Pokud EU začne tvrdě potlačovat svobodu slova, USA zahájí vůči ní a jejím představitelům sankce

Martina: Ultralevice – ty to mu tak neříkáš – ta progresivistická část varuje, že se vinou prezidenta Trumpa společnost radikalizuje, že ji to rozeštvává. Je tomu skutečně tak, že se příkopy hloubí více, než jak tomu bylo předtím?

Dušan Neumann: Já bych řekl, že v krajnostech ano. V krajnostech ano, ale to z obou stran.

Kompromis mizí zejména ve velkých městech, obě strany se odmítají dohodnout

Martina: Jak to myslíš, že v krajnostech?

Dušan Neumann: Asi tak, že snaha dojít k nějakému kompromisu, politickému kompromisu, je velmi v pozadí. Že ani levičáci, nebo progresivisti, ale ani tradiční konzervativci se na něčem nechtějí dohodnout. A je to hodně místní, protože tak je americká společnost strukturovaná, to znamená, že to nejdůležitější je radnice, tam kde bydlíme, a pak tedy stát a federál, a ten nám do toho kecá – ale jako proč, vlastně? Takže tam je nejhorší, že zejména ve velkých městech a ve vzdělávacích centrech kompromisy téměř vymizely. Na malých městech to tak není. Ale zase, abych se k tomu vrátil, všechen útok se koncentruje, všimni si, na osobu Donalda Trumpa.

Ale on je manažer, a uvědomuje si jednu zásadní věc, která je podstatná, že to, čemu nerozumí, deleguje lidem, kterým může věřit – na rozdíl od jeho prvního období – a kteří toho vědí daleko víc. Progresivisti a demokraté mu vyčítají třeba to, že strašně rychle mění ministry. A on říká: „Když nesplnil, tak najdeme někoho jiného.“ A v tom je jeden z jeho největších kladů, že si skutečně vybírá daleko větší odborníky na to, o čem toho moc neví. On o tom žvaní a dělá chyby, ale lidé, kteří to skutečně dělají, jsou ve svém oboru bezchybní – téměř, tedy, protože nikdo není úplně bez chyby. A vezměte si příklad třeba Gazy, tam je evidentní, že celý dvacetibodový plán dal dohromady jeho zeť Jared Kushner s konzervativní židovskou lobby Spojených států, a udělali plán, který byl win-win situation – Izrael v tom nemohl prohrát. Ale ještě se to táhne, takže k tomu nebudu …

Martina: A myslíš, že na průběh této války, na její uklidnění, ukončení, bude mít Donald Trump zásadní vliv?

Dušan Neumann: Myslím, že ano. Když on udělal ultimativní prohlášení: „Do 72 hodin propustíte všechny, nebo uvidíte peklo“, tak já jsem si tehdy myslel, že Hamás na to nepřistoupí. Ale on aspoň přistoupil na vyjednávání v Egyptě, které probíhalo.

Antifa směřuje stejnou cestou jako Weather Underground, zaslouží si status teroristické organizace

Martina: Nemáš obavy, když jsi řekl, že se v krajnostech situace opravdu velmi vyostřuje, že když na Donalda Trumpa už byly spáchány dva atentáty, tak se někdo rozhodne to dotáhnout do konce, jako třeba u Charlie Kirka? A víme, že v uplynulých letech jsou útočníci většinou nějakým způsobem spřízněni s progresivity. Možná, že to říkám příliš jednoduše, nebo ne?

Dušan Neumann: Zase, atentátů, nebo útoků na členy Demokratické strany, nebo i progresivistů je daleko méně, téměř nejsou, ale ty z druhé strany jsou daleko významnější. A i FBI zveřejňovala nějaké informace o tom – ne moc – co se podařilo zastavit, a je toho daleko víc, než si člověk dovede představit. A případ Charlieho Kirka to vlastně celé rozkryl s tím, že radikální levice není schopna kompromisu a ústupků. A trošičku se opakuje historie, protože když si vezmeme konec šedesátých let, Weather Underground, což byla levicová organizace, která začala působit proti vietnamské válce, tak z ní se stalo něco jako Rote Armee Fraktion v Německu, které vyhazovaly banky do vzduchu, kradly, atentáty, docela vesele se vraždilo, než se to podařilo zlikvidovat. Já vidím Antifu tak, že směřuje tímto směrem, a myslím, že vyhlášení, nebo definice Antify jako teroristické organizace je v pořádku. A je třeba to zlikvidovat i mocí, i když to neradi vidíme.

