Trumpova hlava na špalku demokracie

Je fascinující, kolik lidí – a nejen pokrokových liberálů, ale i decentně zpátečnických konzervativců – je přesvědčeno, že Donald Trump (a s ním 18 spolupachatelů včetně prominentních právníků) spáchal zločiny, za něž mu hrozí souhrnně stovky let vězení, ne-li dokonce trest smrti. A že jeho návrat do Bílého domu by byl katastrofou. To na rozdíl od Bidenova prezidentství, které je vzorovou ukázkou pravé demokracie, Trumpem smrtelně ohrožené. Té demokracie, která, jak Biden rád říkává, „dává přednost pravdě před fakty“.

Vymazávány z mainstreamové informační rovnice jsou nejen pofiderní milionové kšeftíky s Ukrajinou, Ruskem a Čínou, daňové úniky a sexuální perverzitky Bidenova syna, ale i Bidenovo ohrožení bezpečnosti Američanů několikamilionovým přívalem nekontrolované migrace (včetně čínských vojenských agentů), ostudným úprkem z Afghánistánu, krkolomným zadlužením státu, umlčováním médií, odfinancováním policie, prosazováním agendy LGBTQ+ ve školách, institucích a vojenských strukturách. Naopak zveličováno je vše, co kdy komu bylo na Trumpovi nesympatické, provázeno dehonestací a kriminalizací těch víc než 70 milionů dezolátů, kteří ho volili.

Sledujeme zde eminentní ukázku často nepovšimnuté, ale masivně rozšířené psychické poruchy zvané anglicky „confirmation bias“, česky nejspíš „potvrzovaný předsudek“. Vzniká tak, že z počáteční upřímné víry v určitý názor si do mysli pouštíme a hromadíme jen informace tento názor potvrzující, a bezděky přehlížíme a pak i záměrně ignorujeme a vehementně popíráme informace tomuto názoru protiřečící. Tak se názor, o němž by se dalo diskutovat, posiluje v přesvědčení, za něž se musí bojovat.

Dalším přikrmováním správnými informacemi se přesvědčení stává pravdou a vše ostatní jsou dezinformace. Přesvědčení odlišné se nám stává zlem a jeho držitelé nepřáteli. Tím končí možnost plodné debaty, protože se zlem a s nepřáteli se přece nedebatuje. Na jejich umlčení jsou všechny prostředky oprávněné.

Podobnými předsudky, hojně potvrzovanými médii, jsou dnes třeba tyto: Polsko a Maďarsko se chovají antidemokraticky a zaslouží si od EU potrestat. Giorgia Meloniová a její strana čerpají z Mussoliniho fašismu. Fašisty jsou německá AfD, a tím tedy i Václav Klaus, že se s nimi baví. „Fašizující tendence“ projevují třeba takový (namátkou) JUDr. Rajchl, docent Ševčík, senátorky Zwyrtek-Hamplová a Daniela Kovářová. Fašistou, „jehož knihy by se neměly vydávat“, je spisovatel Kuras, jak tuhle jeden pokrokový aktivista psal jednomu z mých nakladatelů.

Takto zjednodušené a často opakované nálepky vstupují do veřejného podvědomí, aniž by se už kdo obtěžoval citovat konkrétní čin nebo výrok, který by je dokumentoval. K zatracení a vyloučení stačí někoho vštípit veřejnosti jako „kontroverzního“ nebo „extremistu“, už bez uvedení nějaké konkrétní „kontroverze“ nebo „extrému“. V repertoáru nálepek kreativně vymýšlených pokrokovou obcí správných myslitelů každou chvílí přibývají další. A stojí za povšimnutí, že ta zpátečnická obec nesprávných myslitelů jí v kreativitě vytváření hanlivých nálepek nesahá po kotníky.

