Vystoupení z EU by nebyla katastrofa. Chce to odvahu a představivost. Svět by se nezhroutil
„Není důležité, co uděláme, ale jak to vypadá v médiích,“ charakterizovala v první části našeho rozhovoru Jana Bobošíková současný stav české politiky. A právě tento rozpor mezi realitou a mediálním obrazem stojí podle ní za rekordně nízkou důvěrou veřejnosti v média. Zatímco dříve byla média hlídacími psy demokracie, dnes se mnohdy stávají spíše služebníky moci. V devadesátých letech byla důvěra v mainstreamová média na 90 procentech, v současnosti je to třetina populace – co více by mohlo dokázat, jak velká je propast mezi mediálním obrazem a skutečnými problémy občanů. I dnes si budu s bývalou europoslankyní a zkušenou novinářkou povídat o tom, jaká je současná politická reprezentace, jak velmi se snaží regulovat naše životy, a jakou roli v tom hraje Evropská unie.
Martina: Vzhledem k tomu, že jste vždy patřila mezi tvrdé kritičky Evropské unie a její politiky, tak vám nechci klást otázky, na které je vaše odpověď zřejmá. Ale jedna z věcí, která se dá úspěšně Evropské unii vytknout, je, že se svými regulacemi snaží zasahovat do intimních sfér života lidí, jednotlivců. Myslíte si, že toto se dá vztáhnout i na jednotlivé národní státy? Lze říci, že nedůvěra lidí nejenom v politiku, ale potažmo v média, pramení z toho, že s námi politici a úředníci zacházejí jako s naprosto nesvéprávnými bytostmi?
Jana Bobošíková: Zaprvé je problém v tom, že spousta lidí si to nechá líbit. Když si vzpomenu na devadesátá léta, tak tam byl úředník zaměstnanec občana, dnes je občan pokorným prosebníkem úředníka. A to je samozřejmě špatně.
Martina: I v tomto jsme opsali kruh?
Jana Bobošíková: Ano. Ale, víte, já myslím, že základní rozpor – a vy jste začala hovořit, řekněme, o osobních oblastech, do kterých se Evropské unie vměšuje, a následně i jednotlivé národní státy – tkví v tom, základní problém je v tom, že existuje obrovský rozpor mezi slovy a činy. Já jsem byla poslankyní Evropského parlamentu v době, kdy se začalo hovořit o tom, že by se v restauracích mělo zakázat kouření, a ve chvíli, kdy se tento nápad v budově ve Štrasburku odhlasoval, se všichni poslanci odebrali do svých restaurací, ve kterých se normálně kouřilo. A tak bychom mohli pokračovat s jedním nařízením za druhým. A samozřejmě, že toto pokrytectví se propíše do národních států – neříkám, že v národních státech podobná pokrytectví nebyla – ale tím se toto pokrytectví v mnoha rozhodováních posílí.
Řeknu vám příklad z poslední doby, který dost hýbe veřejností. Určitě jste zaznamenala, že ministr Jurečka chce apanáž pro první dámu ve výši 95 000 korun. Předesílám, že první dáma byla členkou KSČ, a studovala na Vysoké vojenské škole na politručku. Týž ministr od března letošního roku snížil penze bývalým prominentům komunistického režimu. A já se ptám. „A to je ta spravedlivá společnost? Jedněm prominentům se sníží penze, a druhé prominentce, která se měla, tak jak se měla – a dokonce v jakémsi rozhovoru říkala, jak to bylo na vojenské škole báječné, že se tam o ni stát postaral, a ona se o nic starat nemusela – dát 95 000?“ To jsou věci, kterým nerozumím, a které zakládají elementární nedůvěru ve společnosti. A problém médií je v tom, že málokteré médium dá tyto informace do souvislostí. Ano, všichni se rozčílí, že by měla dostat apanáž.
Martina: Že dostane apanáž.
Jana Bobošíková: Ale už nikdo – aspoň já jsem to nezaregistrovala – se nezeptá pana Jurečky, proč ona ano, a proč to těmto bylo odebráno. Nezastávám se ani jedné skupiny, ale jak tedy vláda uvažuje?
Martina: Máte odpověď na to, jak uvažují?
Jana Bobošíková: Nemám. Uvažují utilitaristicky: Chce být zadobře s prezidentem, a za to mi zatleská tahle skupina, chci dát najevo, že jsem komunistobijec, a za to mi zatleská tahle skupina. Naprosto utilitaristicky. Momentálně utilitaristicky, podle toho, co se právě nosí, a jak to bude vypadat v médiích.
Vystoupení z EU by nebyla žádná katastrofa. Chce to jen politickou odvahu a představivost. Svět by se nezhroutil.