Martina: Dušane, abychom zůstali nad věcí. Já jsem si našla článek Igora Lukeše, historika z univerzity v Bostonu, a ten psal: „Po půl roce čekání je ale nutné si přiznat, že místo zlatého věku se Spojené státy nacházejí v krizi.“ A teď tady píše: „Zlatý věk nesignalizovala ani Trumpova hrozba, že nechá zatknout guvernéra státu Kalifornie a starostku Los Angeles. Útokem na srdce amerického systému byla vražda demokratky Melissy Hortmanové, bývalé mluvčí sněmovny státu Minnesota, a jejího manžela, stejně jako pokus zavraždit státního senátora za Demokratickou stranu Johna Hoffmanna a jeho manželky.“ Když jsem to tak četla, tak jsem si říkala: „Vy tam máte pořád Divoký západ.“

Dušan Neumann: Vražda manželů Hortmanových skutečně byla, ale opět, když se to člověk snaží rozklíčovat, tak se nakonec zjistilo, že atentátník měl na seznamu padesát jiných politiků, a Hortmanová byla jediná, která tehdy v kongresu státu Minnesota hlasovala – nevím už přesně pro který zákon – s republikány.

Martina: Přesto to bylo kvalifikováno jako politicky motivovaná…

Dušan Neumann: Politicky motivovaná, ale trošku jinak než jak to pan profesor interpretuje. Takhle bychom mohli vyjmenovat atentáty na republikánské politiky. Třeba Scalise, kterého postřelili, když demokraté hráli baseball s republikány – myslím senátoři a kongresmani. Někdo přišel s puškou s dalekohledem, a tohoto Scaliseho, který byl mluvčím republikánů, postřelil tak, že to málem nepřežil. Ale to už je asi čtyři roky. Tyto věci se dějí. Takže pokud Divoký západ – tak Divoký západ nebyl tak divoký, jak se tady předpokládá na základě detektivek a mayovek.

New York Times ztratil dvanáct miliónů čtenářů, přesto si média drží iluzi o jeho objektivitě

Martina: Ale podle našeho denního tisku to vypadá, že teď je. Jak dobré máme informace o tom, co se v Americe odehrává? Jsou věčně cinknuté? Nebo můžeme najít i fakta? Jenom fakta.

Dušan Neumann: Fakta tam jsou, ale je to jen výběr. Problém je, že tady se stále New York Times bere jako vzor objektivního zpravodajství a komentátorů. Není. A je to vidět třeba na tom, že New York Times, jeho cirkulace, to znamená prodej tištěného New York Times, je na 370 000, ale bývávalo to asi 12 miliónů. Hodně čtenářů je, k nějakému miliónu, je tedy na internetu, to je pravda. Ale na internetu to díky podcastům dneska válcují všecky televize. Třeba kdysi velmi známá redaktorka Foxu, a pak i NBC Megan Kelly, která byla propuštěna za naprostý nesmysl, kdy se vyslovila pro to, že když si někdo na Vánoce namaluje obličej načerno, tak to není výraz rasového útoku na menšiny, tak tu vyhodili z NBC. Ale ona odešla s velmi dobrým odstupným, to ne, že ne, asi nějak 40 miliónů, nebo takový nějaký drobný. Takže ta si zařídila podcast, a 1,5 hodiny denně, kromě víkendů, má hosty, nebere si servítek, a používá jazyk, který bych nikdy nedoporučoval šestiletým dětem. Ale třeba, když zastřelili Charlieho Kirka, tak její sledovanost za ten večer byla 37 miliónů shlédnutí, a o tom se žádné televizi nemůže ani zdát. Ale milióny má denně. Takže celé to je tak, že se mediální sféra posunula někam jinam. A i tady v Česku to je také. Máte Xavera, ale máte jich víc, a dá se říct, že pro mě jsou často věrohodnější, než ČT.

