Lokální peklo v globálním ráji

Říká se, že člověk si zvykne i na smrt. Plyne z toho ale, že by měl? Testem globálních trendů je jejich lokální realizace, čili to, jak dobré nápady developerů potěší anebo vyděsí lidi, kterých se konkrétně dotknou. Řekne-li se, že bezemisní energetika prospěje planetě, sotva kdo bude proti. Mít ale za humny 230 metrů vysokou vrtulovou obludu touží málokdo. Vlastně nikdo. Stejně jako nikdo netouží bydlet vedle obřího odpadového centra, které slibuje chvályhodnou recyklaci, anebo jako si přínos vysokorychlostní železnice nepochvaluje obyvatel domu, za kterým se developer chystá položit koleje.

Případy, kdy z úsilí o globální dobro rezultuje lokální peklo, jsou z historického pohledu novum, za které vděčíme globalizaci. V minulosti mělo lokální peklo lokálního viníka, kterého ani nenapadlo dělat se dobrodincem. Až globalizace umožňuje páchat dobro, často smyšlené, hlava nehlava, aniž by Ti, kdo se dobrem proviní, nesli za jeho negativní důsledky osobní odpovědnost.

Že je něco špatně, se pozná už ze způsobu, jak se nechtěné projekty záludně prosazují. Zásadně v tichosti, šeptem, čili s čertem, ve snaze postavit dotčené občany před hotovou věc, anebo jim alespoň ztížit sebeobranu. Když už se záměr povinně objeví na úřední desce, je sepsán těžko srozumitelnou právnickou hatmatilkou, plnou zkratek a odkazů na paragrafy. Než domorodcům dojde, která bije, a sepíšou nesouhlasnou petici, na stole už leží závěr zjišťovacího řízení, plný dobrozdání různých úřadů, komisí či odborů, které nemají námitky ani připomínky a v nejhorším případě dobromyslně podotknou, co by se hodilo ověřit, či doplnit.

Důležitou roli hraje i zvolená komunikace. Mluvit o „koncepci území zelená Haná“ zní lépe, než kdyby se natvrdo řeklo, že účelem je nacpat na úrodnou Hanou větrníky. Samozřejmě se v takové koncepci cudně operuje se zkratkou VTE v naději, že třeba venkovanům hnedka nesepne, oč běží. Venkované si na poslední chvíli uvědomí vážnost situace a protestují, že „přítomnost takto masivních technických zařízení zásadně naruší horizonty, historické pohledy a charakter krajiny s hlubokou kulturní a přírodní hodnotou“. Nejspíše ale přicházejí s křížkem po funuse.

Zastavit byrokratickou mašinérii, jež jde na ruku developerům, je úkol nadlidský. O obyvatele dané lokality totiž u zelených koncepcí nejde. Firma, která zaplevelí krajinu větrníky, je pionýrem nového, moderního světa. Na jejích prospektech a vizualizacích se místo rolníků projíždějí mezi vrtulemi po cyklostezkách vysmátí výletníci. Kdyby si domorodci pozorně nastudovali, jaké dobrodiní se na ně chystá, nutně by seznali, že jediným důvodem, proč se mezi vrtule na Hané už nenarodili, bylo, že jejich předkové nevěděli, jak na to.

Na jakoukoli lokální výhradu existuje globální odpověď. Vrtule jsou tiché. Se stroboskopickým efektem si technici dávno poradili. Většinu ptáků nezahubí vrtule, ale kočky. A pokud jde o pokles tržní hodnoty nemovitostí v dotčených obcích, venkov se beztak vylidňuje. A konečně ani výtka, že větrníky hyzdí krajinu, není relevantní. Kdo to říká? Z pohledu technika se jedná o stavbu moderní, užitečnou a elegantní. A zelený aktivista může hlásat, že ty vertikály půjdou ploché Hané esteticky k duhu.

Bude to už třiatřicet let, co jsem kráčel čerstvě zkolaudovaným vyasfaltovaným betonovým korytem, vysoko nad okolní krajinou, do kterého byl pak přesměrován Dunaj. Nic děsivějšího jsem nikdy nezažil. Když jsem pak na tiskové konferenci ke spuštění vodního díla Gabčíkovo potkal jeho stavitele, zaskočil jsem je dotazem, zda se jim ta stavba líbí. Po krátkém přemítání, co tou otázkou sleduji, mi ředitel Hydrostavu řekl: „Ano, líbí.“

Je to dávno a místní si dávno zvykli, že jim řeka teče nad hlavou. Stejně tak si Hanáci zvyknou, že se jim nad hlavami točí vrtule. Po správnosti je ale nenutné přičinit komentář, že jsou-li vrtule tak neškodné, bezpečné, užitečné a hezké, je divné že už dávno jedna nestojí po protekci v Praze na Václavském náměstí. Chtělo by to změnit současný režim, nepřátelský vůči občanům, na demokratický, ve kterém by se větrná elektrárna postavila tam, kde po ní občané touží. Aby z toho globálního dobra nebyli na infarkt.