Martina: V médiích to vypadalo následovně: Když jsem sledovala návštěvu prezidenta Petra Pavla v Americe, tak jsem se v prvé řadě dozvěděla, jak to první dámě slušelo. Nemyslíte, že i v tom je určitá odpověď, tedy že je jednak potřeba vytvořit mediální obraz, a za druhé „chléb a hry“? A lidi to vlastně baví, přestanou řešit toto, přečtou si, jak měla krásné lodičky, od které návrhářky měla šaty, od koho měla brož, a vlastně úplně uniká podstata věci. Podstata věci uniká tím, že se bavíme o její apanáži.
Jana Bobošíková: Naprosto s vámi souhlasím. Mimochodem, já bych k této návštěvě řekla jednu věc: Prezident republiky se tam, podle dostupných informací, odmítl zúčastnit společné akce se slovenskou ministryní kultury, a to údajně proto, aby nevznikla společná fotografie. Ale máte pravdu, média od podstatných věcí obracejí zrak veřejnosti k něčemu nepodstatnému. Ale pozor, není v tom jenom mediální manipulace, ale je v tom určitá nevědomost, protože je mnohem snazší napsat o lodičkách první dámy, než si nastudovat třeba zákon o Kanceláři prezidenta republiky, znát pravomoci kanceláře, a pak se jich dožadovat. To je přeci mnohem obtížnější, je mnohem lepší napsat, že to první dámě slušelo, a navíc bude to click-baitový titulek, bude to článek, na který se bude klikat. Takže v tom je jednak lenost novinářů, nekompetentnost novinářů, a samozřejmě i to, že to po nich nikdo nechce. Ale minimálně ve veřejnoprávních médiích by tuto odbornost lidé po nich měli chtít.
Martina: My jsme se k tomuto dostaly od výroku prezidenta Macrona o přeregulované Evropské unii. Já si vzpomínám, že v roce 2016 mluvil tehdejší předseda Evropské komise Jean Claude Juncker o tom, že rostoucí euroskepticismus mezi občany Evropské unie je způsobem tím, že – o tom už jsme se také bavily – Brusel příliš zasahuje do života obyčejných lidí. A vzpomínám si, že jsme tehdy říkali: „Páni, tak to jsou slova do pranice.“ Samozřejmě, že většině bylo jasné, že takto hovoří před brexitem, ale přeci jen se to jevilo, jako že se blýská na časy. Brexit proběhl, a od té doby se nad podobnými výroky zavřela voda, až teď o tom v jiné podobě mluvil prezident Macron. Myslíte si, vy osobně, podle toho, jak to sledujete – a byla jste tam – že Evropská unie je reformovatelná?
Jana Bobošíková: Evropská unie je reformovatelná teoreticky. Prakticky by musela být zrušena minimálně Lisabonská smlouva, a na národní státy by měly být převedeny zpět některé pravomoci, a nejsem si jistá, zda toho jsou evropské reprezentace schopné. Na druhé straně je nutné si uvědomit – a my se to velmi často snažíme v našem Institutu svobody a demokracie analyzovat – že mezi státy Evropské unie existují stále ještě bilaterální smlouvy. Neboli, že zánik Evropské unie jako takové, tedy zánik smlouvy, některých institucí, není vůbec žádná katastrofa, a že to chce jenom určitou politickou odvahu a politickou představivost. Tím by se nezhroutil svět. Možná neziskovkářům, nebo těm, kteří prosazují různé směrnice, ale občanům by se svět určitě nezhroutil.
Podívejte, jaký v Evropské unii živíme aparát. Řeknu vám jednu z posledních směrnic: Komise chce prosadit směrnici, aby každý, kdo dováží do Evropské unie jakékoli zboží ze zemí mimo Evropské unie, byl schopen doložit, že třeba kakaové boby, nebo ta která rostlina, nebyla vypěstována na uměle odlesněné ploše.
Martina: A nepoškozuje tím životní prostředí.
Jana Bobošíková: Ano.
Martina: Proto je teď taková hrůza s kávou.
Jana Bobošíková: A to chce Brusel nadiktovat celé planetě. Neboli výrobci na celé planetě budou muset – když bych třeba chtěla dovézt kakaové boby do České republiky – tak budu psát někam do Guatemaly: „Prosím, dodejte mi certifikát, že jste tuto kávu nevypěstoval na uměle odlesněném prostoru.“ Dává toto někomu smysl? Tedy kromě bruselských byrokratů? Uvědomuje si vůbec někdo, jak se tím lidem ztěžuje, prodražuje život? A jak je to zbytečné? A hlavně, nevím, jestli si vůbec někdo uvědomuje, že dovést všechna tato opatření do praxe neznamená nic jiného než výrobu razítek, a v podstatě falšování všech těchto certifikátů. Mně to připadá úplně absurdní, a nevím jak dlouho ekonomika Evropské unie a jednotlivých zemí Evropské unie všechna tato nařízení a opatření udrží. A na druhé straně je to velmi nebezpečné, protože žijeme v době dvojího metru: Jsou firmy a lidé, na které se budou tato opatření tvrdě uplatňovat, ale na druhé se uplatňovat nebudou. Neboli všechna tato eurounijní opatření a nařízení slouží, v okamžiku, kdy se to hodí, jako nesmírně účinný bič na ty, kteří se nelíbí.