Martina: Často?

Dušan Neumann: Často.

Martina: Pro některé lidi možná ještě častěji než často.

Dušan Neumann: A to jsem nezmínil tebe s Kupředu do minulosti.

Martina: Pak by mě zajímalo: Komentovali nějak v Americe volby u nás? Zajímalo to vůbec někoho? Nebo je to okrajová záležitost?

Dušan Neumann: Typicky New York Times napsal takový velice krátký článek, asi tři odstavce, a tam bylo, že Babiš povede Českou republiku směrem k Rusku.

Martina: Tak to museli opsat.

Dušan Neumann: Asi třeba ještě s Orbánem.

Kdyby Evropa tvrdě potlačovala svobodu slova, Amerika by jí mohla vypnout GPS

Martina: Samozřejmě. Myslíš si, že Donald Trump to myslí vážně, když ve vztahu k Evropě uvažuje o sankcích proti představitelům Evropské unie, kteří zavádějí prvky cenzury? Že prostě nedopustí, aby v Evropě byla omezována svoboda slova?

Dušan Neumann: On si nemůže dovolit, že to nedopustí, ale bude to mít důsledky. Protože ještě pořád mediální scénu, i internetovou, ovládají americké společnosti. Základna je přes Google, a přes Apple, a další, a pokud by tam mělo dojít k nějakému tvrdému uplatňování DSA, tak nevím, jakou má pravomoc, ale vsadím se, že nějaký reciproční nátlak by Spojené státy určitě vyvolaly.

Martina: To jsem se právě chtěla zeptat, jestli si myslíš, že nejenom Trumpův tlak, ale hlavně jeho administrativy, může mít nějaký faktický výsledek ohledně chování Evropské unie a bruselských představ o omezování svobody slova?

Dušan Neumann: Myslím, že ano. Třeba si představ, že by Američani řekli: „Tak, a vypneme vám GPS. A kde je Evropa? Protože přestože tady na to máme veliké úřady, tak jedinou další formu GPS mají Rusové. Nikdo jiný.

Takže to jedna z těchto věcí. Dál si vezměme, že by třeba Google odešel. To taky nejde, protože přes to v Evropě mnoho byznysu. A pokud si Německo vypne nukleární elektrárny, a zejména, pokud bude umělá inteligence, která je žroutem energie, tak kdo má energii? Spojený státy, a to za rozumný peníz. A když se na to podíváte tady, tak to je vlastně největší brzda rozvoje těchto nových technologií v Evropě – nedostatek energie. A kdyby se k tomu přidala ještě auta, tak se tam zhasne.

Trump se snažil rozbít rusko-čínskou alianci, ale Čína každý týden otevírá novou uhelnou elektrárnu

Martina: Tak zdá se, že energie má hodně Čína. Je Donald Trump, třeba právě v tomto, do té doby nejbolavějším místě jeho zahraniční politiky, úspěšný?

Dušan Neumann: Ne, není úspěšný. Jeho snahou bylo vrazit klín mezi Rusko a Čínu. Proto tak dlouho Putinovi toleroval to, co by mu tolerovat neměl. Ale pro Spojené státy Rusko není hrozba, ale je to Čína. Čína strašlivě zbrojí. Čína má mnoho výjimek ze zelené energie, kterou propaguje tak, že je to proti Evropské unii. Celá čínská elektromobilita, která je úspěšná, levná, a bez které Evropa není. A Číňané toto všechno mají, nebo s tím začali. Ale oni přitom ještě každej tejden otevřou nějakou uhelnou elektrárnu, a mají naplánováno, že do roku 37 budou stavět uhelky, protože mají uhlí celkem dost, a nepotřebují ropu od Američanů, nebo od Rusů. I když teď si koupili kus Sibiře, když s Putinem podepsali dohodu, že budou dělat ropovody ze severní Sibiře do Číny. Ta východní Sibiř už je jejich.

