Vychovatel Abdul

…………………………………………………………………………………….

Björn: Dobré jitro, strýčku vychovateli Abdule.

Abdul: Dobré ráno, Björne.

Björn: Dneska jsem první ve školce.

Abdul: Chválím tě Björne. Kdo je první u modlitby, kdo je první v útoku, kdo si první navlékne vestu se semtexem… Ten má brány do ráje otevřené.

Björn: Co to říkáš, strýčku?

Abdul: Ale nic. To pochopíš, až budeš větší a ze Švédska bude krásný chalífát.

Björn: To je strýčku nějaká pohádková země?

Abdul: Hahaha, Ty jsi takový bystrý árijský chlapec. To je pohádková země, kde je právo pevné, jako okovy zrádců.

Björn: Vyprávěj mi o té zemi, strýčku Abdule.

Abdul: Tak tedy… V chalífátu se děti rodí čisté a hned od malička se jim do hlaviček vštěpuje jedna víra. Ženy v chalífátu mají povinnost nepracovat, ale sloužit oddaně svému muži, který se zbraní v ruce bojuje proti odpornému, dekadentnímu, západnímu zlu.

Björn: Strýčku Abdule, dědeček Ingemar říkal, že západ je v pr…

Abdul: …Zadrž, Björne! Sprostá slova nepatří dětem do úst. Ovšem, dědeček má pravdu. Ale neboj se, až nastolíme chalífát po celém světě, bude zase ten svět v pořádku. Zejména ten západní, co si myslí, že tu bude na věky… hahaha.

Björn: To říkala babička Inge taky, že tu bude na věky, a umřela, když jsem byl ještě maličký a nevěděl jsem o tom. Dědeček je z toho pořád smutný.

Abdul: Vidíš, Björne, kdyby dědeček Ingemar žil v chalífátu, mohl si pořídit třeba pět žen, a kdyby mu jedna pošla, nebyl by tak smutný, protože by mu další čtyři ještě zbyly.

Björn: Ty jsi popleta, strýčku Abdule. Babička nepošla, babička přece umřela. Nebyla myš, aby pošla…

Abdul: Jsi ještě prázdná číš, Björne, a budu tě tady ve školce muset hodně učit, než pochopíš třeba to, že žena je podřadnější tvor, než muž.

Björn: Já ti nerozumím, strýčku vychovateli…!

Abdul: V chalífátu porozumíš.

Björn: A tys tam někdy byl?

Abdul: Počkej, tady v mobilu mám fotografie.

Björn: Jééééé… Kdo je ten pán v černém, co mu není vidět do obličeje?

Abdul: To jsem já.

Björn: Ty držíš zbraň, strýčku Abdule…

Abdul: Ano, to je AK-34. Až budeš větší, naučím tě s ní zacházet.

Björn: Jéééé, to bude bájóóó!

Abdul: Ale nesmíš o tom nikde mluvit. Bude to naše malé, švédské tajemství, ano?

Björn: Pšššš, nikomu ani muk, strýčku. Jako v hrobě…

Abdul: Správně, jako v hrobě, (šeptem) do kterého pošlu tvé rodiče…

Björn: Co jsi říkal, strýčku Abdule?

Abdul: Ale nic… jen, že až přijdou ostatní děti, naučíme se házet kameny.

Björn: Ale musíme si dát pozor, abychom nerozbili okno.

Abdul: Tak si vybereme nějakou zlobivou holčičku a budeme je házet po ní.

Björn: Ale to jí bude bolet, strýčku Abdule.

Abdul: Přesně tak, můj malý bojovníku. Vykoupení přichází skrzevá bolest. A jednou, můj malý, budoucí džihádisto, bude celý tento kontinent vykoupen ze svých hříchů. Ale… pšššš… Zatím jsem jen tvůj vychovatel. Ještě musíš spapat hodně falafelu, než budu tvůj velitel… Ty můj malý, árijský chlapečku… (Ďábelský smích)

…………………………………………………………………………………….

Dnešní signál opravdu není k smíchu, ale je k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak obezřetní jsme k budoucnosti Evropy. příběh švédské školky a malého Björna se může klidně vyskytovat všude, nevyjímaje jednoho dne i naši, jak s oblibou mnozí stále tvrdí, bezpečnou zemi.

A s tímto se s vámi, milí posluchači, loučí
Michal Gulyáš