Ochrana klimatu v pojetí EU je bezcitným ničením ekonomiky, je mimo technologickou realitu a racio
Martina: Když jsem četla materiál k výrokům prezidenta Macrona, tak on si stěžoval, že pokud se něco s přeregulovanou Evropou nestane, tak nebude konkurenceschopná, a že už teď je daleko za Spojenými státy a Čínou. A jako první uvedl například ochranu klimatu. Je relevantní uvést, že jsme v ochraně klimatu daleko za Čínou? Přijde vám to relevantní?
Jana Bobošíková: Víte, já ochranu klimatu v pojetí Evropské unie považuji za bezcitné ničení ekonomiky, a za něco, co je mimo jak technologickou realitu, tak, řekněme, racionalitu. Já samozřejmě vím – a to asi víme všichni – že je nutné chránit životní prostředí, ale ne za cenu ničení ekonomické prosperity. Takže nevím, co bych dál k tomu řekla. Já si myslím, že ekonomická praxe jednoznačně potvrzuje to, o čem se teď tady bavíme, že automobilky, které se snažily nabízet elektromobily, už od toho ustupují a chtějí, aby jenom elektromobilů byla jenom polovina, a zbytek, aby zůstaly spalovací motory. A to proto, že všude tam, kde bylo něco uměle implantováno, tak se to svým způsobem začíná hroutit. A funguje to jedině tam, kde se jde rozumným způsobem. A to udělali Američané, takže sice investují do zelené ekonomiky, ale investují tam prostřednictvím inovací, investují prostřednictvím firem, a nechávají tam působit trh, a nedávají nařízení, že do roku 2050 to, a do roku 2030 toto. Prostě podporují zelené technologie a očekávají, co s tím věda, lidé, a hlavně – pořád ještě svobodnější, nepřeregulovaná společnost – udělají. A to je mnohem rozumnější přístup než to, o co pokoušíme tady v Evropě. Velká Británie – vím, že to není součást Evropské unie – v uplynulých dnech zavřela poslední jadernou elektrárnu, a bude vozit ošklivou uhelnou elektrickou energii z evropského kontinentu. To je přeci směšné.
Martina: Já jsem na toto navázala právě proto, že si neumím představit, že Čína také – při dovozu jakýchkoliv potravin – žádá razítko, že byly vypěstovány, aniž by byla odlesněna nějaká půda. Takže, když se bavíme o tom, že zůstáváme ekonomicky za Čínou, tak je zvláštní jedním dechem dodat tuto větu. Přesto jsem ráda, že jste zmínila, že si všichni uvědomují, že je potřeba chránit životní prostředí. Otázkou je, zda to, co se odehrává na evropském kontinentu, je ochrana životního prostředí, nebo ekonomická sebedevastace. Ale, když jste hovořila o tom, že vypovědět smlouvu s Evropskou unií není žádná tragédie, tak já musím říct, že už mám vlastně také vytetováno do mozku, že je, že přece nikdo nejsme ostrov, že není možné uprostřed Evropy zůstat sám, bez Evropské unie. Myslím, že propaganda i na mně odvedla docela slušnou práci. Řekněte mi, je to možné? Samozřejmě, že si to musíme umět představit, ale přesto všechno: Co všechno by to mohlo způsobit?
Jana Bobošíková: Podívejte se, spousta lidí žije v bytech, které mají dohromady takzvané společenství vlastníků. A kdyby se rozpadlo společenství vlastníků, jeho aparát seshora, tak byste se opravdu pohádala se svým sousedem? Přestala byste s ním mluvit? Byl by váš byt jedním ostrovem v domě, a vedle to by byl další ostrov? Vždyť to je přeci nesmysl.
Představa, že bychom byli bez EU ztraceni, není správná. Ztracen je člověk bez své vlastní země, kdo se dá do služeb EU, a na svou zemi zapomene.
Martina: Možná by pak nechtěl přispívat do fondu oprav, a byl by problém.
Jana Bobošíková: To by možná byl problém. Ale vždycky byste se nějakým způsobem dohodli, protože asi byste donekonečna nechodili přes rozkopaný schod. Ale přeci soužití, mezinárodní soužití, není o tom, že někdo musí seshora státům něco nařizovat, a ještě jim říkat: „Vždyť jste toho součástí. Vždyť vy tam také rozhodujete.“ Ano, my tam také rozhodujeme, rozhodujeme papírově, ale je otázka, koho tam posíláme rozhodovat.