Martina: To je jedna věc, ve které je Čína neobyčejně silná. Ale pak ještě tady je vnitřní tlak na Donalda Trumpa, protože Trumpovu politiku proti Číně mají odnášet velice fatálně američtí farmáři. Ti protestují, a rozhodně si to nechtějí nechat líbit. Nemůže třeba právě toto Trumpovi podrazit nohy, protože to byli jeho voliči?

Dušan Neumann: Jeho voliči to jsou. Ale když si vezmeš, že z celkového produktivního obyvatelstva jsou farmářů necelá 4 procenta, tak tento tlak je trošku jiný. Tam jde o to, že se Čína stejně snaží omezit dovoz potravin a potravinářského zboží ze Spojených států. Oni se to tam snaží zavodňovat pouště, aby byli v tomto soběstační, a to je dlouhodobá záležitost. Zatím si to Čína nemůže dovolit úplně zlikvidovat, zatím nezrekultivovala podsaharskou Afriku natolik – a tam jsou hodně zaháčkovaní – aby to všechno vozili odtamtaď. Říkám, toto není moje parketa, takže k tomu nemůžu dát nějaká skutečně seriózní data, to bych si je vycucal z palce. Ale myslím, že se Trumpovi podaří vrátit průmysl do Ameriky dřív, než to Číňané zapíchnou se zemědělstvím, tak to bude srovnaný.

Indie odmítla přestat nakupovat ruskou ropu, sankce opět nefungují

Martina: Dušane Neumanne, ty jsi ve spoustě věcí kroky Donalda Trumpa vychválil. Pak jsme zmínili jeho neúspěch, co se týká vyjednání míru na Ukrajině. A také jsi naznačil, že s Čínou mu to také zrovna nevychází, jsou ještě další věci, které se mu nepodařily a jsou zásadní? Abychom ho pořád jenom nechválili?

Dušan Neumann: Ne, jen chválit se nedá, je to jenom člověk, ale není diktátor. Je to taky první prezident, který má zasedání kabinetu před televizními obrazovkami, to žádný prezident nedělal. A když zasedání skončí, tak mu novináři dávají otázky, i když je pravda, že si tam novináře vybírá. Ale nepodařila se mu Indie, a teď už z toho couvá – Módí mu to dal najevo. Protože on chtěl, aby Indie skončila s dovozem ruské ropy, ale zatím to nemohl nahradit americkou, a chtěl dostat Putina do kolen tím, že se dají sankce proti těm, kteří s ním obchodují. A nejvíc s ním obchoduje Indie a Čína. A přitom víme, že sankce moc nepomáhají.

Podívejte se na osmnáctý, nebo devatenáctý balíček evropských sankcí vůči Putinovi. Těch osmnáct nějak fungovalo, ale nijak moc. Podobné jsou americké sankce proti Íránu od roku 80, a taky to nefunguje. Takže si myslím, že pokud se nedají sankce na ty země, které obchodují s těmi, koho my sankcionujeme, tak to nemá vůbec smysl. A to se Trumpovi nepodařilo, Dneska na sankcích proti Rusku nejvíc bohatne Kazachstán.

Martina: Mohou mít změny, které má v plánu, které jsou ve stádiu rozpracování – o některých jsme mluvili, o mnoha jsme mluvit nestihli – pokud se podaří, mít nějaký rozhodující vliv na to, jak dopadnou příští rok volby do Kongresu?

Dušan Neumann: Určitě. Myslím, že z vnitropolitického pohledu je to asi to nejdůležitější, co republikány čeká. A zase, v tomhle je Trump okrajově, on je fackovacím panákem. Takže důležité je, aby si republikáni uhlídali většinu v Senátu – a tu myslím, že si uhlídají – ale většina v parlamentu, tedy ve Sněmovně reprezentantů, vůbec není jistá. A dějí se podivné věci, kterým nerozumím. Třeba volba starosty v New Yorku. Zohran Mamdani, to je Palestinec, muslim, a má podporu velmi progresivních Židů, které by nejradši zahnal do moře.

