Chibičky česke propagandy (2015): Těšinske knižectvi patřilo od 13. stoleti k zemim Koruny česke. Všecko bylo v pořadku do okamžiku, než jakysik kovař našel koncem 18. stoleti na Landeku uhli. Staremu Ročildovi se ty černe šutry tak zalibily, že vlastnoručně postavil železarně a diky temu, že v celem knižectvi naraz bylo třeba lidi na robotu a Moravcum se robit nechtělo, začali se do Těšinskeho knižectvi stěhovat Polaci z Haliča.
A bylo to v dupě. Diky aktyvnějšim sexualnim aktyvitam se množili rychleji jak starousedli Česi, počet obyvatel Těšinska se zdvojnasobil a Polaci začali všude tvrdě prosazovat svoju řeč. Jak v kostelach, tak ve školach. Specificky česky dyjalekt „po našimu“ považovali za verzi polštiny. Pokud ste nebyli ve zvlaštni škole, pak to znate ze Slezskych pisni. Brzo začali tvrdit, že ta země je jejich a po prvni světove ju chtěli Koruně česke ukrast.
To se jim sice až tak uplně nepovedlo diky aktyvitam genyjalniho českeho generala Šnejdarka, bo ten synek byl elitnim dustojnikem cizinecke legie a polske okupačni jednotky hnal zpatky z Těšinska. Po administratyvnim zasahu spojencu se však musel vratit a nasledně zme Polakum nechali vic jak polovinu Těšinskeho knižectvi, kere bylo po stovky let současti Koruny česke, jako darek. To už je u nas taky blby zvyk. Když chtěl kus země Hytler, dali zme mu pohraniči. Když chtěl kus země Stalin, dali zme mu Podkarpatsku Rus. A když začal vyskakovat Mečíř, dali zme mu cele Slovensko. My zme vlastně take kurvy. My dame komukoliv, kdo si řekne.
Ale každopadně je zase vidět, že když se do jakekoliv oblasti nahrne obyvatelstvo s vyššim sexualnim apetytem, je to enem otazka času, než vyžene puvodni obyvatele a přinuti je k asimylaci. Všimněte si, že na polske straně nesu ani česke napisy, ani česky psane nazvy ulic, ani Česi. Všeci se stali Polakama.
Ne tak na druhe straně. Desetitisice Polaku, keři se hlasili k polske narodnosti po rozděleni Těšinska, se do dneška pravděpodobně nenaučili česky, bo vyžaduju polske napisy, vyžaduju polsky psane jizdni řady a polske vyučovani ve školach.
A maju na to plne pravo. Podle našich zakonu když je v jakesik vesnici jakasik narodnostni menšina, može to všecko požadovat. Takže když to přivedeme k absurdnim koncam: Když bude ve vesnici 10 narodnostnich menšin po 10%, pak tam bude 10 ceduli s nazvem města, deset škol, uřednici budu mluvit deseti jazykama a dalši a dalši cypoviny.
To už je v našich zemich taky blby zvyk. Když se Čech nebo Slovak přestěhuje, nauči se mistni řeč a snaži se přizpusobit mistnim zvyklosťam. Když se kdokoliv nasačkuje ku nam, tak si mysli, že nic takeho robit nemusi, ať už to byl Němec, Polak nebo Maďar. A dřive nebo později je z teho pěkny pruser.
ČT24: Okresní soud v Liberci rozhodl o podmíněném propuštění Tomáše Čermáka, který byl odsouzen před třemi lety za podporu a propagaci terorismu. Vyhověl tak jeho žádosti po odpykání více než poloviny z trestu 5,5 roku vězení. Soud mu stanovil zkušební dobu na čtyři roky s dohledem probační služby.
S propuštěním souhlasila i státní zástupkyně, rozhodnutí soudu je tak pravomocné. Čermák během koronavirové pandemie veřejně vyzýval k násilí na politicích.
PS: Tomáš Čermák v únoru 2022 odvysílal na Facebooku video, v němž vyzýval k násilnému odporu proti tehdejší novele pandemického zákona.
Vyzýval mimo jiné k převzetí moci, k násilí proti poslancům, senátorům a členům vlády a k „vypálení Senátu“. Soud jeho výroky vyhodnotil jako podněcování k násilí proti členům Parlamentu a vlády s cílem ovlivnit výkon jejich funkcí.
