Zpět

Upřejmenujeme se až k ztrátě zdravého rozumu?

Text 1.12.2021

V dobách, kdy na našem území žili ještě křesťané, definovali sedm hlavních hříchů. Mezi jinými například pýchu, obžerství nebo smilstvo.

V současnosti tyto hříchy již naštěstí neexistují, naše končiny se staly bezhříšnými. Nebylo toho dosaženo tím, že by se dnešní člověk stal lepším díky výchově, ale tím, že se hříchy přejmenovaly. Z pýchy se stalo zdravé sebevědomí, z obžerství vyšší životní úroveň a ze smilstva zdravý životní styl a prevence proti neurózám. Jsme tedy sebevědomí, bohatí a zdraví. Dobře nám tak.

Obsah pojmů vstoupil i na pole profesí a titulů. Například pedagog už není učitelem, ale edukátorem nebo mentorem, dítě ve druhé třídě už není žákem, ale studentem nebo edukantem. Sociální pracovnice už není sociální, ale klíčovou pracovnicí, doktor už není lékařem, ale nositelem kódového výkonu nebo smluvním partnerem pojišťovny.

Pokud se ještě dnes snaží komunistická strana bojovat za práva dělníků, nemá už prakticky bojovat za koho, protože dělníci zmizeli. Stali se z nich operátoři. Zmizely nám švadleny, na jejich místa nastoupily operátorky oděvní tvorby, zmizeli kuchaři a nahradili je gastronomičtí operátoři. Skladník se proměnil ve skladového operátora a dělník, který odklízí ocelové špony od soustruhů je den ze dne šponér manipulant.

Nejezdíme do rekreačních oblastí, ale do zahraničních destinací a nejíme už jižní ovoce, ale importované zemědělské komodity. Abychom nezaostávali za sjednocenou Evropou, můžeme se v Bruselu pochlubit také profesemi kooperátorů. Například zednický přidavač na stavbě se změnil ve stavbařského kooperátora. Prakticky už nechodíme ani do práce, ale do procesů. Operátoři do výrobního, smluvní partneři zdravotních pojišťoven do léčebně preventivního, mentoři do výchovně vzdělávacího a operátoři v zemědělství do chovatelsky pěstebního.

Není potom divu, že někteří vtipálci vymýšlí z recese zcela nové pojmy. Z uklízečky udělají kosmetičku podlahových krytin a z kopáče se stane konstruktér planetárních rýh.

Svého času mne navštívil v ordinaci muž se žádostí o lékařské vyšetření před nástupem do firemní funkce „operátor logistik“. Když mi tuto definici přeložil do češtiny, jednalo se o řidiče vozíku zvaného ještěrka. Nemám v tomto směru nic proti inovaci definic. Jenom se obávám toho, že jednou začneme dávat nová jména věcem nebo zvířatům. Pedofilii nazveme intergenerační sexuální výchovou, odjištěný granát dětskou hračkou, jedovatého hada pojmenujeme sluníčkem sedmitečným a budeme se k nim podle toho chovat.

Možná nám bude jednou zdravý selský rozum nahrazen definicí „krajně nebezpečný atavizmus“.

Všechny příspěvky s Maxmilián Kašparů

Diskuze:

  1. Naprostý souhlas. Lidská práce ztratila důstojnost. Za komunistů se dokonce stala trestem. Byla znevážena. Napodobili jsme Rusko, kde pohrdali každým, kdo neměl nějakou „bumášku“. Jít do učení se stalo hanbou, proto teď nemáme řemeslníky. A přitom řemeslo mívalo „zlaté dno“. Dobrý řemeslník byl žádaný a vážený. Výuční listy si lidé schovávali a dávali si je zarámovat.

  2. Ano, učitele ještě máme. Však těch petic, které jsme podepsali, za udržení kantorské prestiže za to stálo. 🙂 Kantořina je krásná profese, pokud … 🙂

  3. Svět se obrátil vzhůru nohama, rozum zešílel, pravda se změnila v lež, krása v hnus, … Vše, co se včera považovalo za nestoudné – smilstvo, potraty, eutanazie, sebevraždy, sodomie, se dnes oslavuje jako úspěch progresivního lidstva. Byly přehodnoceny všechny hodnoty, hříchy se stávají ctnostmi a naopak. Současná kultura smrti – protiklad křesťanského učení, naši civilizaci ubíjí, a odsunula s piedestalu Boha. Sex, sláva, peníze, moc – to jsou noví bohové Západu. Ztrácíme zdravý rozum a postupně vymíráme.
    Bohužel bez Boha cesta ven ze současného marasmu neexistuje a bílý západ kráčí k neslavnému konci.
    Ukazujetak světu vzorový příklad sebevražedné civilizace!

