Za projekty větrných elektráren nestojí peníze, ale brutální peníze schopné zaplatit celé vědecké týmy

Martina: Pane Máčovský, v poslední době jste na sebe upozornil tím, čemu se říká občanská aktivita nebo aktivismus – a to navzdory tomu, že vaše cesta byla v posledních letech úplně jiná. Řekněte mi, co ve vás tuto občanskou aktivitu odstartovalo?

Daniel Slobodan Máčovský: Důvodů každé činnosti v životě člověka je určitě víc. Spouštěčem tohoto procesu ve mně – kromě určitých vnitřních procesů, kterým se v himálajských tradicích říká „dharma“, tedy životní předurčení – bylo to, že tyto záměry přišly až k našemu domu: zhruba 900 metrů od něj hrozila výstavba 17 větrných turbín vysokých 250 metrů. To by samo o sobě možná ještě nestačilo. Když jsem se však o tomto záměru dozvěděl, zavolal jsem naší paní starostce, která je velmi zkušenou komunální političkou. Celkem 30 let pracovala jako vedoucí městského úřadu v nedalekém velkém městě a v naší obci je asi třetí volební období, takže to není žádný nováček bez zkušeností.

Když jsem se jí zeptal na ten projekt, který už tehdy existoval a byl daleko rozpracovaný, zjistil jsem, že o něm nevěděla. Byl tam tedy prvek určitého utajení. Tento projekt byl totiž vložen do katastru sousední obce, který končil 900 metrů od našich domů. Nebyl to tedy projekt podaný v naší obci, ale v sousední – přesto o něm tato významná komunální politička nevěděla.

Za pilotním projektem sedmdesáti turbín se na mapách skrývá 150 obrů zasypávajících obce až k Nitře

Martina: Ona nevěděla, že se v blízkosti města Hlohovec bude stavět 70 větrných turbín?

Daniel Slobodan Máčovský: My žijeme v malé obci Vinohrady nad Váhom.

Martina: Ano.

Daniel Slobodan Máčovský: To nevěděl nikdo, to přišlo až později. A dokonce tento projekt 70 větrných turbín je pouze pilotní. Získali jsme mapu, na níž je v tomto záměru naplánováno 150 větrných turbín s výškou 270 metrů, takže jsou tam zasypané celé obce směrem až po Nitru. To je úplně katastrofické. Ale záměr, který mě do toho přitáhl – těch 17 turbín –, byl drobný záměr menšího investora.

Aby to posluchači lépe vnímali: neexistují jen záměry akceleračních zón, to je pouze jedna úroveň. Na Slovensku jsou momentálně tři. První tvoří asi 35 drobných projektů, mám na mysli 6 až 21 větrných turbín, kterým se říká „parky“. Jsou to projekty podávané úplně samostatně drobnými investory; na Slovensku se o ně zajímá asi sedm investorů. Druhou úroveň tvoří dvě obrovské akcelerační zóny. Jedna, na západě Slovenska, počítá se 150 turbínami, zatím je podaná na 69 turbín. Druhá taková akcelerační zóna je na východě Slovenska, kousek na východ od Košic, u Michalovců a Strážského.

A třetí úroveň je ta, kterou vaše vláda schválila před dvěma týdny, a to v počtu 61 akceleračních zón; naše vláda to na Slovensku bude posuzovat a schvalovat během týdne, dvou. Uvidíme, jak to dopadne. Udělali jsme všechno pro to, abychom upozornili na závažnost těchto likvidačních projektů a na jejich dopady na člověka, přírodu a život na venkově. Na výsledek si u nás ještě chvíli počkáme. Jsou ale projekty, kde hrozí 207 těchto obrovských, gigantických větrných elektráren.