Ale zpátky k vaší otázce. Máte pocit, že Švýcarsko je bezmocný ostrov v Evropské unii? Máte pocit, že Norsko je bezmocný ostrov v Evropské unii? Já myslím, že to jsou otázky, na které si lidé dají naprosto jasnou odpověď. A znovu říkám, rozpuštěním Evropské unie by nezmizely bilaterální smlouvy, ani by nezmizely mezinárodní technické normy, ale zmizela by šikana všudypřítomné unijní regulace. Třeba by si ji některé státy částečně ponechaly, to by bylo na každém z nich.
Martina: Jano Bobošíková, kdo podle vás dokázal v Evropské unii hájit české zájmy? Která vláda, nebo kteří státníci? Kdy se v rámci Evropské unie podařilo docílit věcí, která byly ku prospěchu naší země?
Jana Bobošíková: Já se velmi omlouvám, ale nikdo. Efektivně nikdo. Byly pokusy, ale ty pak vyšuměly do ztracena. Vzpomeňme si na Klausovu výjimku z Lisabonské smlouvy, kterou následná politická reprezentace nikdy nerealizovala. Takže, byly pokusy, ale nevím o žádném, který by byl opravdu doveden do konce, který by byl opravdu zrealizován. A není pravda, že malá země nic nezmůže. Podívejte se, jak jednají Maďaři, podívejte se, jak jednají Slováci, a touto svou neservilitou – a jsou toho plná média, zaplať pánbůh – získali daleko mocnější a důležitější ekonomická portfolia, než jaké dostala Česká republika za svou servilitu.
Podívejte se, jak třeba Maďarsko uchopilo své předsednictví: Maďarsko své předsednictví využívá k tomu, že se snaží bavit se všemi, například pokud jde o rusko-ukrajinský konflikt, a dokonce ho využilo i k tomu, že dalo dohromady, spolu s Čínou a s Brazílií, mírový plán pro Ukrajinu, který představilo v OSN. A co udělala Evropská komise? Strašně za to maďarského ministra zahraničí kritizovala. Takže, nevím, komu bych teď fandila víc, jestli Evropské komisi, nebo ostrovu Maďarska, které s naprostým klidem, úsměvem a odvahou jde, a dělá tyto věci. Já si nemyslím, že bez Evropské unie je člověk ztracen. Myslím, že člověk je ztracen bez své vlastní země, ztracen je ten, kdo se dá do služeb Evropské unie, a na svou zemi zapomene.
Martina: Když jsem se ptala, zda někdo někdy dokázal v rámci Evropské unie hájit naše národní zájmy, tak jste se po chvíli mlčení omluvila, že na to nemáte odpověď. Přesto, když jsem na začátku mluvila o tom, že si lidé nechají všechno líbit, tak jste řekla: Podívejte se teď na volby do Evropského parlamentu.“ Myslíte, že tyto drobné kroky – změna poslanců, změna statu quo, co se týká zastoupení České republiky v Evropské unii – dokážou ještě něco změnit?
Jana Bobošíková: Ne. Pokud jde o Evropský parlament, tak je dobře, že v těchto volbách už dostaly mnohem větší slovo jiné strany než současné strany vlády pětikoalice, ale pokud by se mělo skutečně v Evropské unii něco změnit, tak to musí začít na pozici Evropské rady, to znamená ze strany jednotlivých vlád. Jestli se má něco v Evropské unii změnit, tak s tím musí přijít vlády členských států – nikdo jiný. Evropský parlament nemůže udělat zásadní změny v rámci Evropské unie, to mohou opravdu udělat pouze prezidenti a premiéři, a je otázka, jestli na to bude vůle a odvaha, nebo bude Evropská unie zahnívat tak dlouho, až k tomu potom budou politici dotlačeni ekonomickou realitou.
Trvejme na právu veta pro jednotlivé státy EU a volme takové politiky, kteří budou mít vůli, chuť a odvahu prosazovat u bruselského stolu české zájmy
Martina: Jano Bobošíková, byla jste v Evropském parlamentu, a pak jste odešla, protože jste se stala předsedkyní strany, a Evropský parlament jste nechala za sebou, což je, řekla bych, poměrně silný vzkaz, protože jste šla dělat – dá se říci – regionální politiku. O jaké iluze jste v Evropském parlamentu přišla? Myslím tím, které věci vás opravdu opustily, takže jste si řekla: „Nemá cenu bojovat na této velké platformě. Má cenu jít dělat regionální politiku do své vlasti.“
Jana Bobošíková: V Evropském parlamentu jsem právě poznala – a na tom se opravdu moc nezměnilo – že jediný, kdo doposud, stále může nějakým způsobem pootáčet kolem Evropské unie, jsou národní státy. A proto je tak obrovský tlak na to, aby zmizelo právo veta. Ve chvíli, kdy zmizí právo veta, tak potom už národní státy tuto moc mít nebudou, protože bude rozhodovat kvalifikovaná většina. A i když žijeme v obrovsky přeregulovaném prostoru, i když jsme odevzdali mnoho pravomocí Evropské komisi, a nejrůznějším evropským orgánům, tak pořád ještě národní státy mají prostřednictvím svých vlád – ne prostřednictvím svých parlamentů a podobně – prostřednictvím svých vlád v Evropské unii rozhodující slovo. Ale je otázka, jak ho používají.