  4. U škol byly zrušené školní zahrady, místo aby děti vlastnoručně zasadily, vypěstovaly a sklidily ředkvičku, „seznamují se“ s tím, jak vypadá Práce. Ten vyučovací předmět má název Člověk a svět práce.

  5. Je to všechno proto, že lidi nemají hlad, není jim zima a neohrožují je nájezdníci. Až tohle všechno nastane, tak přeživší se zase začnou starat o důležité věci a každého, kdo začne žvanit o těch současných „inovacích“ vyhlásí za obecního blázna a někde ho internují, aby ty bláboly nemuseli poslouchat

  6. Výborný článek, přesný popis marasmu ve kterém se nacházíme. Je nutné zabývat se analýzou příčin proč se tak děje. Je to jakási „konspirace“ elit, nebo jen samovolné bujení blbosti? Rozhodně se s  tím nesmíme smířit!

  7. K výbornému článku pana Kašparů dvě poznámky: (1) Přejmenovávání je ve většině případů vlastně přejímání otrockých překladů z angličtiny, bez ohledu na možnosti češtiny. Můžeme přemýšlet, zda se tak děje záměrně či z blbosti. Přemíra angličtiny a anglismů ve veřejném prostoru je dnes mnoha lidem stejně protivná, jako přemíra ruštiny a rusismů před lety. (2) Je nejvyšší čas přijmout tvrdý zákon na ochranu českého jazyka, podobně jako se chrání historické stavby nebo přírodní krásy. Strana, která se toho ujme, získá politický kapitál, který se dnes válí na ulici.

  8. Opravdu krásně a jasně napsàno.
    Děkuji autorovi za jeho slova a pohled na prznění výzmamu pojmenování
    slov.

  9. Jedno však setrvává ve smyslu tradic. V poslanecké sněmovně stále sedí většinové uskupení idiotů! No…i když, dle Františka Koukolíka jsou to “deprivanti”!
    Rici

  10. Souhlasím s Radmilou, text pana Kašparů je výborný. Jen doplním, že kosmetičkou podlahových krytin byly nazývány uklízečky za socialismu, nyní jsou to operátorky podlahových ploch. Prodavačky jsou nyní asistentkami prodeje. V ČR (zatím) máme učitelky a učitele, Německu už označení leckde nahradili neutrálním slovem Lehrkraft …

  11. Totální vymývání mozků.
    Po přečtení tohoto textu možná lépe pochopíte, jak se to dnes dělá

    HISTORIE A SOUČASNOST OČIMA VLASTIMILA VONDRUŠKY V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů, který už více než rok zažívá Evropa, paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů. Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška ve svém dnešním zamyšlení upozorňuje na to, jak hanebně se zachází s fakty a logikou, jak demagogicky se používají pojmy jako nepřizpůsobiví či migrační krize a jak se díky tomu dá obecné mínění zmanipulovat.

    Foto: Hans Štembera
    Popisek: Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška
    Když čtu nebo poslouchám diskuse o současné společnosti a problémech, které nás trápí, jímá mne smutek. Ne kvůli problémům samotným, ty jsou od toho, abychom je řešili, ale jsem skoro zoufalý z toho, jak hanebně se pracuje s fakty a logikou. Aby se dal nějaký problém řešit, musíme ho především přesně definovat. Někteří lidé si vůbec neuvědomují, jak důležitou funkci má přesný význam slov. A ti, kteří si to uvědomují, pracují často s významem slov naprosto demagogicky, neboť dobře vědí, jak snadno se dá obecné mínění zmanipulovat.

    Dovolte mi kratičký exkurz, abych na konkrétních příkladech objasnil, co mám na mysli. Když v padesátých letech minulého století vyháněli komunisté sedláky, neoznačovali je názvem, který platil po staletí, ale dali jim hanlivou nálepku kulaků. Když jim kradli majetek, bylo to združstevňování. Nakonec společnost díky masáži ze strany médií a ideologů přijala, že majetek nebyl sedlákům ukraden, ale legitimně združstevněn.

    Okupanti nás v roce 1968 nenapadli, ale poskytli internacionální pomoc. A byli tu dočasně umístěni. Vlastenci, kteří s okupací nesouhlasili, byli prohlášeni za protistátní živly, které rozvracejí socialismus. Jejich pronásledování se pak nazývalo kádrovou prací.