Větrný mor se šíří od Brazílie po Austrálii a jeho kořeny sahají hlouběji než jen k penězům

Martina: Pane Máčovský, u nás to vláda, jak jste zmiňoval, odsouhlasila 27. 7. – to jen pro upřesnění, protože až budeme náš rozhovor vysílat, bude to už víc než 14 dní. Proto zmiňuji přesné datum. Slovensko to teprve čeká; možná že v době, kdy půjde naše vysílání ven, už budeme znát i výsledek. Ale řekněte mi, neruší slovenské politiky fakt, že Slovensko, jak jsem zmiňovala v úvodu, má energie dost? Díky jádru a vodě máte velmi zelený energetický mix, už energii vyvážíte, a jakmile dostavíte čtvrtý blok Mochovců, budete doslova za vodou. Kde se najednou, konkrétně na Slovensku, vzal tento politický diskurz?

Daniel Slobodan Máčovský: Tím, že se touto problematikou velmi intenzivně zabývám – vystoupili jsme s ní už i na půdě Evropského parlamentu v Bruselu – vidím, že to nesouvisí pouze se Slovenskem a Českem, a dokonce ani jen s Evropskou unií. Projekty těchto obrovských větrných elektráren – co do počtu i co do gigantických vrtulí vysokých až 270 metrů, u některých projektů ještě vyšších – se intenzivně rozběhly po celém světě: od Brazílie přes USA, Kanadu, západní, střední a zčásti východní Evropu, přes Írán a střední Asii až po Indii, Čínu, Japonsko, Nový Zéland a Austrálii.

Proto se vnitřně zabývám i myšlenkou, co je v pozadí. Setkal jsem se s významnými lidmi, kteří vnímají pozadí určitých procesů, tedy o co jde. Na jednu stranu bychom se mohli zaměřit na ekonomické pozadí, a to celosvětové i celoevropské. Za druhé je možné vnímat i pozadí duchovní – podstatnou, skutečně hlubší příčinu toho, proč se tyto procesy momentálně dějí v takové intenzitě. Osobně tomu říkám větrný mor, který nás přišel zamořit. A každá morová epidemie měla svou podstatu v něčem – nejen ve špinavých rukou, nejen v chudobě, ale prostě v určitém úpadku společnosti.

Politici by nic škodlivého nedovolili – dokud se sedmnáct obřích vrtulí neobjevilo za humny

Martina: Mor nejvíce roznášely krysy, protože žily na odpadcích. Nebo spíš potkani. Ale to se dostáváme do středověku. Já tady budu občas hrát advokáta diaboli, aby naše diskuse měla patřičné napětí. Rozhodně nezapomínám na dvě cesty, které jste teď nastínil – ekonomickou a duchovní. Ještě se ale pro úplnost ujistím: není to tak, že byste nesouhlasil s výstavbou větrných elektráren nikde na světě? Umím si představit, že v Severním moři mohou mít jakési energetické opodstatnění, a toho, co víme o jejich škodlivosti v Severním moři, je pramálo, takže bychom je tam třeba mohli tolerovat. Jste ochoten tolerovat větrné elektrárny tam, kde hodně fouká a je to daleko od civilizace, byť ne daleko od přírody? Což ani Severní moře není.

Daniel Slobodan Máčovský: Možná teď zklamu určité spektrum posluchačů, ale když jsem se začal touto problematikou zabývat, viděl jsem, že každý náš postoj vždy souvisí s mírou informací, pak možná s určitou inteligencí a se stupněm vědomí.

Když ke mně přišla první informace od vlastní mámy, že v blízkosti vesničky, kde žije, hrozí šest obřích větrných elektráren, říkám: „Mami, celá západní Evropa je plná těchto ekologických zelených projektů. Bude tady šest turbín, nic vážného se neděje.“ Moje máma, která už trochu měla informace, na to reagovala: „Ale je to velmi škodlivé.“ A já říkám: „Mami, kdyby to bylo škodlivé, už by se o tom vědělo a politici by to nedovolili.“ Takový směšný postoj jsem k tomu měl. Až přišlo těch 17 vrtulí k našim domům a přišel moment, kdy o tom nevěděla ani starostka, tak člověk zpozorní: „Počkej, počkej, tohle není úplně v pořádku.“

A následovalo studium. Zpočátku jsem zjistil, že obrovsky chráníme přírodu, chráníme památky UNESCO, chráníme všechny možné složky našeho života, ale člověka chráníme úplně minimálně – a začal jsem se zabývat zdravotními dopady na člověka. Založili jsme stránku zapravdu.sk a začali se ozývat lidé. Založili jsme facebookovou skupinu Za pravdu o větrných parcích a lidé začali psát o svých zkušenostech ze světa.

