Několik poznámek ke kapitalismu

„Jak to všechno dopadne?“, ptá se občas člověk s vědomím, že nedohlédne za horizont času, který mu je zde vyměřen. Zvědavost je lidská a zvědaví byli i ti, kteří už zde nejsou. Nepochybně zaslouží odpověď, jak to všechno dopadlo. Abych byl připraven referovat, až budu tázán, zapisuji si průběžně na okraj dění jednotlivé věty. Nejde o nic složitého, ani definitivního. Je to osnova, od které se bude odvíjet má řeč ke zvědavcům, co se nedočkali pointy.

Zde je jedna poznámka a devět jednotlivých vět k tomu, jak neslavně dopadla po listopadu 1989 revitalizace kapitalismu:

Znechuceni světlými zítřky jsme vykročili k temným včerejškům.

Nejprve pár boháčů (těch největších) vysaje ze společnosti peníze a s nimi demokracii. Kde zmizí soběstačnost, zmizí i demokracie. Pak jiní boháči, finanční spekulanti, do toho vakua nalejí peníze vymyšlené a všechny zadluží. Tak vezmou za své i zbytky demokracie. Společnost zvlčí a boháči v Davosu si lámou hlavu, co s těmi zvlčilými lidmi. Problém přitom stojí, k čemu jsou lidem boháči.

Tak dlouho se špatnosti bagatelizovali s tím, že za komunistů bylo hůř, až je dnes hůř než za komunistů.

Kapitalismus není synonymem svobody. Synonymem kapitalismu je bezpráví.

Zachránit kapitalismus znárodněním kapitalistů.

Kde končí kapitalismus a začíná zlodějna? Kapitalismus je zlodějna.

Ze soupeření kapitalistů sotva vzejde porážka kapitalismu.

Aby bylo možné lidi obrat, musí mít něco v peněženkách. V kapitalismu mají lidé něco v peněženkách jen proto, aby bylo možné je obrat.

Rozkradli tolik, že už to nejsou schopni utratit. Dále se krade už jen z principu.

Podstatou kapitalizmu není konkurence, nýbrž její likvidace.

Kdo věřil v kapitalizmus, nejspíše ocení, že se dneška nedožil. Kdo byl skeptický, rovněž ocení, že se dneška nedožil. Ptejme se ale, zda to s kapitalismem nakonec mohlo dopadnout jinak než obvykle, tedy špatně. Již krátce po převratu Ludvík Vaculík konstatoval, že komunismus byl poražen, ale důvody, pro které vznikl jsou tu zpátky. Nahradit režim, který se občanům omrzel, režimem, který se neosvědčil našim předkům je typické hlupáctví, kdy se opakuje stará chyba v naději, že výsledek bude jiný než minule.

Jenomže staré chyby opakují noví lidé. Těm starým by se to díky jejich osobní zkušenosti nestalo. Také je důležité zmínit, že kapitalismus byl obnoven rafinovaně. Nachomýtl se tu v převleku za cosi moderního, svobodného. Ruka, kterou podával byla ležérně volná, tržní. Vypadalo to prakticky: Zprivatizuje-li se to, co bylo společné čili ničí, všichni zbohatnou! Jenže takhle to nefunguje. Kapitál má sklon k akumulaci, vždycky nakonec skončí v několika největších kapsách. Režimy, které kromě konzumu nemají moc co nabídnout, kolabují, když hapruje konzum. A k tomu nakonec zákonitě dojde, protože energií, která pohání kapitalismus, není rozum, ale chamtivost.

Na kapitalizmus lze pohlížet jako na posedlost. Posedlost mamonem. Když exorcista vymítá ďábla, nutí ho vyslovit jeho jméno. S vymítáním kapitalismu to nebude jiné. Je třeba ho přimět, aby veřejně přiznal svou temnou identitu. Nenechat se oklamat jeho záludnými triky, kdy předstírá že je něčím přirozeným, sličným, žádoucím anebo nezbytným. Vyhnat kapitalistického ďábla z posedlé společnosti je úkol pro exorcistu.