Koncem loňského roku byl publikován výsledek zajímavé studie na téma majetkové nerovnosti. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí zjišťoval, jak lidé vnímají majetkové rozdíly mezi nejbohatšími a chudými v Česku, a pak pocity porovnal se skutečností. Dotazovaní tipovali, že nejbohatší pětina vlastní necelou polovinu majetku v Česku a nejchudší pětina pět procent. Podle hlasu lidu by bylo ideální, kdyby nejbohatší vlastnili třetinu a nejchudší deset procent z celkového bohatství. Realita se ovšem s pocitem i ideálem veřejnosti naprosto míjí. Nejbohatší pětina vlastní 80 % veškerého majetku a nejchudší pětina pouhé dvě desetiny procenta!
Ne tak dávno, jenom před pěti lety, platila Česká republika podle Eurostatu za nejvíce rovnostářskou zemi z celé EU, pokud jde o příjmovou nerovnost. Pětina s nejvyššími příjmy si vydělala pouze třiapůlkrát více, než pětina s nejnižšími příjmy. Je pikantní, že vedle příjmové nerovnosti se ocitáme na špici také u nerovnosti majetkové, což je samozřejmě jiná disciplína. Majetková nerovnost je u nás vyšší, než v Německu, Velké Británii či USA, když nejbohatší jedno procento obyvatel vlastní přibližně 36 % celkového majetku země.
Lze asi předpokládat, že majetková nerovnost netrápí nejbohatší pětinu, a určitě ne nejbohatší procento. To ale neznamená, že majetková nerovnost není problém. Ví se, že když se majetek nabývá převážně dědictvím, a ne vlastní prací a pílí, narušuje to mezigenerační sociální mobilitu. Také platí, že velké bohatství představuje velkou společenskou moc. Ta se projevuje ovlivňováním politiků a politiky, což nesvědčí demokracii. Rovněž je jasné, že příjmy z práce jsou nesrovnatelně nižší, než příjmy ze spekulací, takže se nůžky mezi bohatými a chudými rozevírají a majetková nerovnost se stále prohlubuje.
Debata o majetkové nerovnosti se ovšem z logiky věci považuje za chůzi po tenkém ledě. Bohatství je běžně předmětem závisti a závist patří mezi nejhorší emoce. Dříve narození pamatují, že závist otravovala i takovou společnost, ve které byla majetková nerovnost, ve srovnání s dneškem, limitně blízká nule. Kdo má k závisti sklon, většinou nerozlišuje mezi původem majetku. Původ je přitom zcela zásadní kritérium, protože jedinou polehčující okolností pro majetkovou nerovnost je rovnost šancí pro účastníky soutěže.
Zdravá společnost je taková, ve které úspěch, dosažený vlastní prací, pílí a nadáním je kvitován a obdivován. Při velké majetkové nerovnosti ale dochází k tomu, že usilovnou prací, pílí a nadáním je těžké se uživit, natož zbohatnout. Však také při dotazu na know-how, jak se stát boháčem, odpovídají ti nejzámožnější, že byli ve správné chvíli na správném místě. Ze svého bohatství se spíše vyviňují, než by se jím chlubili. U majetku získaného spekulací, či podvodem pak je místo závisti na místě vyšetřování a trestní řízení.
Průzkum o vnímání majetkové nerovnosti vysvětluje, proč se u nás o tomto problému nemluví: Lidé nevědí, jak se věci mají – a kde není žalobce, není soudce. Extrémní majetková nerovnost je politický problém. Zmíněný průzkum se zaměřil i na to, komu majetková nerovnost nejvíce vadí. Ukázalo se, že to jsou voliči politického hnutí ANO, jehož lídrem je jeden z nejbohatších lidí u nás, Andrej Babiš. Co z toho plyne? Pokud lidé, kteří preferují nízkou nerovnost, nezávidí Babišovi jeho miliardy, lze diskusi o vlivu majetkové nerovnosti klidně vést bez obavy z negativních emocí.
Čeho je moc, toho je příliš – a extrémní majetková nerovnost je zkrátka
nešvar. Myslí si to mimochodem i 250 miliardářů a milionářů, kteří vzkázali politikům do Davosu, aby zdanili jejich bohatství. „Nerovnost dosáhla kritického bodu a její cena pro naše riziko ekonomické, společenské a ekologické stability je vážná. A každým dnem roste. Stručně řečeno, potřebujeme jednat hned.“ Tak apelují na politiky v otevřeném dopise miliardáři, nervózní ze svého bohatství a moci. Bohužel mezi signatáři chybí Bill Gates, Jeff Bezos a Elon Musk.
