My víme, kdo je náš nepřítel?

Dobrý den, vážení posluchači Rádia Universum, tentokrát k vám vysílám signál, který jsem zachytil při projevu ministra vnitra, který se stal legendárním hned po svém zveřejnění při nedávné slavnostní příležitosti. Zejména mě zaujala věta: „My víme, kdo je náš nepřítel.“ Musel jsem se hluboce zamyslet nad přívlastkem MY. Za koho mluví? Říká MY jako my všichni? Jenže možná postřehl, že s ním hodně lidí nesouhlasí. Takže to MY znamená vlastně ONI? A oni – v jejich případě tedy míněno MY – si myslí o nás, že jsme ONI? Takže ONI jsou MY a také MY jsme ONI? No, nějak jsem to nedokázal domyslet.

Tak jsem se zamyslel na slovem VÍME. A hned se mi vybavil přítel Sokratés se svým časově neomezeným citátem: „Vím, že nevím“. Což mě uvedlo do ještě větších rozpaků. Je pan ministr vnitra opak Sokrata? I to bylo matoucí. Tak jsem se posunul ke slovu NEPŘÍTEL. Z hlediska obsahu je to silný kalibr. To se zdálo jasnější, protože o nepříteli dnes mluví prakticky každý. A proto, že o tom mluví kdekdo a tváří se, že tomu rozumí, musím na to přece přijít.

Tak tedy, kdo je nepřítel? To je jasné. Třeba soused, který se chová hnusně, agresivně, prostě nepřátelsky. Ale ouha. Můj druhý soused je mým přítelem, jenže současně je taky přítelem prvního souseda, tedy mého nepřítele. Takže je to můj přítel, když se přátelí se mnou, nebo nepřítel, když se přátelí s nepřítelem? A co třetí soused, který je nepřítelem mého prvního souseda, tedy nepřítele, ale je také mým nepřítelem, protože je pošuk? Je jasné, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel, takže můj třetí soused, protože je nepřítel prvního souseda, je můj přítel, i když je můj nepřítel? Nebo to znamená, že první soused nepřítel je můj přítel, protože je nepřítel třetího souseda, mého nepřítele? Nebo je to tak, že protože jsou vzájemní nepřátelé, tak jsou oba mí nepřátelé vlastně mí přátelé? To by ale pak znamenalo, že můj druhý soused přítel, protože je přítel mých nepřátel prvního a třetího souseda, je vlastně můj nepřítel? Nebo jsou všichni mí nepřátelé, včetně toho přítele? Či jsou to všechno přátelé, včetně těch nepřátel? A co když oni jsou ve skutečnosti přátelé, ale jen já jsem jejich nepřítel? Nebo jsou to nepřátelé a já jsem ve skutečnosti jejich přítel? Nebo jsme přátelé i nepřátelé všech? A já jsem přítel i nepřítel všech?

Nakonec jsem z toho usnul. A zdálo se mi, že mě navštívil Sokratés a pravil: „S přátelstvím je to jako s pravdou. Na první pohled vypadá jasně, ale na druhý se může jevit úplně jinak. Na třetí zase docela opačně a jakmile ty pohledy střídáš a měníš, mění se jako strom v ročních obdobích. Záleží jen na tom, co vidíš a jak to popisuješ sám za sebe právě teď. Protože jiný člověk se na ten strom může dívat úplně jindy a z úplně jiného úhlu pohledu. Kdo z vás má pravdu a kdo ji nemá?“

Probudil jsem se a přehrál si ten legendární proslov pana ministra vnitra znovu a konečně mi došlo, jaké je z toho vlastně ponaučení: „Člověk nemůže být nikdy dost opatrný ve volbě svých nepřátel.“ To ovšem řekl Oscar Wilde, nikoli pan ministr, ten to neví. Kdyby to věděl, byl by opatrnější.

S tímto pochopením celé situace se s vámi přátelsky, v době nepřátelství, loučí Michal Gulyáš!