Když jsem zjistil, jak destruktivní je to pro lidské zdraví, začal jsem se tomu věnovat naplno. Založili jsme skupinu aktivistů, kteří začali oslovovat skupiny ve světě, protože na Slovensku ani v České republice nemáme s těmito negativními účinky tak bohaté zkušenosti jako ve Švédsku, v Německu, v Kanadě nebo v USA. A oni nás začali zaplavovat studiemi, poznatky, zkušenostmi lidí, knihami, posudky a podobně.

Pak jsme spolu s Katarínou Ondrušovou dali dohromady knihu. Když jsem ji začal psát, měl jsem pocit, že ji píšu na ochranu člověka – aby bylo zřejmé, že mu to ubližuje úplně životně; můžeme se k tomu dostat i konkrétně. Ale když jsem končil psaní této knihy, která má 450 stran a obsahuje asi 1 800 studií, posudků, vyjádření, různých odborných právních analýz a faktů, říkal jsem si: „Dál se tomu jdu věnovat právě kvůli přírodě.“

Takže když někdo řekne, že to můžeme stavět někde v moři, nemá dostatečné informace o tom, co to způsobuje mořskému ekosystému, teplotě vody, vzduchu nad ní nebo mořským savcům. Infrazvukové vibrace se totiž ve vodě velice dobře šíří. A nejde jen o velryby a jejich echolokaci a komunikační systém – velryby se dorozumívají na vzdálenost 200 kilometrů, a teď jim do toho neustále bzučí vrtule. Kdo se někdy trochu potápěl v moři se šnorchlem, když okolo projížděl motorový člun nebo skútr, a ponořil hlavu pod vodu, cítil velmi jemné, poměrně nepříjemné vysoké bzučení. A teď si představte, že se takové bzučení na vás valí ze všech stran v jednom kuse. To musí mořský ekosystém intenzivně narušit.

Rozebírá se to v jednom článku na stránce zapravdu.sk, je tam asi 243 odkazů a každý z nich vede na odbornou studii o tom, co to způsobuje mořskému ekosystému. Takže z pohledu současných znalostí bych řekl, že kdybychom to dali někam do pouště… ale o dopadech na poušť nevím.

Za větrníky stojí brutální peníze, které zaplatí vědecké týmy i magické číslo 71 procent

Martina: Vidím, že přes vás neprojdou ani vrtulníčky na pouťové střelnici. Trochu to odlehčuji, protože jsem četla vaši knihu, četla jsem váš server zapravdu.sk a zároveň jsem četla mnohá naše média, která vás označují za dezinformátora, a to opět v bůhví čích službách. To je rétorika, kterou už dobře známe. A tak si říkám, jestli vy sám někdy nepochybujete. Protože stejně jako jsou cinknuté některé vědecké studie o prospěšnosti a nulových rizicích větrných elektráren, jak tady zmiňoval i pan inženýr Ivan Noveský, mohou být ohnuté i studie, které větrné elektrárny haní. Jak se v tom orientujete?

Daniel Slobodan Máčovský: Jinak by nám nemohly psát stovky Slováků a Čechů ze světa. My na Slovensku nemáme s větrnými elektrárnami zkušenosti, takže by se dalo říct, že o tom nic nevíme, ale naši lidé žijí v Holandsku, v USA, v Rakousku, v Německu a jinde, a nezůstávají nečinní. Řeknu k tomu dva významné argumenty. Za těmito projekty nestojí prachy. Za těmito projekty stojí brutální prachy.

Martina: To je ten ekonomický směr.