Všechny příspěvky s Ivan Hoffman
A co je na tom tak divného? Geniální Johann Carl Friedrich Gauss to popsal již na přelomu 18. a 19. století, kdy definoval Gaussovu křivku. Většina z nás má průměrné schopnosti, avšak jsou mezi námi i lidé nevšedních schopností, přičemž jejich počet klesá s rostoucími schopnostmi. Nakonec máme několik jedinců, jejichž schopnosti převyšují schopnosti většiny lidí dohromady a naopak několik jedinců, jejichž neschopnost je neuvěřitelně vysoká.
Jestliže tedy rozložení bohatství zhruba kopíruje Gaussovu křivku, tak je vše v pořádku. Odpovídá to zásluhovosti: schopní mají téměř nekonečný majetek a neschopní téměř nekonečnou bídu. Úlohou státu je nějakým způsobem tuto zásluhovost vybalancovat tak, aby chudáci neschopní nezemřeli hlady, a tak část majetku berou těm bohatým. Jaká je ta míra přerozdělování, je otázka, kterou lidstvo řeší stovky let a o níž můžeme pouze říci, že žádný obecný ideál zatím nikdo nikdy nenašel. Tedy stát je tím, kdo Gaussovu křivku zkresluje a mělo by to být v ideálním případě tak, že více materiálního bohatství přesouvá od bohatých k chudým.
Problém je pouze v tom, pokud rozložení majetku Gaussovu křivku výrazně nekopíruje a nebo, nedej Bože, že stát tuto křivku zkresluje opačně, tedy posouváním materiálního majetku od chudých k bohatým. Pak je něco úplně špatně.
Ale z uvedeného článku se nemáme nejmenší šanci dovědět, zda rozložení materiálního bohatství (slovo materiálního je důležité a uvádějme jej, protože pod pojmem bohatství je možné si představit i nemateriální bohatství) kopíruje či nekopíruje Gaussovu křivku. Na to je v něm příliš málo dat. Samotné přepočtené výstupy nám neříkají vůbec nic. Odpovídá těch 0,2 % zásluhám dotyčných? Stačí těch 0,2 % celkového materiálního bohatství na uživení dotyčných? Nevíme.
A v tom případě jsou všechny úvahy nad předloženými daty zcela bezpředmětné.
Pak se všechny úvahy nad nerovnoměrným rozložením bohatství stávají pouze sprostým voláním po materiální rovnosti, což lze zařídit pouze nahrazením zásluh za nároky a legalizací trestné činnosti (krádeže, loupeže, vydírání…). Což je peklo. A tento článek je k němu dokonalá cesta, dlážděna jistě dobrými úmysly.
Takže zlatá materiální nerovnost!!!
Tuším, jak to myslíte, ale nesouhlasím s Vašimi závěry. Jednak že „zlatá materiální nerovnost“ ve stávající podobě, jednak i co se týče bezpředmětnosti úvah. Není to tak jednoduché, jak se to snažíte podat. Gaussových křivek nejrůznějších parametrů můžeme ve společnosti sledovat nekonečné množství a jistě není zdaleka totožná křivka rozložení schopností a, řekněme, společenských zásluh. Pokud bychom tedy například považovali za ideální, aby rozložení materiálního bohatství kopírovalo nikoli schopnosti (budeme za schopné například považovat tzv. všehoschopné?), ale skutečný realizovaný přínos, na čemž by se, pravděpodobně, našla největší shoda, není to zdaleka bez problémů. Jak totiž spravedlivě poměřovat přínos vynálezce nové technologie, kvalitního řemeslníka, doktora či učitele, byznysmena či spekulanta na burze? Úředníka, který bere relativně dlouhé peníze a přitom může působit společnosti stamiliardové škody, jak dnes vidíme v přímém přenosu u fialového hnusu?
Další problém je v tom, že většinu majetku nevytvoří současníci, většina se akumuluje po dlouhá desetiletí, někdy i staletí (majetky šlechty). Jak tady chcete zajistit spravedlivé rozložení majetku vzhledem ke schopnostem nebo zásluhám?
Závist je výrazem touhy po rovnosti.
