Zpět

Blázniví preppeři? Nebo odpovědní lidé, kteří myslí na budoucnost?

Text 18.4.2020

Až skončí současné krizové období, jedno je jisté. Už hodně věcí nebude tak jako předtím. Například asi lidé více budou vnímat to, že poměrný blahobyt, pohodlný život a dokonce i bezpečí není něčím, co by nám bylo dáno jaksi navěky.

Prožívali jsme totiž nebývale dlouhou dobu poměrné prosperity a díkybohu i bez válek. A lidé, zvláště pak ti naivnější, či takoví co sami sebe definují jako pacifisty, si na toto zvykli jako na určitou samozřejmost. Tedy na něco, co je jaksi neměnné a zřejmě tak už bude napořád. To je o to patrnější u nás, tedy v zemi, která v současnosti patří k nejbezpečnějším na světě vůbec. A to nejen z hlediska kriminality a terorismu, ale i živelných katastrof apod. Češi prostě nejsou zvyklí hromadit potraviny a vodu, že kupříkladu přijde hurikán či cyklon, jako se tomu běžně děje v USA, nebo nějaká častá zemětřesení, na které jsou zvyklí třeba v Mexiku. Povodně, co jsme zažili my u nás, nejsou ani zdaleka srovnatelné s těmi v Indii a Číně, kde mají zpravidla mnoho tisíc obětí. Ani pro českého člověka není něčím naprosto normálním, že by rychle utíkal za zvuku sirén před padající palestinskou raketou do krytu, jako lidé v Izraeli. A také jako zde, či dokonce už i v Západní Evropě, zatím nemusíme jako s každodenní realitou počítat s nějakým džihádistou, co chce co nejvíce lidí povraždit na ulici nebo v autobuse.

Následkem toho ale je, že zvláště v naší bezpečné kotlině spousta našich spoluobčanů jaksi vytěsňuje to, že příroda může být až nečekaně krutá a lidé někdy na sebe hodně zlí. Prostě strčím hlavu do písku, nebezpečí pomine – a tak vlastně neexistuje. Slyšel jsem dokonce i jeden „zajímavý“ sluníčkářský názor, že „když o nebezpečí moc přemýšlím, tak jej i přivolám…“ Jsou ale i jiní, kteří naopak takové věci vedou v patrnosti. Či se na horší časy, co mohou, jak vidno přijít, dokonce s určitou odpovědností k sobě a svým nejbližším preventivně připravují. Takoví donedávna v našich končinách bývali spíše zdrojem úsměšků či někdy dokonce označováni i jako podivínští preppeři. Není to ale o stavění nějakých odolných bunkrů, co snad přežijí atomovou válku či pád asteroidu. Je to ale spíše o určité odpovědnosti – jak vůči sobě, tak i svým blízkým. A také o tom, trochu o věci a eventuálních, velmi reálných rizicích dopředu přemýšlet a nevytěsňovat je ze své mysli. Není totiž potřeba být nějakým prepperem, abyste za mrazivé noci nevyráželi v autě na dlouhou cestu jen s poloprázdnou nádrží a skoro vybitou baterií telefonu. Je to spíše o selském uvažování a určité o připravenosti na méně příjemné momenty lidského života, co mohou s větší či menší pravděpodobností nastat. Ale pro mnoho lidí je nestarat se o svou budoucnost jaksi i pohodlnější.

Zkrátka člověk, co nyní v lednu, jen nějaké tři měsíce zpět, u nás sháněl respirátor, desinfekci či latexové rukavice byl pro okolí jen zbytečný panikář. Stejně, jako se tu posmívali lidem, co v únoru prozíravě začali nakupovat alespoň nějaké potravinové zásoby, aby třeba vydrželi při zhoršení situace soběstační po pár dní – a nazývali je „klasickými uprděnými Čecháčky“. No a následně se vše podobné dělo od Evropy až po USA. A i tam lidé v mnoha případech smutně koukali na prázdné fochy v krámech. O tom už se pak ale jaksi mlčelo. Naštěstí se katastrofické scénáře, tedy že se lidé třeba nedostanou ani z domu vyjít shánět potravu, nenaplnily. Díkybohu. Zatím tedy…