    Místo argumentů padají v diskusích snůšky urážek

    Úmyslně uvádím příklady, které jsou všem srozumitelné. Pokud bychom šli hlouběji do minulosti nebo zabrousili mimo Evropu, najdeme stovky podobných. Vyvražďování celých národů se pojmenovalo podle okolností jako pokřtění či demokratizace. Upalování kazatelů jiné víry se prohlašovalo za očistu křesťanstva. Popravy neoblíbených panovníků se konaly pod hlavičkou spravedlivého trestu, ať již z rukou Kristových věrných, občanů revoluce, pěsti dělnické třídy nebo odpůrců totality. Je to pořád stejné. Realitu se snaží vládcové a jejich nohsledi pojmenovat tak, aby vyhovovala jejich mocenským cílům.

    Dnes skoro nikdo ve vášnivých diskusích nepřemýšlí o skutečné podstatě problémů. Chytáme se slov, která nám vtloukají do hlav politici a média, a hádáme se o ně, jako by šlo o život.

    Ale pokud se nad tím zamyslíme, pak by nám mělo dojít, že se ve skutečnosti hádáme o chiméry, o pseudoproblémy, že proti sobě stavíme ideje, které jsou iluzorní, neboť pojmenovávají všechno jiné, jen ne podstatu věci. A pak se samozřejmě nikdy nemůžeme dohodnout.

    Bolestí většiny dnešních diskusí je navíc absolutní absence racionality, faktů a logiky. Na názor, který se nějakému oponentovi nelíbí, často odpovídá urážkami. Zažil jsem to i já. Na mnoho mých článků jsem obdržel snůšky urážek, aniž ovšem oponent vysvětlil, v čem se tedy mýlím a proč se mnou nesouhlasí. Za racionální argument se dnes považuje pouhé konstatování, že ten druhý je sluníčkář, komouš, Putinův agent, Obamův agent nebo prostě jen idiot.

    Risknu tuhle škálu odsouzení a dovolím si předložit několik dnes běžně používaných termínů, k nimž se pokusím přiřadit reálný obsah, což znamená správné a logické české pojmenování.

    Nejde o migrační krizi, ale nájezd hord, které u nás nemají co dělat

    A čím začít jiným než slovy „migrační krize“. Slovo krize se používá pro různé problémy, ať už jde o stav po živelní katastrofě nebo o hospodářskou cyklickou krizi. Krizí je zlomový stav pacienta nebo neshoda v manželství. Je to však vždy něco, co vzniká více či méně nezávisle na naší vůli. Slovy „migrační krize“ se tak politici snaží navodit dojem, že jde o proces, který se děje mimo nás a my se mu musíme podvolit (stejně jako se podvolíme zemětřesení nebo krachu na burze).

    Jenže to je lež! Tahle událost není krize, protože my ji řešit můžeme! Je to pustý nájezd hord, které nemají na našem území legitimně co dělat. Jistě, existují i ohledy humanitární, ale ty se musejí řešit vždycky v rámci zákonů dané země a při respektování suverenity jejích hranic. Cokoli jiného je zvůle (a neohánějme se vnucenými mezinárodními pakty a úmluvami, jsou-li navíc v rozporu s naší ústavou).

    Příliv migrantů není krize, je to výsledek neschopnosti bruselských vládnoucích elit plnit povinnosti, které jako správci Evropy mají. Nikdo dnes nechrání evropské hranice, vedou se jen nekonečné žvásty, že je to třeba udělat. Ať už německá kancléřka stoupence islámu pozvala, či nikoli, nemají tu legitimně co dělat a překročení našich hranic je trestný čin.

    Skutečná migrace je ve skutečnosti něco, co má jistý zákonný nebo alespoň hospodářský rámec. Přistěhovalec musí žádat o legalizaci pobytu, musí se v nové zemi přizpůsobit, musí v ní pracovat a uživit sebe a svou rodinu. Nic z toho přicházející hordy neplní, nerespektují a nejsou toho ani potenciálně schopny. V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů.

    Zničí byt, obsadí cizí objekt, krade, ale je jen nepřizpůsobivý

    Stejně fatálně se dnes pracuje s pojmem „nepřizpůsobivý“. Zákon stanoví jasně, že člověk je buď bezúhonný, protože zákony plní, nebo je zločinec, případně podle vážnosti přestupku pachatel, neboť zákony a předpisy porušuje.

    Co je to nepřizpůsobivý? Člověk, který se rozhodne, že některé zákony a normy dodržovat nebude. Dostane byt, ale zničí ho. Vláme se do cizího objektu a ve jménu svých ušlechtilých myšlenek ho obsadí. Na ulicích dělá nepořádek, v noci hluk, páchá drobné krádeže, nechce pracovat. To vše se dnes označuje jako nepřizpůsobivost. Proč, vždyť každý, kdo tohle dělá, je přece v dikci zákona pachatel nebo zločinec. Politici a mediální komentátoři to snad nevědí? Pak by si měli zopakovat základy práva.