Proč si myslíte – to je řečnická otázka – že byl takový velký tlak na rozbití V4? Vždyť tato vláda měla dokonce ve svém prohlášení, ne že rozbije V4, to tam nebylo napsáno, ale že V4 přehodnotí. Protože pro nadnárodní uskupení je nevýhodné, když jsou v něm silná národní uskupení, a V4 silným regionálním uskupením byla. Rozbít V4 se částečně podařilo. Jsou před námi volby, a za rok uvidíme, jak se bude nová reprezentace na V4 koukat. Ale kdyby přeci jednotlivé státy neměly v Bruselu určitou moc, a kdyby se bruselská moc nebála jejich slučování, sdružování, a protlačování její vůle, tak by se přeci nikdy nesnažila rozbíjet je, jako třeba i V4. Neboli, zůstaňme u toho, trvejme si na právu veta, a volme si takové politiky, kteří budou mít vůli, chuť a odvahu – protože odvaha je u toho velmi důležitá – prosazovat u bruselského stolu české zájmy.
Martina: Myslíte, že V3 má v tuhle chvíli šanci? Protože my jsme jasně deklarovali svůj vztah k Maďarsku, pokud je pravdou, že pan prezident se nezúčastnil jednání jenom proto, aby nebyl vyfocen s ministryní Šimkovičovou, takže to nevypadá na to, že by toto nadnárodní uskupení bylo životaschopné.
Jana Bobošíková: Ano, ale my jsme v říjnu 2024, a v říjnu 2025 budou volby. Myslím, že občané by měli vědět, že za zahraniční politiku odpovídá vláda, nikoliv prezident, a třeba si vyberou takovou politickou reprezentaci, která bude chtít těsnější spojení v rámci V4. A hlavně, díky tomu všemu, co se tady v uplynulých letech stalo – kdy třeba skončila společná zasedání české a slovenské vlády – je možné, že i na to se budou lidé ve volebních kampaních ptát, tedy jak si ti, kteří budou chtít mít politickou moc, představují naše kontakty se Slovenskem, a s V4, takže politiky bude muset zahraniční politika zajímat trochu víc.
Martina: Říká se teď už opravdu otřepaný bonmot, že kdyby mohly volby něco změnit, tak by je politici už dávno zrušili. Vy pořád ještě věříte na to, že tento systém může fungovat, a že volič skutečně u voleb něco změní? Nebo se zkrátka moc jen přesune do jiného rohu jinak nefunkčního systému?
Jana Bobošíková: Podívejte, kdyby volby nemohly nic změnit, tak by asi předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda v rozhovorech neříkal, že pro něj je nejdůležitější, aby zůstala rozdrobená mimoparlamentní opozice a aby co nejvíce hlasů propadlo, protože tak se nejlépe udrží u moci.
Martina: To je pravda, Marek Benda, který od okamžiku, kdy začal dospívat, pracoval vždycky jen v politice a v parlamentu, si opravdu musí přát, aby tomu tak bylo.
Jana Bobošíková: Jedna věc je přát si, a druhá věc – a to si přiznejme, politika je řemeslo jako každé jiné – že pokud něco děláte celý život, tak znáte vnitřní mechanismy. Takže, pokud přiznám panu Marku Bendovi, že ví, o čem mluví, a že by pro něj – a pro pětikoalici, dnes už čtyřkoalici – bylo dobré, aby co nejvíce hlasů voličů zůstalo mimo Poslaneckou sněmovnu, tak to je přeci jasné přiznání, že volby mají smysl. A je to jasná výzva všem občanům: „Nekašlete na to. Volby mohou něco změnit. Nepřipusťte, aby došlo k takovému rozmělnění mimoparlamentní politické scény, že více než milión voličských hlasů zůstane mimo poslaneckou sněmovnu.“ Myslím, že jasnější vzkaz k směrem k tomu, že volby mají smysl, nemáme. A druhý jasný vzkaz je tlak na korespondenční volbu. Přece, kdyby tady volby neměly smysl, tak se nikdo tak nesnaží o korespondenční volbu, která může výsledek, kterého se dosáhne v České republice, účinně modifikovat. Volby mají smysl.
V naší Ústavě se píše o demokracii bez přívlastků, nikoli o liberální demokracii. Kdo brání jinou demokracii než demokracii bez přívlastků, je v protistátní živel.
Martina: Možná je přece jenom stále důležité, aby toto divadlo mělo hezké kulisy. Protože pak do něj lidi rádi chodí.
