státy s Čínou.

Martina Kociánová: A co bude rozhodující pro budoucnost Grónska? Už jsme tady naťukli, co možná Trump předpokládal a čeho se nedočkal, ale teď má takové karty, se kterými musí hrát. Jak si myslíš, že bude ta partie vypadat?

Dušan Neumann: Myslím si, že to zase dospěje k nějakému útlumu, a ta snaha bude vlastně přes J. D. Vance na Grónsko tlačit tak, aby spíš usilovalo o nezávislost a samostatnost. A pokud by Grónsko bylo samostatné, pak už to bude daleko jednodušší pro Spojené státy – udělat si z něj takové Portoriko nebo něco podobného. Je to běh na dlouhou trať. Podle mě to není akutní.

Tam je daleko zajímavější, co se podařilo Trumpovi rozpumpovat v Kanadě, což mi připadlo jako úplný nesmysl na začátku, ale dneska jsou veliká občanská hnutí v kanadské provincii Alberta požadující odtržení od Kanady a připojení ke Spojeným státům. Tak si to přeber.

Martina Kociánová: Jak sis to přebral ty?

Dušan Neumann: Já nevím, čeho jsem se to dožil, ale tak jsem si Spojené státy nepředstavoval.

Celý rozhovor s Dušanem Neumannem o proměně americké zahraniční politiky, imigrační krizi, válce na Ukrajině a budoucnosti Grónska a Kanady si můžete poslechnout na platformě Herohero.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme.
Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.