Virová pandemie nemající v moderní historii obdoby však nejlépe ukázala, že stát může ze dne na den mít zásadně sníženou schopnost se o nás všechny postarat. A to ani nemusí být situace podobná nejdivočejším apokalyptickým scifi filmům. To, že mohou být doslova přes noc v obchodech regály prázdné – anebo značně omezená možnost policie standardně se postarat o bezpečí každého z nás, to je už asi i těm největším snílkům jasné. Na to se nemusí lidé ocitnout ani v Itálii, kde mimo tisíců úmrtí denně vlivem infekce, které jsou počtem už přirovnatelné k válečným ztrátám, ještě na jihu zoufalí lidé bez příjmů a peněz začínají hromadně přepadat obchody, aniž tomu mohou bezpečnostní složky účinněji čelit. Ani není třeba zažívat to, co v Kalifornii nebo též New Yorku, kde v zoufalé situaci propouští tisíce vězňů a kde se proto i největší odpůrci zbraní nyní snaží narychlo nějak ozbrojit.

Stát, a to jakýkoliv, jak se žel ukazuje, může poměrně rychle v podobných případech ztratit svoji schopnost alespoň základně zajišťovat bezpečí svých občanů. Jak nyní vidíme, vyčerpání policie a bezpečnostních složek může nastat snadno i u nás. Už nyní vlivem situace kolem koronaviru to asi mnozí i v ČR vidí jinak, neb policie je sotva schopná provádět běžně svoji standardní činnost – nejen kvůli omezeným stavům nutnou současnou izolací vesnic zasažených nákazou, ale i už karanténě stovek z nich, apod. A díky tomu nejenže byl zrušen i výcvik policie a není kolikrát čas řešit dopravní či jiné přestupky, ale raz dva se může stát, že při dalším případném zhoršení situace se prostě, aniž to nějak oficiálně zaznělo, bude muset i samotný občan o sebe a nejbližší lidi kolem postarat sám. Nejen aby měli třeba co nakonec jíst, ale i o jejich bezpečí v situaci, kdy by třeba nedejbože kolem v ulicích skutečně propuklo bezvládí, tak jako se to prostě v takových momentech někdy stává. A příkladů je mnoho – a ne zas tak v dávné historii. To je pak dost pozdě na to uvažovat, jak a čím je budu chránit. Říká se: doufej v nejlepší, ale připravuj se na nejhorší. A také platí ono: „lepší je mít zbraň a nepotřebovat ji, než potřebovat a nemít…“

I u nás se kupříkladu spousty náhle procitnuvších lidí, a to paradoxně i těch, kteří se kdysi „pistolníkům“ vysmívali, najednou ptá: „jak si prosím tě teď udělám zbroják“? No nijak. Ten, kdo to totiž nestihl v minulosti, má prostě v tomto ohledu smůlu, neb zbrojní oddělení policie jsou zavřená a navíc ani zkoušky na zbrojní průkazy kvůli virovým opatřením neprobíhají. Prostě cesta k legální soukromé zbrani, pokud tu možnost před tím prošvihli, pro takové zájemce v současné situaci neexistuje. Dokonce ani paradoxně nemůže pořídit „ofiko“ zbraň i vlastník zbrojního průkazu, protože nemůže nyní získat ani nákupní povolení. Kdo by to ještě před půl rokem řekl?

Prostě, až „doba koronavirová“ skončí, nemálo lidí se už nepochybně nebude posmívat někomu, kdo si pořídí zbraň nejen třeba na sport nebo lov, ale i pro ochranu sebe a svých blízkých. Anebo se ani moc nikdo nebude bavit tím, že si někteří kupují pravidelně s každým nákupem pár konzerv navíc. Ty holt v budoucnu buď sní někde jednou v kempu na výletu, nebo v nejhorším, až budou prošlé, nechá zkonzumovat svým pejskem. Anebo je holt vyhodí a ztráta nebude zas tak veliká. Oproti možnosti jejich případného zhodnocení v opravdu krizové situaci. Zde je to totiž hra s těžce odhadnutelným osudem, ve které takto můžete přijít o málo, ale vydělat neuvěřitelně mnoho. Neb pak se mohou rapidně změnit lidské hodnoty. Přiznejme si, že mohou totiž přijít i mnohem horší časy, kdy těch pár plechovek s potravou, stejně jako zbraň s náboji, bude mít třeba cenu zlata. A to doslova.