Jana Bobošíková: Teď nevím, jak to myslíte.
Martina: Myslím to tak, že když tuto hru máme hrát, tak je asi potřeba, abychom věřili, že tato hra má smysl.
Jana Bobošíková: Já si pořád myslím, že volby mají smysl, ale že je důležité, aby k nim občané opravdu šli. Pak uvidíme.
Martina: Ano, to je přesně ono. Uvidíme. Uvidíme. Zatím se můžeme podívat na to, jak si vede současná vláda. Přesto, že její popularita skutečně razantně klesá, tak premiér, kdykoliv neví kudy kam, velmi rád opakuje, že provádí takzvanou hodnotovou politiku. Podařilo se vám vysledovat, co se pod tímto slovním spojením skrývá?
Jana Bobošíková: Ze začátku jsem to zkoumala, pak už jsem to zkoumat přestala, protože mi bylo jasné, že to je fráze. Spíš mě zaujalo, jak pan premiér říká, že dělá to, co je dobré. Víte, v mém světě je dobře za tři. A já nechci premiéra za tři.
Martina: A vy byste mu dala trojku?
Jana Bobošíková: On sám sebe hodnotí trojkou. On nám sám sebe předkládá: „Přátelé, já to dělám dobře, já jsem prostě průměr.“ To není můj premiér. Já si myslím, že bychom měli vybrat někoho, kdo opravdu nebude za tři, ale bude aspoň za dvě, tedy aspoň chvalitebný. Takže, já jsem opravdu nenašla hodnoty, kromě podpory Ukrajiny, a fanatického antirusismu, což bych řekla, že je pro někoho opravdu velká hodnota, ale je to risk, ale další hodnoty, jako je třeba humanita, tak ty nevidím. Nevidím ani hodnotu, jako je svoboda. Přece ten, kdo prosazuje svobodu, tak nemůže mít zmocněnce pro boj s dezinformacemi. Já tam nevidím jako hodnotu ani demokracii, protože jestliže někdo po demokratických volbách rozděluje strany na demokratické, populistické a extrémistické, tak potom nevím, zda je takový člověk demokrat. A takovéto rozdělení slyšíme od první chvíle po volbách v roce 2021. Takže já opravdu z hodnot, u kterých si představuju, že by měly být svázány s politikou, to znamená – svoboda, demokracie, úcta k demokratickým volbám – tam opravdu nevidím.
Martina: Když hovoříte o demokracii, tak velice často v souvislosti s hodnotovou politikou slyšíme „povinnost“ a „nutnost bránit liberální demokracii“. Myslíte si, že demokracie snese přívlastků? Stejně jako svoboda, nebo pravda? Je rozdíl mezi liberální demokracií, a demokracií?
Jana Bobošíková: Samozřejmě, že je rozdíl mezi liberální demokracií a demokracií. Podívejte, za socialismu byla takzvaná lidová demokracie. Chci upozornit, a upozorňuji na to, kdykoli mám příležitost, že v naší Ústavě je „demokracie“ bez přívlastků, není tam žádná liberální demokracie. A dalo by se říci, že kdo brání jinou demokracii než demokracii bez přívlastků, tak to je v podstatě protistátní živel. Protože my v Ústavě opravdu máme pouze demokracii. Já si myslím, že pouze v demokracii jsou si před zákonem opravdu všichni rovni, protože to je rovnost. Jiná rovnost nařízená lidmi být nemůže. A liberální demokracie se nám snaží nařizovat i jiné rovnosti, což je inkluze, a spousta dalších jevů, které jsou s liberální demokracií spojeny. A já jsem jednoznačně zastáncem demokracie, která podle mého názoru vyjadřuje směrem k občanovi, pokud jde o rovnost, že jsme si všichni rovni před zákonem. A liberální demokracie to jednoznačně pošlapává. To je onen dvojí metr, kdy někteří lidé jsou za své výroky stíháni, a jiní, kteří jsou s vládou spřízněni, nebo jsou jí nakloněni, mohou říkat prakticky cokoliv. Tohoto, myslím, je plná veřejnost, a z toho pramení nedůvěra k médiím a ke společnosti, o které jsme hovořili na začátku.
Jsem tu už zvyklý na ledacos, ale tak hloupé přirovnání, jako uvedla paní Bobošíková když přirovnává EU ke společenství vlastníků bytů jsem tu dlouho neslyšel. Zatímco paní Kociánová se jasně ptá na vystoupení z EU paní Bobošíková odpovídá na rozpad SVJ navíc ne z vaší viny ale shora.
Vše z toho, co se klade za vinu EU odhlasovali i naši představitelé.
„Vše z toho, co se klade za vinu EU odhlasovali i naši představitelé.“
az na tu malickost ze to nejsou zadni vasi predstavitele, nybrz tam Zapadem dosazeni mopslici pejzate mafie, a sice uz od Vency Flasky alias kadoshe Veskrny.
