K Vánocům neodmyslitelně patří lehká pochybnost, zda je slavíme správně. Jsou tradice, co mají povahu závazných pravidel, a pak zvyky, které se pěstují lokálně či v jednotlivých rodinách. K tomu, co přetrvává z dávné minulosti, občas něco přidáme, z něčeho naopak slevíme, nic méně jsou věci, přes které jak se říká „nejede vlak“, jako je ozdobený strom, dárky či kapr. A všudypřítomné koledy.
Vánoce jsou křesťanským svátkem, ale křesťané se o Ježíška už dlouho ochotně dělí s lidmi, kteří věří v dobro a lásku na jiné způsoby. Jakkoli jsou ale Vánoce i svátkem tolerance, ta lehká pochybnost je společná všem a souvisí s naším sklonem ke konzumu. Neztrácíme důrazem na vánoční štědrost, na množství jídla a početnost darů ze zřetele to podstatné? Je nezbytný všechen předvánoční shon a stres? Nebyly by lepší Vánoce skromné, klidné, chudé? Vždyť takové byly ty první, o kterých pojednává Bible. Marie Ježíše neporodila ve chlévě z nějakého romantického rozmaru, jak by nám to mohlo připadat při pohledu na líbivé obrazy Svaté rodiny, obklopené zvířectvem, pastýři a králi z Východu. Podle Lukášova evangelia Marie syna „položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou“.
Vánoční materialismus není nějaká soudobá neřest. Vzpomínám, jak Honza Burian už za socialismu zpíval „zas budou Vánoce, ty svátky vkladních knížek, dav najde Ježíška a hned ho sejme z kříže. Bude z něj manekýn tak do výkladních skříní, nad vším zakrouží solventní cherubíni…“ Pokud se dnešní kapitalistické Vánoce od těch socialistických v něčem liší, bude to souviset s majetkovou nerovností, s rozevřením za socialismu neznámých nůžek mezi bohatými a chudými. S jistou nadsázkou asi můžeme říct, že chudé, tedy autentické Vánoce jsou výsadou chudých, zatímco bohatí se musí spokojit s Vánocemi neautentickými, bohatými. Protože ale luxus je relativní veličina, všichni můžeme slavit Vánoce štědré. To jsou takové, kdy si svátečně dopřejeme více, než o dnu všedním.
Do letošních Vánoc nezvykle promluvila politika. Byli jsme uvrženi do krize, kterou provází drahota, ale také existenční nejistota. Přibývá lidí, kteří mají vyšší výdaje, než příjmy, dochází ke znehodnocování úspor a na obzoru je hrozivá energetická krize. Přicházející bída se promítla do vánočních nákupů a objevují se statistiky, čeho jsme letos nakupovali méně než minule. Za povšimnutí ale stojí i reakce na lamentaci, že nám neschopná vláda kazí Vánoce. Na obranu vlády, která to prý má těžké, zazněly i názory, že bída vlastně Vánocům sluší. Kde je psáno, že se stoly musí prohýbat, a darů má být nepočítaně?
Myšlenky skromných autentických Vánoc se tentokrát nechopili konzervativci, ani levičáci, nýbrž pokrokářští zelení liberálové, kteří nám nouzi, kterou způsobili, zkoušejí prodat jako ctnost. Ambasadory těch správných, skromných, a tím pádem hluboce duchovních Vánoc se letos prohlásili ekonomičtí diletanti, zarputilí válečníci a politici, kteří místo zájmu voličů hájí zájmy svých sponzorů. Důsledkem toho se Ježíšek z pohodlí nákupních center stěhuje domů, do chléva. Ježíšek je ovšem noblesně nad věcí, je doma všude, kde mu otevřeme srdce. Politiku neřeší.
Všechny příspěvky s Ivan Hoffman
Vánoční tradice přes kterou „nejede vlak“, jako je ozdobený strom, dárky či kapr?
Útoky zelených fanatiků na prodej vánočních stromků sice ustaly, útok na tradice se v posledních letech zaměřil na prodej kaprů, obzvlášť ten tradiční, kdy se prodávají živí.
Německé řetězce jako Lidl už pro něj odmítli poskytovat místo.
Zatímco vloni šířila dezinformace francouzskou Komerční bankou nastrčená slečna Zelinková, jejíž tvrzení, že kapr škodí naší planetě, protože produkuje obrovské množství CO2 byla přebírána nekriticky většinou médií aniž by se někdo namáhal ověřit jestli je to pravda.
Ve skutečnosti vyprodukuje kapr a ryby všeobecně proti našemu oblíbenému vepřovému na kilo jen zlomek CO2, méně, než krocan, kterého jedí ve Francii. Letos Piráti navrhovali koupit raději štiku, dravé ryby mají ovšem uhlíkovou stopu trochu větší, navíc si nedokáži přestavit jak chovat štiky ve velkém.
Pro supermarket je ovšem lepší, když si lidé koupí v kapra neznámého stáří u nich, než pronajmout místo před obchodem někomu jinému.
Vzhledem k videím která občas uniknou z jatek, mám pochyby, že by ho tam od odborníků čekala lepší smrt. Ve srovnání s kuřaty, prožije normální život v rybníku.
Ovšem ve volné přírodě, by svůj život skončil roztrhán na kusy a sežrán za živa.
Myslím, že je pro děti dobré, aby viděli, co znamená jíst maso a pochopili, že to býval živý tvor, ne jen balíček ze supermarketu. Osobní zkušenost je vždy lepší, než si to jen někde přečíst.
Pokud se rozhodneme kapry nejíst, bereme jim možnost prožít jejich život.
Nevím, jestli si ti takzvaní ochránci přírody uvědomují, že místo normálního přírodního koloběhu zrození a života končícího smrtí, kdy tělo jednoho slouží jako potrava druhému, propagují vládu smrti, kdy nikdo nebude zrozen a tedy nemůže zemřít.