Trump poráží sám sebe

Musím kroutit hlavou na tím, co na předvoleních setkáních, jichž se účastní tisíce příznivců, Donald Trump opakovaně říká. Zjevně totiž poškozuje svoji vlastní kandidaturu. Nevím, co mu říkají jeho hlavní poradci v kampani, ale prakticky všichni Trumpovi naklonění političtí aktivisté a stratégové, kteří vystupují v televizi na jeho obranu, mu neustále radí, aby zapomněl na minulé stížnosti, fráze, bezdůvodné urážky, nadávky a vyvolávání zbytečných bojů. Prakticky všichni doporučují soustředit se na kritické otázky, v nichž má Trump oproti viceprezidentce Harrisové rozhodně navrch.

Trump zřejmě věří, že v roce 2016 vyhrál díky svému tvrdému a srozumitelnému přístupu, ale zdá se, že většina komentátorů je přesvědčena, že vyhrál navzdory němu.    Do roku 2016 měli republikáni v rukou obě komory Kongresu, dvě třetiny guvernérů a dvě třetiny státních zákonodárných sborů. Ještě lepší pro ně byla skutečnost, že demokraté kandidovali relativně nepopulární Hillary Clintonovou – která v v předchozích volbách prohrála s Barackem Obamou.

Trump v roce 2016 vyhrál. Podařilo se mu vybojovat vítězství ve sboru volitelů, zatímco v lidovém hlasování prohrál. Jeho kontroverzní kandidatura způsobila v Republikánské straně rozkol, který se nesnažil zacelit, ale  ještě ho vnášením osobních emocí prohloubil. Málokdo z nerozhodných voličů je zvědavý na jeho ufňukanou neschopnost vyrovnat se s prohrou – ať už zaslouženou nebo zmanipulovanou, na jeho dětinské přezdívky soupeřů, či na jeho zbytečné přehánění. Tyto osobní vlastnosti pak zastiňují jeho politický, a zejména ekonomický plán, proti němž nemají demokraté rovnocennou variantu. Místo aby soustředil svou energii a zdroje na zcela neproduktivní viceprezidenství Harrisové, a její mlhavou vizi budoucnosti, Trump utrácí čas kontraproduktivním ponižováním Harrisové zdůrazňováním jejího „nízkého IQ“, atd.  Takové komentáře hlasy nezískávají.  Ale spotřebovávají čas a zdroje, kterých má nyní Trump podstatně méně než Harrisová.

Trumpovi se v poslední době nedaří ani v průzkumech – nikdy nedosáhl příznivého hodnocení nad 50 %, zato nepříznivé je příliš vysoké.  Doposud si vedl lépe než Biden – 81letý, mentálně postižený prezident, s nepopulárními výsledky v klíčových otázkách.  Kdyby Biden zůstal, Trump by pravděpodobně dovedl republikány k impozantnímu vítězství. S Bidenovým odchodem je možnost drtivého republikánského vítězství mimo hru.

Harrisová je zdatná soupeřka, která tím, že se držela tři a půl roku zpátky, je s Bidenovou nepopulární politikou spojena jen volně. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. To jí dává prostor pro ostrý start – a ona využívá příležitosti, aby se nově vymezila vůči svým dřívějším krajně levicovým výrokům a činům. Její vlastní politika, přesněji její názory – jak je v minulosti artikulovala – jsou ještě více nalevo od Bidena. To jediné dává Trumpovi a republikánům naději, pokud se na tyto radikální postoje a jejich dnešní opouštění zaměří.

Trump tentokrát nemůže počítat s tím, že zvítězí ve sboru volitelů, a zároveň prohraje v lidovém hlasování.  Bude muset zpřesnit svůj útok – vzdát se osobního stěžování a soustředit se na řešení problémů, v nichž je silný v kramflecích – zastavení ilegální emigrace, energetická soběstačnost, zastavení inflace, výraznější deregulace.

Jediný, kdo může Donalda Trumpa porazit, je Donald Trump sám.