Daniel Slobodan Máčovský: Ale tak brutální, že dokážou platit celé výzkumné týmy odborníků, kteří pak chrlí studie, jež jsou už z logického pohledu úplně absurdní – třeba že to zvyšuje zemědělskou produkci. Představte si jednolitou krajinu, kde mechanizace, která obdělává půdu, jezdí nahoru a dolů, nemusí zastavovat, couvat, nemusí nic. A najednou musíte ke každému větrníku udělat cestu, a navíc má každý větrník obslužnou zónu – čím je vyšší, tím je obslužná zóna větší.

Když se servisuje nebo montuje lopatka, přijede tam 40 kamionů, postaví se malý jeřáb, ten postaví velký jeřáb a ten pak operuje ve výšce 160 až 180 metrů, kde je strojovna – a musí být ještě o něco výš. Když se všechno nainstaluje, zase se to celé rozebere.

Taková obslužná zóna má třeba 40 × 70 metrů. Zabere tedy určitou plochu, rozdrobí zemědělskou, lesní, přirozenou půdu a zkomplikuje její obdělávání. A oni vytvoří studii o tom, jak to zvyšuje zemědělskou produkci. A teď ty dva údaje. Na stránce místopředsedy vlády Slovenské republiky – je to oficiální stránka, jmenuje se planobnovy.sk – vyvracejí tyto takzvané mýty a jedna z prvních informací je, že 71 procent Slováků vítá větrné elektrárny v blízkosti svého domova. Protože jde o stránku státní instituce, tedy místopředsedy vlády, kolega napsal na Statistický úřad Slovenské republiky a dožadoval se informací.

Martina: My také. Stošestku.

Daniel Slobodan Máčovský: My 211. Ptal se, kdo tento výzkum dělal, kdy, na jakém vzorku respondentů, v jakých oblastech, jaké byly otázky, kolik stál, kdo ho platil, a spoustu dalších podobných otázek. Státní instituce je povinna na takové otázky odpovědět do osmi dní. To splnili, ale víte, jaká byla odpověď? Že momentálně mají nějaké technické problémy a nemůžou na tyto otázky odpovídat. Jenže to bylo před dvěma a půl měsíci a dodnes jinou odpověď neposlali. A to číslo je 71 procent.

S manželkou jsme se velice smáli, když jsme cestou v autě poslouchali nějaké rádio a tam hovořili o tom, že 71 procent lidí v České republice si neumývá ruce po použití záchodu. Lidé nám takové věci přeposílají a máme už asi 15 oblastí, kde je to pokaždé 71 procent – lidé nesouhlasí s opatřeními, s digitalizací, s tím a s oním.

Martina: Jakési magické číslo.

Daniel Slobodan Máčovský: Je to magické číslo, které se velmi často používá, a není třeba na něj dělat ani průzkumy, to si člověk jen tak vycucá z prstu. A druhý důvod: v Německu je město Mainz, česky je to myslím Moháč, anebo Mohuč.

Martina: Mohuč.

Daniel Slobodan Máčovský: V Mohuči je univerzita, kde univerzitní profesor doktor Christian-Friedrich Vahl provedl asi největší zdravotní studii na světě. Zkoumal zdravotní záznamy 26 500 lidí od zdravotních pojišťoven. Neptal se tedy na subjektivní názor: „Jak se cítíte? Vadí vám to? Zaznamenali jste něco?“ Ne. Zkoumal změnu jejich zdravotního stavu v průběhu tří let od spuštění větrných turbín v okruhu jednoho kilometru od jejich domova. Přezkoumal 26 500 zdravotních záznamů – to byla skupina lidí, kterých se to týká, tedy kteří žijí kilometr od větrných elektráren – a porovnal to s kontrolní skupinou. Samozřejmě na to měl tým lidí a on stál v jeho čele.

Kontrolní skupina měla 49 700 lidí, kteří žijí 15 kilometrů od větrných turbín. Když tato dvě obrovská čísla sečteme, jsou to desetitisíce zdravotních záznamů. Zkoumali to tři roky a sledovali jen vliv na kardiovaskulární, tedy srdečně-cévní onemocnění. Závěrem bylo, že počet kardiovaskulárních onemocnění u lidí, kteří žijí v blízkosti větrných turbín, se zvýšil o 21 až 68 procent. Informoval o tom s obrovským apelem na mezinárodním kongresu – z hlavy nevím, na kterém, ale bylo to letos. A takových studií máme spoustu. Nejen jednu jedinou, ale mnoho.