Rychlý přesun bohatství oproti jiným zemím do rukou nepatrné menšiny je z velké části dán naším daněním. Místo progresivního danění běžného v západních zemích máme rovnou daň, která se časem snižuje. V nepřímé úměrnosti se zvyšuje DPH a spotřební daně. Pro bohaté je to výhodné, protože jen malou část příjmu utratí za zboží. Ale zatímco chudým se daní všechno, dokonce léky a jídlo, které v mnoha zemích jsou nedaněné, bohatí lidé když koupí akcie neplatí nic a pokud je po několika letech prodají, také nic.
Někdy můžeme číst, že některý majitel velké firmy si snížil plat na dolar, nebo na korunu. To je možné proto, že jejich hlavním příjmem jsou akcie, ne z plat. Je to skvělé gesto pro veřejnost. Podobná předváděčka, jako když naše vláda zdanila daň z neočekávaného zisku. Jenže zatímco jiné vlády reagovaly během měsíce, naše vláda nechala banky a energetické společnosti shrábnout tučné zisky a danila až příští rok.
1. Daňovou progresi máme. Označuje se „daňová sleva na poplatníka“ a činí aktuálně 2 570 Kč měsíčně. Pokud tedy suma daní z příjmu za rok jednoho poplatníka nepřekročí 30 840 Kč, poplatník daň z příjmu neplatí žádnou. Daň z příjmu platí až nad tuto hranici.
2. jakým způsobem se podle Vás „časem snižuje rovná daň“? Od začátku platnosti má daň z příjmu, kterou zřejmě máte na mysli, pevnou sazbu 15 %.
3. DPH a spotřební daně se podle Vašeho tvrzení zvyšují „v nepřímé úměrnosti“. V nepřímé úměrnosti na čem? Pokud vím, tyto daně se stanovují procentem ze základu daně (cena zboží nebo služby) a jeho nominál určuje vláda (mohu se ale samozřejmě mýlit). Dokonce platí opak u prodejů zatížených spotřební daní, protože např. u pohonných hmot či alkoholu platíte „daň z daně“, protože DPH se vypočítává až po přičtení spotřební daně. Ale to asi nemáte na mysli, předpokládám, že Vám naopak připadá souhrnná daňová kvóta v této zemi nízká (přesahuje výrazně polovinu!!! příjmů).
4. Opravdu máte pocit, že DPH ve výši 21 % za Fabii činí v absolutní hodnotě více než 21 % za Ferrari? Nebo jak si vysvětlit tvrzení o „Pro bohaté je to výhodné, protože jen malou část příjmu utratí za zboží“. Z toho by vyplývalo, že více, než za zboží utratí bohatí investováním, což je jednak daněno navíc (nějčastěji paušální daňovou sazbou) – tedy je to způsob Vámi oplakávané daňové progrese, a navíc z investic mohou mít propěch právě ti nejchudší (zvýšení zaměstnanosti, zvýšení konkurence, zvýšení nabídky na trhu…). V tom sice se sazbou DPH nevidím žádnou souvislost, ale jinak bych to označil za jednoznačný přínos. Vy ne?
5. také mám nižší než minimální mzdu a není to proto, že by mé příjmy pramenily z akcií. Je to proto, že prakticky většinu mých životních potřeb hradí má „obchodní společnost“ a mzdu mám tedy spíše jako kapesné.
Zapomněl jste na tu nejjednodušší daňovou progresi, když nad určitou hodnotu výdělků se platí daň 23% namísto 15%, ale myslím, že stejně máte sumárně méně pravdy, než kolega, na kterého reagujete. Tuším, že výraznější úsporu na dani představují všelijaká omezení na zdravotních a sociálních „daních“, kdy nad určitou mez se již tyto odvody neuplatňují.
Pokud jde o míru zatížení daní DPH, nepochybně obrovský vliv bude mít mechanismus, který sám u sebe uvádíte (OSVČ?), kdy velká část materiální spotřeby je hrazena nikoli poplatníkem, ale jeho obchodní společností, která si ji, pokud je plátcem DPH, odpočítává. A ještě na to konto snižuje vlastní daňovou povinnost. Takže když si to Ferrari koupí „na firmu“, nezaplatí na DPH „ani ň“ (možná někdy v poslední době tam byl zaveden cenový limit, takže už si nemůže takto koupit Ferrari, ale „jen“ BMW). A to už je sakra absolutní rozdíl v odvedené dani, oproti Fabii ubohého zaměstnance.
