Když spontánní stávka žádá pečlivé přípravy…

Možná jste si toho nevšimli, tak vám naočkuju brouka do hlavy… Když se podíváte na ty tisíce demonstrujících „za svobodu veřejnoprávních médií“, nevšimli jste si ničeho zvláštního? Jako člověk, který masovou komunikaci vystudoval (nebojte, ještě kdysi dávno, v normálních poměrech) vám rád pomohu. Zkuste se podívat na naše uvědomělé spoluobčany, kteří se vyzdobili večerníčkovskými čepicemi. Když jsem byl malý, tak jsme si takové čepice také doma vyráběli z novin, které ostatně k ničemu jinému nebyly, ale nikdy se nám nepodařilo zhotovit čepici jednu jako druhou. Každá byla originál. Což se ovšem těžko dá říci o čepicích, které měli na hlavách naraženy naše kulturní elity. Jedna jako druhá. Jako z nějaké fabriky. Fabriky? Že by to někdo vyráběl dopředu na zakázku? Stejně jako transparenty na rádoby amatérských kartonech. Proč jsou všechny tiskové fonty navlas stejné? Vzpomněl jsem si při té příležitosti na proslulé červené karty, které rozhorlená veřejnost vystavovala Miloši Zemanovi. Také jedna jako druhá. Jistě náhoda. Stejně jako to, že zásilku červených karet pro českou veřejnost tehdy obdržela americká ambasáda. Ale teď, když už Američané nejsou kamarádi našich progresivních elit, by mě fakt zajímalo, kdo měl na starosti tuhle exkluzivní zakázku. Asi nějakej jinej slušnej oddíl, no…