Jenže větrní investoři disponují takovými penězi, že vám dokážou zpochybnit všechno, vytvořit tlak na univerzitu, na cokoli. Mají marketéry, mají podchycená média, mají podchycené soudnictví. Pardon, ještě jednu vážnou informaci, kterou jsme se dozvěděli v Bruselu. Přišel tam zástupce francouzského odboje – bylo tam 17 států, které tyto velmi vážné problémy řešily. Francouzský nejvyšší soud loni vydal moratorium na stavbu, respektive na schvalování dalších větrných projektů s odůvodněním, že zdravotních důsledků je už tolik, že je nemožné je dál přehlížet. Moratorium znamená, že pozastavili schvalování až do doby, než se stanoví nové limity.

Například rakouský europoslanec upozorňoval, že limity byly stanoveny před dvaceti lety, kdy vrtule měřily 60 metrů a měly výkon nula celá něco megawattu. Dnes se stavějí 270 metrů vysoké s výkonem 7 megawattů, a to všechno souvisí s destruktivními, negativními účinky. Takže jsme se radovali, že konečně něco udělal francouzský nejvyšší soud a že ve Francii platí moratorium. A on řekl: „Vážení, neradujte se, klid. Víte, jak dlouho toto moratorium vydrželo v platnosti?“ Člověk kouká, neví, a on říká: „Tři dny.“

To, co francouzský nejvyšší soud zkoumal možná půl roku, možná dva roky – a potřeboval na to obrovské množství znaleckých posudků, studií a výzkumů, protože by jen tak z ničeho nemohl přijmout tak závažné rozhodnutí –, to několik měsíců připravoval, pak nabral kuráž a dočasně to zastavil, než se to doopravdy přezkoumá. A větrní lobbisté dokážou změnit rozhodnutí francouzského nejvyššího soudu za tři dny. U vás mluví energetici o větrné mafii – vy se s tím nemažete, to obdivuji, to je super, u nás žádný odborník takové slovo ještě nepoužil – o mafii rozložené v nejvyšších strukturách celého světa.

Tak si to všechno dejme na váhu: o co se tu hraje a co to způsobuje. Komunikujeme s Mezinárodní akustickou asociací, zaplatili jsme si u ní studii ke konkrétnímu záměru na Slovensku. Komunikujeme se švédskou univerzitou v Uppsale, kde působí profesor Ken Mattsson – absolutní světová kapacita v posuzování negativních účinků větrných elektráren, je tím nejlepším, má 25 let zkušeností. Máme závěry australského federálního vyšetřování, můžeme jmenovat finskou Asociaci pro environmentální zdraví a další a další podobné instituce.

Takže i člověk, který tuto problematiku nezná nebo váhá, když si trochu prohlédne tato fakta ze světa, získá přinejmenším určitou pochybnost. Neříkám, že nás má milovat nebo nám jen věřit. Vždy je třeba zachovat si určitý filtr vlastní mysli, ale může získat alespoň minimální pochybnost ve smyslu: „Počkej, počkej, počkej, tohle všechno není úplně v kostelním pořádku.“

Ani 45 tisíc připomínek nepohnulo ministerstvy, kritické odborníky místo debaty čekají nálepky

Martina: Protistrana také přichází s mnoha renomovanými studiemi, když je postavíte proti těm, o kterých mluvíte vy. Tak mi řekněte: reagoval někdo na vaši knihu jinak, než že se pokoušel napadnout výsledky, které v ní prezentujete? Tedy že by někdo z odborníků, vědců, notabene politiků na Slovensku řekl: „Pojďme se nad tím zamyslet. Pojďme to podrobit kritickému přístupu.“

Daniel Slobodan Máčovský: V knize máme i dva významné slovenské vědce. Jedním z nich je profesor Ing. Stanislav Žiaran, profesor vibroakustiky, který původně vydal posudek, jejž pak – pod vlivem tlaků, které tito lobbisté vyvíjejí na jeho zaměstnavatele – přejmenoval na článek. Popsal v něm, že u těchto 250 metrů vysokých turbín dochází k interferenci vibroakustických a zvukových vln v prostoru, tedy k jejich znásobení, které závisí na prostorovém rozložení turbín, na jejich počtu a na tom, jak jsou rozmístěny. Proto velmi negativně zasahují lidské zdraví až do vzdálenosti několika kilometrů.

