Konec Ukrajiny podle Trumpa

Dost možná se právě opakuje situace, kdy svět, unavený stávající mediální agendou, vyhlíží novu atrakci. Tak jak jsme byli svědky konce covidu podle Putina, dnes to vypadá na konec Ukrajiny podle Trumpa. Válku na Ukrajině střídá v médiích válka celní, jež má potenciál stát se nadlouho mediálním hitem. Zápas o zmaření globalizace, což je synonymem snahy o změnu světového řádu, zřejmě zastíní témata, která se ještě včera zdála zásadní.

Novináři dostali od Trumpa novou hračku právě včas, když už obtížně hledají způsob, jak zaujmout obehranou Ukrajinou. Novináři prodávají politiku veřejnosti zcela předvídatelně. Nové téma zprvu pojednají jako šokující událost. Pak tuto událost zpracují jako seriál na pokračování. Přidají se analytici, komentátoři, publicisté, politici a jejich herci, kteří téma promyslí, respektive rozžvaní ze všech myslitelných a nemyslitelných stran. Je-li téma kontroverzní, média šikovně přilévají olej do ohně, aby se rozproudila veřejná debata a rostla sledovanost. Je-li pak pozornost a s ní i trpělivost publika vyčerpána, média zvednou nohu z plynu, téma chřadne, až je nakonec opuštěno a výmluvně vymlčeno.

Zásadní téma ztrácí svou exkluzivitu ve chvíli, kdy média odvrátí zrak a prioritou zvolí téma konkurenční. Ztráta exkluzivity neznamená, že byl problém vyřešen. Bez mediální podpory je ale marginalizován: zmizí z očí, zmizí z mysli. V záři reflektorů si aktéři konfliktů počínají jinak, než v mediálním stínu, kdy je veřejnost nechválí ani nehaní. Jakmile na boji s covidem anebo s Putinem nelze vydělat, ať už v ekonomickém, anebo politickém smyslu slova, nedává smysl investovat energii do mediálně odehraného děje. Někdo v tom spatřuje cynizmus, někdo pragmatizmus, ale v praxi to vyjde nastejno. Oč se včera politici zarputile přeli, tomu zítra nechají volný průběh, aby se to nějak dohrálo bez nich.

Co odstartoval Donald Trump zaváděním drastických cel na zboží, dovážené do USA, není momentální rozmar egocentrického chaota, jak se to snaží interpretovat stoupenci volného, neregulovaného obchodování. Vše nasvědčuje tomu, že se jedná o promyšlený plán rozvrátit globální světový řád. Trump nechce učinit Ameriku velkou v globálně otevřeném světě, ale chce ji učinit velkou vítězstvím nad globalisty, které vnímá jako hrobaře Ameriky. Pro média je důležité, že se nabízí běh na dlouhou trať, atraktivní konflikt mezi progresivní a konzervativní Amerikou s citelným přesahem do mezinárodní politiky.

V dnešní rychlé době ani běh na dlouhou trať nebude pomalý. Na zastavení obchodní výměny mezi USA a Čínou stačilo několik dní. Obnovovat výrobu toho, co se dováželo, je byznysová příležitost, která rychle nastartuje reálnou ekonomiku. Deglobalizace se z dnešního problému stane zítřejší příležitostí. Co se dnes vnímá jako nákaza, ukáže se zítra jako inspirace. Soběstačnost, ať už potravinová, ekonomická, energetická, ale nakonec i bezpečnostní se stane nezbytností. S tím ruku v ruce vzroste tlak na politiky, aby se přeorientovali na řešení lokální agendy, sledovali národní zájmy, neboť ztratí smysl být servilní ke kolabujícím nadnárodním strukturám.

Komentovat minulé je snazší, než předpovídat trendy. Někdy se ovšem poučení z minulého nabízí k prognózování budoucího. Konec Ukrajiny podle Trumpa bude asi v mnohém podobný, jako konec covidu podle Putina. Ekonomický chaos, způsobený deglobalizací, připraví Ukrajinu o spojence, neboť ti budou mít vlastních problémů nad hlavu. Bez spojenců už to nebude válka do posledního Ukrajince. Mnozí přežijí. Trump nepřímo způsobí kapitulaci Ukrajinců, kterým nebude vyhlazena mužská populace. Stejně jako Putin zásahem na Ukrajině udělal tečku za covidovou tečkou, respektive za vakcinačním experimentováním na lidech, což nejspíše rovněž zachránilo milióny životů. Tak jako je dobrými úmysly dlážděna cesta do pekla, mohou někdy aktivity pekla skončit krachem pekelníka.