U OSVČ jsou navíc obrovské možnosti dané daňovými paušály.
No ale možná největší daňový únik pro bohaté je zařízen systémem časových testů u zisku z obchodování s cennými papíry – což asi nevíte, když píšete, že „investování je daněno nejvíc“ – třeba když podržíte nakoupené akcie déle, než, tuším, tři roky, nezaplatítepři prodeji ze zisku opět „ani ň“! No nekupte to, když si můžete být jistý, že už jen inflace bude pravidelně zvyšovat nominální cenu akcií. Riziko případné ztráty se dá snížit nákupem stabilních společností, případně investicí do indexu.
Opravdu bohatí jistě využívají obrovské možnosti úniku do daňových rájů.
A to jsem si jistý, že zdaleka všechny možnosti legálních daňových úniků, které relativně zvýhodňují bohaté v daňové kvótě, ani neznám.
Pan Hoffman píše líbivé kecy, ktoré sa páčia „chudobným“ ľuďom. A evidentne nevie ani prd o tom, ako sa točia tie VEĽKÉ peniaze v štátnom kolotoči.
Nevie o tom, ako VZNIKAJÚ peniaze, a ako sa tie nové rozhadzujú medzi pospolitý a hlavne nepospolitý ľud.
Ďalej písať je zbytočné, pretože kto CHCE vedieť, tak si to naštuduje, a kto NECHCE vedieť, ten ďalej plače – na zlom hrobe.
samozrejme, predstavy o tom ze kdyby o tom vsichni vedeli, neco by se zmenilo, jsou infantilni. Umele udrzovana ekonomicka negramotnost samozrejme stadu nedovoli pochopit, ze duvod je v nekryte inflacni mene, vyrabene z ridkeho prdu ve stale vetsim mnozstvi a profituji pouze ti prvni, kteri jsou nejblize u zlabu, pejzata bankovni mafie a jejich politicke loutky.
Dobrý den pane Hofmane,
děkuji za podnětné zamyšlení. Téma peněz, majetku je pro mě momentálně velice aktuální. Původem jsem z Košic, v ČR žiju od r. 2002. Bydlím v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi. To abych se krátce představil.
Ne, že by to bylo zvlášť důležité, ale s většinou článku souhlasím. Zaujala mě jedna věta: „Zdravá společnost je taková, ve které úspěch, dosažený vlastní prací, pílí a nadáním je kvitován a obdivován.“
Tady bych si dovolit říct, že je v ní zakódovaných hodně paradigmat současného upořádání. Jenom velice krátce. Zdraví lidí a společnosti nelze hodnotit podle úspěchů vlastní pílí. Úspěch a píle definována jednotlivcem nebo společností je značně subjektivní. A teď by se dalo dlouze diskutovat…
Děkuji ještě jednou za podnětný článek. Ne, že by jich nebylo víc, děláte krásnou práci. Přeji hodně zdaru! S pozdravem Palovčík
Dobrý den, pane Palovčíku, asi jsem nepochopil Vaše tvrzení „Zdraví lidí a společnosti nelze hodnotit podle úspěchů vlastní pílí“.
Zatím jakýkoli, opakuji jakýkoliv společenský systém, který byl založen na čemkoli jiném, než na zásluhách, bych označil za barbarský. A to nejbarbarštější (existuje v češtině vlastně takové slovo?) k těm nejchudším.
Chudí lidé nejvíce zbohatli v kapitalismu, kterýžto stojí právě na zásluhách (a obvykle do jisté míry i přerozdělování pro zachování sociálního smíru zabraňujícímu násilí chudých na bohatších).
S příspěvkem pana Hoffmana naprosto souzním, akorát mi v něm hapruje to porovnání majetkové nerovnosti u nás a na bohatším západě. Když „v Německu, Velké Británii či USA … nejbohatší jedno procento obyvatel vlastní přibližně 36 % celkového majetku země“, to vůbec nemusí znamenat, že je u nás majetková nerovnost vyšší, když zde prý „nejbohatší pětina vlastní 80 % veškerého majetku“. To bychom ještě museli znát, kolik toho na hentom západě vlastní dalších 19% nejbohatších. Hádám to taky nebude málo.
ano, hrušky nejsou jablka. Ale chudých milionářů asi budeme mit vic 🙂
…. už jen proto, že milion Kč je jen asi 40 tisic euro či dolarů 🙂
tak stav USA 2022 byl: 1% vlastni 32.1%, 50-90% vlastni 28% a dolnich 50% vlastni 2.5% majetku. U platu je to tez vesele, tady podrobna tabulka, skoro 75% populace nebere vic nez 35000 $ rocne, 56% bere mene nez 25000$ rocne….
https://www.ssa.gov/cgi-bin/netcomp.cgi?year=2022
50-90% je co? asi mělo být 49% ?