Druhým takovým významným člověkem je bývalý předseda Komory slovenských všeobecných lékařů doktor Peter Lipták. To není nějaký doktůrek, který včera dostudoval a teď má k něčemu pozitivní nebo negativní předpojatost – je to bývalý předseda Komory všeobecných lékařů Slovenska a v této knize je také. Kdo by ho četl, tomu vstanou vlasy hrůzou, jaké psychologické účinky to na člověka má. Člověk žije na venkově, má před sebou kus lesa nebo nějakou krajinu, a najednou mu kilometr od domu vyroste celý les čtvrt kilometru vysokých větrných elektráren, které ho začnou velmi rušit a zhoršují mu zdravotní stav.

A tento člověk nebyl pasivní – když se o těchto projektech dozvěděl, nenechal to jen tak a začal proti nim pořádat petice, setkání se starostou, s odborníky, se všemi. Ve vedlejší obci bylo podáno 30 tisíc připomínek a v naší 45 tisíc. Podali jsme 45 tisíc připomínek k procesu schvalování strategického dokumentu, který otvírá dveře akceleračním zónám, a příslušná ministerstva do tohoto procesu nezapracovala ani jedinou.

Takže když u vás vystoupí sebelepší odborník, je automaticky vystaven útokům médií, zesměšňování, nálepkování jako ruský agent, šarlatán, radikál, pomalu fašista a podobným narativům. Úplně stejné zkušenosti popisuje i rakouský europoslanec pan Hauser. Když jsme byli na jednání v Evropském parlamentu v Bruselu, dokonce ho i vaši poslanci při jednání označili za někoho, kdo tam prosazuje nějakou ruskou agendu, a vymysleli si nějaké jméno, aby ho spojili s ruskými strukturami.

Jedna z věcí, po kterých voláme, je proto otevřený, veřejný, odborný dialog – ten se ale v této oblasti neděje. Vládní činitelé na ministerstvech pracují na těchto projektech intenzivně tři až čtyři roky a za tu dobu se v této oblasti neuskutečnilo nic. Všechno se drželo – jak se v Čechách říká – pod pokličkou, aby se to veřejnost nedozvěděla a moc se to nerozbouřilo. Celé to nabralo intenzitu až letos, kdy s těmito záměry vyšli na povrch, protože je museli oficiálně oznámit.

Jenže tyto projekty jsou doslova povrchní, čistě alibistické, nejsou to reálné projekty, tak jak by se měly posuzovat a schvalovat. Jen se formálně předložily veřejnosti ve smyslu: můžete se vyjadřovat, můžete do toho vstupovat. Na Generální prokuraturu jsme podali více než 300 stížností na nedodržování zákonných možností vstupu veřejnosti do tohoto procesu. Vyhlásí desetidenní připomínkové řízení, my během těch deseti dnů vysoce odborně připomínkujeme, co se dá, ale hned desátý den vyjde rozsah hodnocení, který stanovuje jednotlivé složky, jež je třeba posuzovat – a není v něm zapracovaná jediná připomínka, kterou jsme tam přidali.

Celý rozhovor s aktivistou Danielem Slobodanem Máčovským o větrných elektrárnách na Slovensku, jejich dopadech na lidské zdraví a mořský ekosystém a o penězích, které za nimi stojí, si můžete poslechnout v pořadu Kupředu do minulosti na platformě Herohero.

Najdete ho také na našem webu RadioUniversum.cz, na Facebooku a YouTube.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme.
Těšíme se na vás u dalšího vysílání a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.