Letošním vánočním svátkům předcházely demonstrace německých muslimů, kteří za hlasitého bubnování a provolávání, že Alláh je veliký, navštívili vánoční trhy. „Toto už není Německo“, zaznamenal novinář povzdech účastníka, který měl zjevně na mysli dobu, kdy se Němci ještě hlásili ke křesťanství. Jenomže dnes, kdy německé kostely zejí prázdnotou a německé mešity praskají ve švech, symbolizuje pochod muslimů mezi stánky nabízejícími klobásy, sladkosti a punč německou budoucnost.
Pryč je doba, kdy se migranti, proudící do Evropy za prací a lepším životem, snažili s většinovou společností splynout. Dnes vytvářejí společnost paralelní a na domorodce pohlížejí s despektem. Islamisté na vánočních trzích nevypadali, že jsou na návštěvě. Chovali se jako doma a tím okázalým průvodem se určitě snažili Němcům něco důležitého naznačit.
Na první pohled se může zdát, že vyznavači proroka Mohammeda vedou náboženský spor s vyznavači Krista. Spor je to letitý, v minulosti se vedl slovem i krvavě mečem a měl střídavé vítěze. Dnes to ale vypadá, že se mohamedáni dobývají do otevřených dveří. Vymlouvat křesťanům křesťanství nedává příliš smysl, když na svou víru sami houfně rezignují. Zdá se, že stejně jako kdysi křesťané šířili Boží slovo mezi pohany, zvěstují dnes muslimové víru evropským bezbožníkům, a zbylí křesťané lamentují: „To jsme to dopracovali!“
Prioritou islamistů není vyhrát konkurenční spor s křesťany. Vymezují-li se proti „nevěřícím psům“, jsou tím míněni především sekulární materialisté, lidé zhýralí, duchovně prázdní. Islám je přísná víra, která je rezistentní vůči perverzi a svodům konzumu. Je naivní spoléhat, že vyznavači Alláha najdou zalíbení v deviacích, kterým propadl Západ. Pokusy o sekularizaci muslimů vedou jenom k jejich radikalizaci. A zda jde o radikalizaci věřících, anebo zda se na víru dávají radikálové, vyjde nastejno.
Vánoční čas je příhodný na křesťanskou inventuru, na pohled do zrcadla. Když se křesťanství Evropanů octlo v krizi, zaznělo varování, že Evropa buďto bude křesťanská, anebo nebude. Evropa ale samozřejmě nikam nezmizí. Nebude-li křesťanská, bude buďto sekulární, bezbožná, anebo muslimská. A tak jako nezmizí Evropa, nevypaří se ani křesťané. Ty, co zbudou, čeká dilema. Sympatizovat s věřícími, byť jiné víry, anebo s neznabohy, co si věřící oškliví?
U křesťanských církví lze pozorovat, že se politicky vymezují vůči levici, socialistům, a podbízejí se liberálům či progresivcům. Může jít o pragmatickou snahu být zadobře s těmi, kdo mají moc, ale aliance s vyznavači mamonu je cestou do pekel. Muslimové, když to vidí, musí nevěřícně kroutit hlavou: “Takový duchovní úpadek!“ Aby to ovšem nebylo moc jednoduché, dovolávají se neznabozi, jsa konfrontováni s islamisty, křesťanského, či židovsko-křesťanského dědictví. Najednou jsme jim k užitku. Je ale dědictví víry k něčemu, když chybí víra?
Žít s Bohem znamená být smířen s tím, že „Bůh dopustí“ a současně být vděčný, že „neopustí“. Svěřit člověku svobodnou vůli je od Stvořitele dar i břemeno. Pouť křesťana životem je věčné hledání, klopýtání, selhání se střídá s nápravou, poznání s blouděním, vzpouru střídá pokora. Všemu tomu Bůh křesťanů přihlíží, aniž by nad člověkem zlomil hůl. Bůh křesťanů a židů věří v člověka. Věří v lidský potenciál. Věří i tehdy, když se člověk opustí, ztrácí víru v sebe sama. Muslimové, kteří si usmysleli pokazit Němcům Vánoce, nejspíše netuší, že dokonce i modlitba bezbožníka, nevěřícího psa, se počítá. Tím pádem ovšem ani mohamedán nebude bez šance, že ho náš Bůh vyslyší, přijde-li ke křížku. Anebo pro začátek alespoň na vánoční trhy. Konec konců, Vánoce jsou mystérium, dějí se zázraky a všude jsou znamení.