To by sice dalo dohromady 100% lidí, ale nevlastnili by 100% majetku. Takže, hádám, to má být 40% lidí v rozsahu 50 až 90% na žebříčku rozvrstvení podle majetku. V takovém případě by chybělo 9% z rozsahu 90 až 99% a ti by vlastnili zbývajících 37,4%.
Takže 10% by vlastnilo 69,5% majetku. Věřím, že těch dalších 10% by dalo dohromady více, než těch 10,5%, takže majetková nerovnost by tam pak určitě nebyla menší, než u nás 🙂
spravne.
Ono je to s tou majetkovou nerovností ještě horší. Je zde mnoho lidí, hlavně starších, kteři zdědili nebo si ve svém produktivnim věku postavili rodinné domky a družstevni byty. Kromě toho si něco našetřili, ale dnes jim z toho inflace sežrala minimálně třetinu. Na druhé straně se stali milionáři, protože ceny nemovitostí vyletěly raketově nahoru. A tak zde máme možná statisíce tzv. „chudých milionářů“, jejichž majetek je sice pár milionů, ale přitom si musí chodit do charity na polevku a pro oblečení, protože nechtějí prodat střechu nad hlavou a odstěhovat se pod most.
A naše „skvělá“ vláda to ještě vylepšila tím, že zvedla daň z nemovitosti. Takže budeme nejspíš velmoc v počtu milionářů pobírajících sociální dávky — které si ovšem předem zaplati na daních a poplatcich za elektřinu 🙂 🙂
„Kromě toho si něco našetřili, ale dnes jim z toho inflace sežrala minimálně třetinu. Na druhé straně se stali milionáři, protože ceny nemovitostí vyletěly raketově nahoru. “
– je to inak !!!
Inflacia REÁLNE ničí peniaze.
Rast cien nehnuteľnosí NEVYRÁBA milionárov, rast je iba ČÍSELNÝ , reálne je vyššia cena znehodnotená infláciou !!!
Na inflácii REÁLNE zarába JEDINE ŠTÁT.
Přesně tak, peníze jsou dlužní úpis. Kdo ty dlužní úpisy vydává? Stát. Inflace znamená, že hodnota dluhu státu vůči držitelům dlužních úpisů (peněz) klesá. Kromě snížení hodnoty peněz, stát reprezentovaný současnou vládou, připravil lidi o peníze ještě vysokým objeme daně z přidané hodnoty.
nesmysl, „penize“ jsou sice dluzni upisy ale s vyjimkou monetizace obeziva z ridkeho prdu centralnich bank pro ruzne zachranne akce, vznikaji veskere „penize“ poskytnutim kreditu a ten poskytuji komercni banky. Ze snizeni hodnoty dluhopisu inflaci by stat profitoval pouze v pripade ze by svuj dluh splacel a jeho zadluzeni klesalo, to se nikde na svete nekona protoze pokles celkovych dluhu by v soucasnem padelatelskem systemu znamenal totalni kolaps, je to financni pyramida. Faktem ale je, ze soucasna giganticka celosvetova kreditni bublina uz davno prekrocila kulminacni bod kdy jeste bylo mozno system zachranit, respektive vratit do jakesi rovnovahy a neexistuje zadna politicka moc ktera blizicimu se krachu muze zabranit. Banky a politicti tajtrlici sedi na sudu prachu.
Samozřejmě – milionáři se nestali tim, že by hodnota jejich nemovitosti stoupla, ale protože hodnota koruny klesla. Nicméně těmi milionáři jsou, i když nemají z čeho zaplatit daň z nemovitosti. Statisticky takových lidí určitě dost přibylo.
Hlavně se děsim toho, že si toho všimnou Fiala se Stanjurou a začnou se chlubit, že tahle vláda vyrábí milionáře 🙂 🙂