Predstava ze volby hraji nejakou roli je naivni, v EU neexistuje strana kterou by nemeli pod palcem, je tedy zcela jedno co to stado bude volit.
I když nehájí naše zájmy, sou to naši představitelé, které lidé zvolili, nebo je jmenovala vláda vzešlá z poměrně svobodných voleb. Žádné jiné nemáme. Nikdo z nich nebyl Západem přímo dosazen, pouze podporován. Čeští nacionalisté všechny naše problémy svádějí na zlé cizince bez špetky vlastní zodpovědnosti. I pokud bychom odešli z EU, nijak to té pejzaté mafii nebude bránit aby si je nekoupila.
Ani jsem nezmínil ten hloupý demagogický nadpis. Už mám alergii na argumenty bagatelizující potíže, argumenty jako svět se nezhroutí, nebo co tak strašného se stane když… Svět se nezhroutí ani když pan Putin pro výstrahu západu vymaže Česko z mapy.
to je proste nepochopeni jejich taktiky, v podstate nepotrebuji svindlovat volby, delaji to pres partaje ktere bez vyjimky infiltruji, vedi ze kazda vlada jejich tajtrliku se casem znemozni a proto maji vzdy v rezerve „opozici“. To funguje perfeknte v kooperaci s presstituty. Mrkni na nedavne volby v Italii, volba Meloni byla medialne pripravena jejich kampani ktera zobrazila Meloni jako dedicku Mussoliniho, fasistku a pravicovou extremistku, to bylo presne to co volic chtel slyset, uz mel plne zuby vsech dosavadnich vlad a proto ji volil, jinymi slovy opet naletel, zadna jina alternativa tam nebyla.Okamzite po jejim zvoleni z ni okamzite byla ucesana a spravne aportujici „atlanticka cubka“. Tak to funguje ve vsech statech. Kdyz byl v UK premier zid Cameron, mel ve vlade ministra Milibanda, tez to je zid, v rezerve meli „opozicni“ Labour partaj kterou vedl, svete div se, bracha Milibanda. V ruznych obmenach to tak bezi ve vsech NATO statech.
V Nemecku ted hloupe stado veri ze AfD je nejaka opozice, dosavadni proflaknute partaje to uz medialne koreni podobne jako v Italii, volic si proste nevsiml, ze kratce po zalozeni partaje v ni byl ustaven interni zidovsky krouzek.Je proste nesmysl davat vinu volici, ten muze volit az zmodra, vzdy z toho vyleze nejaka svine tehle mafie.
Vzpomen jak SPD Pitomio zacal blekotat o zavedeni svatku holocaustu, cink cink…. A to ma byt ta opozice.
Samozrejme ze svet se nezhrouti, zhrouti se ale nevyhnutelne monetarni system padelaneho obeziva a to je ten bez vyjimky nejdulezitejsi pilir jejich moci, uz nebude za co kupovat politicke sasky,az to rupne, bude jejich nejvetsi starost neviset na nejblizsi lampe
Je těžké poznat kdo je Žid. Zeptat se ho nemůžete, bohužel dokázali prosadit, že taková otázka je rasistická takže pokud nechodí do synagogy a běžně se obléká tak vzhledem k tomu, že se za tisíciletí velká část Židů promísila s domácím obyvatelstvem, mluví stejně a znají domácí zvyky mají lidé spíš jen mlhavé podezření, než jistotu.
Taktiku, kterou podrobně rozepisujete jsem shrnul do věty: Nikdo z nich nebyl Západem přímo dosazen, pouze podporován.
tak jsou pripady ze se to neda zjistit, vetsinou se to ale dohledat da, pokud se pouzije anglictina!!! treba polovina Holywoodu jsou lidi kteri si zmenili jmeno a presto se to da najit, podobne u US politiku, neocons jsou vetsinove z rodin zidobolseviku a trockistu. Neni ale podstatne jestli je to zid nebo jen jeho poskok, podstatne je vedet jak funguje penezni system ,kdo vlastni US Fed, jak funguje US kongres a kdo jsou sponzori tech tajtrliku,co je to AIPAC, NED, CFR a dalsi organizace te sebranky, EU gubernie nejsou u vesla a pouze aportuji jak mopslici. Neni to ale relevantni, bezny volic stejne nema poneti jak ta ktera partaj operuje a voli pouze podle ksichtu, i kdyby to vedel, nehralo by to roli, politicky se to porazit neda, chcipne to ale definitivne s ekonomickym krachem ktery predci veskere krachy minulosti, tak giganticka kreditni bublina tu jeste nebyla a nikdy nebyla celosvetova.