Všechny příspěvky s Ivan Hoffman
Moc tomu článku nerozumím. Pan Hoffman si stěžuje, že se muslimští migranti nesnaží splynout s většinovou společností a zároveň si stěžuje, že muslimové šli v průvodu na vánoční trh. Nepíše o žádných násilnostech ani urážkách a vadí mu, že se tam chovají jako doma. Ovšem oni tam nyní jsou doma. Demonstrace a průvody jsou v Evropě i Německu stejně jako u nás demokratickým vyjádření názoru. Není rozumné čekat, že když někomu dáte trvalý pobyt a občanství, někam zaleze a nebude o něm slechu. Když muslimové vytváří své čtvrtě je zle. Když vyjdou mezi ostatní je to horší. Měli by se držet ve svém ghettu, se zákazem překročení jeho hranic, jak to Němci praktikovali se Židy? No-go zóna pro muslimy zahrnující části, kde bydlí Němci?
Tak tímto článkem pan Hoffman potvrzuje, že je potřeba bát se jak muslimů, tak křesťanů. Jejich společná nenávist vůči ateistům z nich dělá spojence. Jak mi má katolická kamarádka řekla – jestli má pro něco pochopení, tak je to touha muslimů odstranit/vyvraždit veškeré ateisty (a po nich by následovali protestanti, jakožto bezbožní lidé z jejího úhlu pohledu).
Pane Hoffmane, podívejte se na majetky katolické církve (kdy naposledy byla církev chudá???) a i různých evangelických církví, a pak mluvte něco o tom, jak je materialismus heslo ateistů.
Je mi smutno z té vaší nadřazenosti. Lidé jsou dobří a zlí, bez ohledu na víru v Boha nebo bezbožství, to, že člověk nevěří v boha, neznamená, že nevěří na nějaké duchovnu či energetickou sílu, či že je jeho srdce naplněné hamižností a materialismem. Jestli nějaká politická strana byla vždy u koryta, bez ohledu na to, jaké politické moci sloužila, tak to byla právě KDU. Těm nikdy nic nebylo svaté.
To, co by člověk u křesťanů očekával, tj. všeobjímající láska ke všem bez ohledu na jejich víru, u nich nelze najít, je to jen lež a přetvářka. Skutečnost je, že milují jen ty své.
Vaše katolická kamarádka to má pomýlené, nenávistí k nevěřícím se dopouští hříchu proti bližním i proti Bohu. Křesťanů se rozhodně není třeba obávat, je třeba se obávat těch, kteří se nazývají křesťany, ale nechovají se podle toho. Stačí si přečíst Desatero Božích přikázání a i náboženstvím netknutý člověk musí uznat, že jsou to pravidla pro pokoj a dobré soužití lidí. Jejich dodržování ovšem není lehké, a tak se od nich odvracejí nebo si je přizpůsobují svým potřebám i někteří křesťané, a tím se vzdalují od Boha a neměli by se nyzývat křesťany. Je však třeba se o dodržování těchto pravidel alespoň snažit, k tomu nám slouží svědomí, pokud jsme je ještě nepotlačili.
Chtonické židokřesťanství i chtonický židoislám jsou odnože babylonského chtonického talmudismu, všechno jsou to chtonické satanské kulty. A když se potírají židoislámci s židokřesťany, rábíni se nad talmudem řehtají a vesele se plácají do stehen nad tím kšeftem, protože jejich Jahve-Baal-Belzebub je ten krvavý bůh všech monoteistických, jinak také abrahámovských chtonických krvavých kultů.
Eh, jen technická poznámka: Jsouce, ne jsa. (Jsa je jednotné číslo mužského rodu.) Člověk ovšem musí být dlouhodobý, důsledný zpátečník, aby jej to tahalo za uši. Ostatní by asi měli užívání přechodníků dopřát více pozornosti; to bych pokládal za mnohem lepší, než se jim vyhýbat.
Krásné Vánoce všem!
Vejda vejda. Který z nich je přechodník? Toť otázka. Ale lepší bude naučit se arabsky 😀😀