V minulosti změny ve společnosti provázely požáry a zábory půdy. Jaká je situace dnes?

Skotská vláda letos potvrdila, že se kvůli výstavbě větrných elektráren během posledních dvaceti let pokácelo ve Skotsku 7858 hektarů lesa, tedy asi 16 milionů stromů. Skotská ministryně, Mairi Gougeon, sdělila, že likvidace lesů je součástí politiky s názvem „net zero“, vládního cíle snížit emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů takřka na nulu. Skotská vláda plánuje dosáhnou této mety do roku 2030. Podle skotské ministryně k současným 20 000 větrným turbínám prý brzy přibude dalších 19 000 turbín.

Skotsko není zdaleka jedinou zemí, která plánuje takové radikální snížení emise skleníkových plynů. Americká konzultační firma McKinsey & Company ve zprávě z roku 2022 uvedla, že v rámci přechodu na zelené formy energií se celá globální ekonomika bude transformovat na „net zero“ nejpozději do roku 2050.

Doktor David Martin, americký autor, futurista a inovátor v nedávném rozhovoru uvedl: „Ono to zdánlivě nedává smysl zvyšovat množství CO₂ ovzduší tím, že likvidujete lesy. Ale pokud cílem je zábor půdy a přerozdělování vlastnictví půdy, tak pak ano. A nejefektivnějším způsobem, jak změnit vlastnictví půdy, jsou požáry. Tak to přece fungovalo už od pradávna. Pokud to nejde legální cestou, požár byl vždy efektivní nástroj pro takzvaný land grabbing (anglický výraz pro zabírání půdy).“ Jeho výrok se zdá být dosti kontroverzní. Prozkoumejme některé názory Davida Martina a začněme výše uvedeným land grabbingem.

Land grabbing je celosvětovým problémem

 Land grabbing znamená zabrat někomu půdu. A to především nelegálním způsobem. K záboru půdy dochází ale také legálně, protože zákony se často dají takzvaně obejít, tvrdí zpráva Organizace OSN pro výživu a zemědělství FAO z roku 2016. Land grabbing byl původně spojován jen s rozvojovými zeměmi. A byl vnímán odborníky jako nová éra kolonialismu. Britská organizace Oxfam uvedla, že od roku 2008 do 2018 došlo ve světě k land grabbingu ve velikosti území, které se rovná Portugalsku.

Německý filmový dokument „Ukradená země“ z roku 2015 popisuje na konkrétních osudech farmářů z rozvojových zemí jejich často nerovný boj s globálními zemědělskými investory. Organizace OSN pro výživu a zemědělství FAO ve zprávě však upozorňuje, že se problematika land grabbingu nyní přesouvá do rozvinutých zemí. Podíváme-li se do historie, tak třeba Evropané mají s land grabbingem své zkušenosti. A výroky Davida Martina o požárech jako možného nástroje pro zábor půdy nachází podporu i v akademické literatuře.

Land grabbing a využití požárů v Evropě či Spojených státech

Britský profesor Jason Hickel v knize „Méně je více“ popisuje katastrofální dopady takzvaných enclosures (proces konsolidace půdy do rukou menšího počtu vlastníků), které probíhaly od 16. do 19. století ve Velké Británii a v dalších evropských zemích. Podle profesora Hickela jen v období mezi roky 1760 a 1870 si anglické elity během enclosures zabraly jednu šestinu území, to znamená asi 2,8 milionů hektarů půdy. Profesor Hickel v knize uvádí, že ztráta půdy znamenala pro většinu obyvatelstva Evropy radikální snížení životní úrovně. Enclosure také často vedly k hladomoru a předčasným úmrtím. Například v Anglii se podle oficiálních statistik uvedených v knize průměrný věk dožití snížil od 15. do 18. století ze 43 let na pouhých 30 let. A během enclosures se používaly právě i požáry.

Profesor Hickel v knize cituje poznatky hraběte z Lauderdale, Jamese Maitlanda, který žil na začátku 19. století. Podle hraběte Maitlanda se záměrně zapalovaly ovocné a ořechové sady, aby lidé neměli volně přístupnou obživu. A aby museli pracovat za mzdu a nakupovat obživu. Podobné praktiky se ale děly také například při osídlování Spojených států.

Americký filmový dokument o historii Spojených států, „Země a americký sen“, (anglicky „The Earth and the American Dream“) líčí, jak důležitý nástroj požár byl při transformaci také této země. Američtí kolonizátoři pálili lesy a louky, obydlí a rozsáhlá území Indiánů. Nezastavili se ani před likvidací milionu bizonů, kteří byli důležitou součástí indiánského stylu života. Cílem modernizace amerického kontinentu totiž bylo vytvořit prostor pro stavbu železnic, pěstování obilí, chov dobytka, těžbu nerostných surovin a později pro výstavbu průmyslových měst. Z této transformace benefitovali především bankéři a majitelé železnic či ropných nalezišť. Že by se podobná situace opakovala i nyní?

Souvisí požáry v Řecku s instalací větrných elektráren?

Fakta ukazují na to, že klimatické změny nejsou hlavní příčinou vznikajících požárů ve světě. Na vině je především lidský faktor – tedy žhářství nebo nedbalost. Mohou tedy požáry souviset s výstavbou větrných elektráren? Výše uvedená zpráva Organizace OSN pro výživu a zemědělství FAO například varuje, že transformace na zelené formy energií paradoxně často vede k land grabbingu či destrukci lesních porostů (již zmíněný příklad o likvidaci tisíce hektarů stromů ve Skotsku). Analyzujme krátce požáry a situaci s větrnými elektrárny v Řecku.

Řecký premiér Mitsotakis v roce 2019 při spuštění projektu nových větrných elektráren na ostrově Evia v hodnotě tři sta milionů eur řekl: „Řecko se stane průkopníkem ve využívání obnovitelných zdrojích energií, především větrných elektráren.“

V roce 2020 Helénistická ornitologická společnost, Helénistická společnost na ochranu přírody, řecký Greenpeace a řecký Světový fond na ochranu přírody chtěly tyto plány zablokovat a v Evropské komisi řeckou vládu zažalovaly. V žalobě uvedly, že řecká vláda porušuje dohodu o ochraně území pod názvem Greek Natura 2000, kam patří například ostrovy Amorgos, Kimolos, Kythira, Sikinos a Tinos. A to z toho důvodu, že plánuje na těchto územích instalovat tisíce větrných elektráren.

Minulý rok řecká vláda schválila nový klimatický zákon k „net zero“, v rámci kterého se zavázala snížit emise skleníkových plynů do roku 2040 o 80 procent. Na ostrovech Amorgos, Kythira nebo Tinos, kde řecká vláda plánuje vybudovat tisíce větrných turbín, mezitím shořelo za posledních pár let sto tisíce hektarů lesa. Minulý měsíc lehlo popelem asi 380 000 hektarů lesa na ostrově Evros. Shodou okolností na stejném ostrově minulý měsíc pobočka firmy Motor Oil, MORE, obdržela od řecké vlády povolení na výstavbu větrných elektráren o výkonu 53,6 MW. Samozřejmě korelace neznamená kauzalitu, nicméně výše uvedené souvislosti jsou více než relevantní. A sami Řekové začínají na tyto souvislosti poukazovat.