Pozn.: autor je prezidentem lidskoprávně-bezpečnostní platformy LIGA LIBE

Všechny příspěvky s Pavel Černý

Diskuze:

  1. A co je to spontánní řád, spontánní řád lidské interakce a lidského světa, víte ? Ne ? Pak všechny vaše úvahy jsou vycucané z prstu… Dzp.

  2. Jsem nesmírně ráda že vyšel tento článek, jako protiváha všem rozhovorům s odborníky kteří už někdy v listopadu věděly že u nás vlastně žádná pandemie nebude a vláda situaci nafukuje aby mohla národ omezovat. Před mnoha lety jsem přečetla fantazi knihu,, Den Trifidů „, která naznačuje jak jednoduše a bez varování může vzniknout katastrofa celosvětového rozsahu. Od té doby mám doma zásoby trv. Potravin asi na měsíc a několik litrů vody. (Mnohokrát jsem je využila v době kdy celá rodina ,,lehla“ s virózou nebo mrazem praskly tubky) mám taky zásobu běžných léků na kašel horečku, průjem….. Zásobu roušek jsem doma neměla, ale až pandemie pomine jistě si nějaké pořídím. Zbraň si naproti tomu určitě nepořídím. A ještě to nejdůležitější. Já chodím dál pracovat do soc. Služby, a můj muž kterému koronavir zabránil v podnikání asi měsíc před restauratéry a kadeřníky,začal druhý den podnikat v něčem jiném, takže nejsme závislí na pomocí z venčí. Ale i kdyby to nešlo, s úsporami bychom mohli základní potřeby rodiny uspokojovat mnoho měsíců. Zkrátka rozvážný člověk plánuje , nerozvážný se vzteká a hází vinu na všechny kolem

  3. Mám zkušenost cca týden před uzavřením škol. Byl jsem nakupovat v Penny, v budově je hned naproti masna, do které jsem šel. Prodavačka, cca 60 let, měla hrozně znechucený výraz plný opovržení. Tak se ptám, co se děje a ona ukázala na frontu v Penny (byla větší, lidi už začínali nakupovat) a pronesla opovržlivě: „to je ta čecháčkovská nátura…“ Tak jí říkám, že se klidně může stát, že zavřou obchody a lidi se chovají racionálně… Tak jsem spadl do kategorie čecháček hned taky:)

    Další příběhy mám z doby, když jsem už musel jít nakoupit, tak v OM10M. Ano, možná riziko nebylo veliké, ale přesto jsem šel. Děti si to chtěli vyzkoušet, tak šli ve svých OM-4:) A v naprosté většině to byla spíš závist ostatních lidí, kteří měli s bídou hadřík přes obličej a já schovaný v celomasce:)

    A snad poslední příběh pro pobavení, protože do práce dojíždím daleko, tak koncem února kolegovi, který taky dojíždí říkám, ať si připraví strategii, kdyby byly problémy s dopravou, byla karanténa, atd… ať je vždy on, nebo manželka s dětmi. No smál se mi, to bylo týdny před Litovlí. Ano, nebylo to tak drsné uzavření jako v Číně, ale drápky byly vidět.

    Bohužel hodně občanů (ovčanů) nepřemýšlí a jsou velmi neradi, když jim něco narušuje jejich svět a ještě více zklamáni, když zjistili, že si roušky musí ušít sami a platíme nyní miliardy za dovoz spotřebního materiálu z Číny, místo abychom si jej začali vyrábět sami.

    Bude to znít hrozně, ale já koronavirus považuji za ještě přátelské varování přírody a snad i osudu pro naši civilizaci, že takhle tedy ne.

    Teď půjde jen o to, zda této šance využijeme.

    Jinak díky za článek:)

  4. Stejný podvod jako asi před půl rokem. Žádná adresa, žádná firma, žádné spojení. Jenom prázdný kecy na to jak z postižených lidí vytáhnout šmejdský peníze.

Napsat komentář k „Ivana SýkorováZrušit odpověď