Mimochodem zidi nejsou ani rasa ani narod, to pisi i zidovsti historici, vetsina tech predevsim z Ruska privandrovalych zidu nikdy pred tim neumela hebrejsky, obcas jen jidis a to pouzivaji Askenazi kteri pochazi z oblasti Kaspickeho more a to jsou pouze konvertiti kteri nikdy nemeli v Palestine predky.
Když neumíte/nechcete psát česky, je možné, že toho neumíte víc. Navíc tam cítím nějaký ten antisemitismus…
Je mi zcela jedno co tam cítí starý opelichaný kocour.
Pokud ti chybí čárky a háčky komediante,přihlaš se na nějakou terapii a neotravuj, třeba uvidíš pro změnu nějaké hvězdičky. Doufám že z téhle diakritiky si blahem cákneš do trenek.
“ že mezi státy Evropské unie existují stále ještě bilaterální smlouvy“
tak pri pohledu na to jak politicka chamrad vsech NATO gubernii bere na zretel ustavy,mezinarodni prava a vubec jakekoli dohody, je tento vyrok pouha teorie. Muzete vzit jed na to ze po vystoupeni z EU Bordelistanu by ti smejdi udelali okamzite nejaky prevrat nebo totalni blokadu jako v pripade Kuby.
Nicmene by to i pak mozna slo ustat. Na druhe strane neni treba kapitulovat, tento Bordelistan vcetne Amrdolstanu se nezadrzitelne blizi kolapsu dolaroveho a bankovniho systemu a take Eurozona uz od pocatku byla monetarnim potratem a pujde do kytek. Neexistuje zadna politicka moc ktera tomu muze zabranit, to bylo mozno jeste tak mozna v devadesatych letech, od te doby je zcela jedno co tajtrlici v politice a centralnich bankach udelaji, ted uz jde pouze o prerovnavani zidli na Titanicu.
S tim samozrejme zdechnou i magoriny jako je klima podvod, covid,LGBT a podobne vymysly protoze uz nebude nikdo schopny to sponzorovat.
„které jsou s liberální demokracií spojeny“
jeste bych pani Bobosikovou chtel upozornit, ze tento pojem je nesmysl, na soucasnem rezimu vetsiny statu sveta neni nic liberalniho ani demokratickeho, jde o korporatni fasismus kombinovany marxistickymi prvky (planovana ekonomika).
Zavedli to v Amrdolstanu kdyz zacli rikat socanum liberalove, coz je pitomost. Ve skutecnosti tam obe partaje ovlada sebranka zvana neocons, coz jsou z naproste vetsiny pohrobci drive z vychodni Evropy,Ukrajiny a Ruska privandrovalych zidobolseviku a trockistu.
Neslo nekomentovat,kdyz pani Bobosikova zminila Svycarsko a Norsko tak sam dobre vi ze Svycarsko ma velmi silny bankovni system v ramci sveta. Tez Norsko ma na svou velikost naprostou nezavislost na energii (a to ciste energii) plus obrovske zasoby ropy. Rad bych od ni slysel co mame takoveho ze to potrebuje cely svet? Kdyz nam je dava jako priklad…
tak pokud jde o Svycarsko, to jsou famy, podil financniho sektoru na tvorbe HDP je s bidou 11%,
stezejnim pilirem svycarske ekonomiky je vic nez 600000 KMU, to jsou male a stredne velke inovativni firmy vetsinou v rodinnem vlastnictvi, ktere zamestnavaji pres 4.7 milionu lidi. Diky jim je Svycarska ekonomika uz leta na spicce svetoveho inovativniho indexu.
Milovníci EU tvrdia :
„Vystoupení z EU by BOLA katastrofa. “
– A PRRČO by to bola katastrofa ???
Milovníci EU to nepovedia, ale zrejme si myslia :
Politici EU SU GAUNERI , a pomstili by sa nám !!!
A pre to chcú zostať medzi gaunermi.
Celý „demokratický“ KoZa funguje na principu mafiánské rodiny. Kdo je její součástí má se dobře na úkor těch, co nepatří do mafiánské rodiny.
A mafiánská rodina EU je podřízena mafiánské rodině USA, takže musí poslouchat rozkazy.
Eduardo Vasco: Vliv kolonizace Evropy Spojenými státy americkými https://www.infokuryr.cz/n/2024/11/13/eduardo-vasco-vliv-kolonizace-evropy-spojenymi-staty-americkymi/
Ano, je to tak.
To je těžké….
Vystoupení z EU by byla katastrofa.
Setrvání v EU bude katastrofa.
Pěšky jako za vozem, z deště pod okap…..
Osobně volím variantu – počkat na její rozpad. Bude to taky katastrofa? Čerti vědí…….
Uvažovat o vystoupení má smysl tehdy, když vyčerpáte prostředky, které vám dává členství. Česko vše co nám vadí při rozhodování v EU podpořilo. Naopak kdybychom tehdy podpořili Maďary a Poláky nemuselo vše projít i bez vystupování.