Martina: Jak si to vysvětluješ?

Dušan Neumann: Já si to nedovedu vysvětlit. Proto třeba odstoupil Eric Adams, a také odstoupil Sliwa, který chtěl být starostou, a republikáni dávají nazpátek šanci Cuomovi, protože ten má největší šanci Mandaniho přehlasovat. To je velmi absurdní situace, a nevím jaký vliv v tom má ve vědomí voličů New Yorku představa, že Trump je diktátor. Ale určitě nějakou má.

Pokud Trump udrží inflaci nízko a nevyšle vojáky do válek, republikáni mají šanci vyhrát

Martina: A jak tedy odhaduješ, že to příští rok může dopadnout? My si o tom samozřejmě příští rok popovídáme, ale přeci jenom se teď možná se dopusťme jakési prognózy.

Dušan Neumann: Pokud se Trumpovi – Trumpově administrativě – podaří udržet inflaci někde kolem těch 2,5 až 2,7 procent, a nebude muset – a což nechce – poslat nějaké vojáky někam do světa, aby se vraceli v rakvích, tak je veliká šance, že vyhrají republikáni. Pokud se to nepodaří, tak je veliká šance, že se to zase vrátí k demokratům, kteří také slibují zlatý věk Ameriky – pochopitelně, se zadlužováním, protože to jinak nejde. A pokud se Trumpovi podaří srazit deficit – což si myslím, že se mu nepodaří – nebo ho udržet, tak to by bylo také velké plus. Ale kdyby se mu to podařilo stáhnout z 37 biliónů na nějakých 33, 35, tak už je to nástroj, protože by to byla první vláda od 60. let, která by snížila státní dluh.

Martina: Když to podtrhneme, sečteme, tak přál by sis, aby Evropa našla svého Donalda Trumpa?

Dušan Neumann: Určitě přál. Jen by neměl být tak velkohubý, ješitný, a sebestředný.

Martina: Byl by to pak ještě Donald Trump?

Dušan Neumann: Asi ne. Říkám, na mě dělá dojem, že to přehání i vzhledem ke svému věku, protože jsme skoro stejně staří, a zdá se mi poslední dobou velmi unavený, a ani jeho projevy nejsou tak zaostřené a razantní, jako byly ještě před půl rokem. A myslím, že by udělal dobře, kdyby trošičku ustoupil do pozadí, a nechal jeho administrativu, Bessenta a další chytré lidi, mluvit víc, než mluví on.

Martina: Diskutuje se v Americe hodně o jeho zdravotním stavu?

Dušan Neumann: Demokraté se to snaží otvírat, že už je tak starej, jako byl Biden, když byl zvolen, a tak dále, a že se přeříkává. To se přeříkává, občas si splete jméno nějakého politického představitele někde v Africe, nebo kdekoliv – to se mu stává. Protože když – a to on dělá často – odejde, nebo odvrátí oči od telepromteru, a začne mluvit spatra, tak tam někdy říká věci, které by říkat nemusel, nebo by neměl. Ale pořád dává pravomoci své administrativě, a ta to dělá víceméně dobře. Asi by se to mohlo v něčem dělat líp, ale jak se Amerika vyvíjí, tak si myslím, že demokrati by to neudělali o moc líp. Ti by se podle mě zadlužili, protože to se dělá snadno. Ale přeji si, aby vydržel v tom smyslu, aby ho nepřepadl Alzheimer, nebo něco takového, protože to by pak byla tragédie.

Martina: Dušane Neumanne, já ti moc děkuji, že jsi nám dal nahlédnout do Spojených států, protože máš vzácný pohled člověka, který žije uvnitř, ale zároveň si stále ještě ponechává odstup, protože se pořád ještě vracíš do svého druhého domova, tady k nám domů, do Čech, do Česka. Jsem moc ráda, že jsi přišel, a že sis se mnou povídal. ¨

Dušan Neumann: Děkuji mockrát. Snažím se nezapomenout česky – to by byla ostuda.

Martina: To se ti daří.