    Stejně tak je podivné, aby se různé skupiny společnosti přejmenovávaly podle aktuální situace. Před několika lety se vedly vášnivé polemiky na téma, jak hanebná je česká komunistická strana, protože se odmítá přejmenovat (navzdory tomu, že propagace komunismu byla zákonem prohlášena za trestnou – typický právní Kocourkov).

    Komunisté věrni revolučním písním na své barikádě vytrvali a komunisty podle názvu zůstali. Zachovali se rozhodně seriózněji než cikáni (historický název doložený již ve 14. století), kteří nedůvěryhodnou firmu vyměnili za označení „Rom“. Přiznám se, že neznám národ, který by se po staletích existence přejmenoval jen proto, že se mu jeho označení nezdá dostatečně důstojné. A až bude zpochybněno tohle slovo (ono už vlastně je tím, jak ochotně se příslušníci této etnické menšiny přizpůsobují), najdou si třeba jiné označení.

    Předkové nemohli polemizovat o „migrační krizi“, museli se chopit zbraní

    Přemýšleli jste, kdo vlastně je „sociálně potřebný“, nebo dokonce „sociálně slabý“? Hledal jsem na stránkách našich institucí, ale ani na marxistickém ministerstvu není definice, kdo to vlastně je. Všichni se však tím pojmem ohánějí. Takové termíny jsou na nic, protože nikdo pořádně nechápe, co exaktně znamenají.

    Označují totiž to, co se hodí politikům, úředníkům a aktivistům. Buďme však jazykově korektní. Ve společnosti existují lidé bohatí a chudí. Je-li někdo chudý, má smůlu. Nicméně podle křesťanství chudoba cti netratí. Navíc každý chudý může zbohatnout, pokud se bude snažit. Nebo pokud bude mít štěstí. Žijeme v době pokrokové, která chudobu nepřipouští. Všichni bohatí ovšem být nemohou.

    Dávat peníze na chudé, to se jaksi nenosí. Ale na sociálně potřebné? Kdo by mohl odmítnout pomáhat potřebným? Mimochodem, potřebný je ve své podstatě každý člověk v této zemi. Soused má jaguára, ale já ne. Jsem potřebný, protože bych ho chtěl taky. Být potřebný je psychologicky nebezpečné, je to slovo politicky nabubřelé a prázdné. Být chudý nebo bohatý je však označení jasné, srozumitelné a z hlediska reality správné.

    Pokud chceme tuhle společnost napravit, je třeba říkat pravdu. A to znamená označovat věci správnými termíny, neskrývat nepříjemné skutečnosti za balast eufemismů. O tom, co sdělujeme, musí rozhodovat věcná správnost, a nikoli politická korektnost, jemnocit či osobní ambice. Na všechny děje a stavy společnosti máme prověřené pojmy, nevytvářejme nové.

    Český jazyk je mimořádně bohatý, používejme jen ty obraty, které jsou známé po staletí. Pak se rozhodně budeme na svět dívat reálněji a jednat pragmatičtěji. Protože naši předkové nemohli polemizovat o „migrační krizi“, museli se chopit zbraní a bránit svou svobodu a majetek.

    Mimochodem, obrat „bránit svou zemi, víru a majetek“ není urážkou!

    Ale dokáže to dnes ještě někdo? Vyrostly nám tady generace „mužů“, které neumí vystřelit ani z praku, mimo jiné proto, že nevědí, co to je. Hrdinové jsou jenom u počítače, ale jinak jsou to větší srabi, než dříve držitelé tzv. modrých knížek. Kdo za to může a jak to napravíme? Jsme možná jediný národ, který vychovává nové generace absolutně bez vztahu k vlasti, státnímu nebo národnímu majetku a jakýmkoliv duchovním hodnotám, bez úcty k autoritám, k ženám, zkušenostem starších generací a vůbec ke stáří.

    A to je opravdu smutné.

  12. Je to nádherně napsané. Ty přejmenovávání zaměstnání, jejichž pojmenování bylo jasné každému malému dítěti je směšné. Práce těchto lidí zůstává stejná a každý normálně smýšlející člověk si váží uklízečky, dělníka, svářeče, prodavačky…, protože je mu jasné, že i toto jsou odborníci ve svém oboru a bez jejich práce bychom se neobešli. Jenže dnešní společnost je nastavena tak, že pokud nemáš vysokou školu (nejlépe v nesmyslném humanitním oboru), nejsi člověk. Je třeba učňovských a jiným profesím vrátit jejich cenu a uvědomit si, že jsou potřeba. Jsou děti, které nemají mozek na učení, ale jsou skvělí fachmani v oboru. Děkuji.

Napsat komentář k „Miroslav KrejčíkZrušit odpověď