Trump se stal jakýmsi hromosvodem onoho všeho „kontroverzního extremismu“ a jeho potrestání by posloužilo jako globální výstraha. Když to ti pokrokáři dokážou udělat zvolenému prezidentovi, nikdo před nimi není bezpečný. „Oni nejdou po mně, jdou po vás. Já jim v tom jenom překážím,“ říká Trump svým voličům, scházejícím se po desetitisících na jeho veřejných vystoupeních a sveřepě mu dávajícím v sondážích předstih před ostatními republikánskými kandidáty.

Za co tedy mu ten hrdelní trest (nebo 450 let vězení) hrozí? Je těch žalob 91, od údajného znásilnění, po údajně protiprávní uchovávání tajných dokumentů, po protistátní spiknutí. Některé zní jako kanadské žertíky: protistátním spiknutím je třeba doporučení stoupencům, aby se dívali na televizi, nebo snaha získat něčí telefonní čísla. Vážnějším, ač stejně absurdním, je pokus o zvrácení výsledku řádných voleb, přičemž tím trestným činem není jejich zpochybnění samotné, nýbrž zpochybnění s vědomím, že volby prohrál.

Bude napínavé sledovat, jak mu toto „vědomí“ bude soud dokazovat. Mají k tomu už nějaký vyspělou technologií, provedený záznam jeho myšlenek? Najdou někoho, kdo křivě odpřisáhne, že se mu Trump k takovému vědomí přiznal?

Fakt je ten, že v provedení voleb 2020 došlo k dostatečnému počtu neregulérností, na něž měl Trump nejen legální právo, nýbrž prezidentskou povinnost reagovat nařízením výsledky prověřit. Statisíce (miliony?) hlasovacích lístků se dovážely po celou noc po oficiálním ukončení voleb. Diskrepance jmen a adres se zjišťovaly v poštovním hlasování. Počet přijatých poštovních hlasů se zvedl o 131 procent na 66,4 miliony, oproti 28,8 milionům v roce 2016. Mnoho lístků bylo odevzdáváno hromadně, často vyplněné stejným rukopisem. Byla zpochybňována technologie elektronického sčítání. A víc.

Fascinující je i to, kolik lidí věří, že Trump a volební kverulanti zpochybňování regulérnosti voleb u soudu prohráli. Ve skutečnosti se žádný takový soud nekonal, protože návrhy na soudní řízení soudy opakovaně zamítaly. Paradoxně by tedy vlastně tato obžaloba – už čtvrtá snaha o jeho politickou likvidaci po předchozích třech neúspěšných – mohla Trumpovi dát příležitost neregulérnosti voleb 2020 ve své obraně konečně prokázat.

Nebude to mít bez třeskuté munice. Jakoby náhodou byla teď ve státě Michigan zveřejněna policejní zpráva (tehdy potlačená na příkaz FBI) podle níž balíky poštovních hlasů přijíždějících v noci po skončení hlasování mohly obsahovat až 800 tisíc hlasů podvodných. Jejich volební lístky byly neoprávněně rozeslány – jak teď potvrdila bývalá senátorka Ruth Johnsonová – „nekvalifikovaným voličům, včetně mnoha osob zemřelých nebo odstěhovaných, a dokonce osobám nezletilým a neobčanům.“ A to je jen Michigan.

Jestli Trump i toto čtvrté stíhání nevyhraje, mohlo by vytvořit precedent, podle něhož by prakticky veškeré zpochybňování výsledků voleb mohlo být trestným činem protistátního spiknutí. Protože nemylme se: ono tu vůbec nejde o to, zda je Trump padouch nebo hrdina, nýbrž o to, zda Američané ještě někdy budou moci volit někoho, kdo nepatří k oné rozsáhlé progresivistické klice, která ovládla americké instituce, dnes už viditelně, včetně kdysi hrdě nezávislého právního systému. Padne-li Amerika, jak dlouho potrvá, než ji budeme všichni následovat?

Takže by nám prospělo v tom celkovém globálním zmatení rozpouštět přesvědčení, netvořit si žádný názor a jen přijímat informace, včetně dezinformací. A na rozdíl od Bidena – dávat přednost faktům před pravdou.

Kurasovy knížky najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/