Nevim, co k temu řict, napada mě enem text jedne pisničky… „byl hrozný tento stát když musel si se dívat, jak zakázali psát a zakázali zpívat…“
Parlamentní Listy: Ptala se matka Tomáše Čermáka. „Za vyslovení vlastního názoru dostal pět a půl roku. Nikomu neublížil. Má desetiletou dcerku a trpí tím, že jí nevidí,“ sdělovala a informovala, ke komu se obrátila o pomoc. Mimo jiné i na prezidenta. Fiala kauzu nejdříve vysvětlil. „Tomáš Čermák napsal na facebookový profil a vyjádřil se k Ukrajincům a bývalé vládě. Soud mu vyměřil pět a půl roku nepodmíněně. Byl to jednoznačně politický proces, který měl sloužit k dalšímu odstrašení dalších potenciálních Čermáků, Fialů, Okamurů, aby takhle nemluvili. Šlo o to zastrašit lidi.
Alexandr Vučič: Kdo dnes s údivem sleduje rozpad mezinárodního práva a návrat brutální politiky síly v Evropě, zapomíná na zásadní zlom moderních dějin. Současný chaos, jehož krvavé plody dnes sklízí Ukrajina, neodstartoval v roce 2022 ani v roce 2014. Začal na jaře 1999 v Bělehradě. V momentě, kdy byla poprvé v poválečné Evropě vědomě odsunuta Charta OSN stranou ve prospěch „práva silnějšího“, byl položen základ světa bez pravidel. A pokud si někdo myslí, že dnešními krizemi to končí, divit se teprve bude.
Na jaře 1999 zahájila Severoatlantická aliance operaci Spojenecká síla (Allied Force) – 78 dní trvající bombardování Svazové republiky Jugoslávie. Zásah proběhl bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, kterou státy NATO vědomě obešly.Byl tím rozmetán základní pilíř poválečného řádu: zákaz agrese proti suverénnímu státu bez posvěcení mezinárodního společenství. Tento zásadní paradox bez servítek pojmenoval srbský prezident Aleksandar Vučić na půdě Valného shromáždění OSN: padlo rozhodnutí bombardovat nezávislou a suverénní zemi, která nenapadla žádný cizí stát a jejíž jediný voják či policista nevstoupil na cizí území. Přesto byla její suverenita zničena. V roce 2008 byl tento precedent zpečetěn jednostranným odtržením Kosova a jeho rychlým uznáním západními velmocemi. Tím byla definitivně rozbita zásada neměnnosti hranic (Helsinský protokol z roku 1975). Vzniklo právní vakuum, které se stalo přímou pozvánkou pro ostatní světové hráče k uplatnění stejného přístupu.
Bombardování Jugoslávie nebylo jen úderem proti Bělehradu. Byla to přímá, ponižující facka dvěma stálým členům Rady bezpečnosti OSN s právem veta – Rusku a Číně.
Rusko bralo Srbsko za svého historického a tradičního spojence. Moskva, v 90. letech ekonomicky na kolenou a zmítaná vnitřním rozvratem, však mohla tehdy udělat jen bezmocné gesto (slavná otočka letadla premiéra Jevgenije Primakova nad Atlantikem). Rusové museli hořkou potupu přihlížení zkáze svého spojence spolknout. Čína, která na půdě OSN neochvějně prosazovala diplomacii, mírová řešení a respekt k suverenitě, dostala v květnu 1999 facku doslovnou – když rakety NATO zasáhly čínské velvyslanectví v Bělehradě a zabily čínské novináře.Před 25 lety obě tyto země facku musely snést. Byly slabé, zaostalé a technologicky nekonkurenceschopné. V tu chvíli si však obě velmoci vzaly zásadní, osudové ponaučení:> „V moderním světě vás mezinárodní smlouvy ani instituce neochrání. Pokud jste slabí, dostanete facku a nikdo se vás na nic neptá.“
> V Moskvě i v Pekingu padlo tiché, ale nezvratné předsevzetí: musíme makat, cvičit, modernizovat armády, budovat ekonomiku a zesílit tak, abychom už nikdy žádnou facku snášet nemuseli – a abychom je v pravý čas mohli vracet. Dnešní realita není ničím jiným než zhmotněním tohoto pětadvacetiletého tréninku.
Zatímco západní lídři tehdy hlásali nadřazenost morálky nad mezinárodními úmluvami, zkušení diplomaté a myslitelé s děsivou přesností varovali, jak tento krok zničí budoucnost světového řádu.
Obhajoba zásahu: Hodnoty nad suverenitou.
Bill Clinton, prezident USA (projev k národu, 24. března 1999):> „Tím, že jednáme nyní, chráníme tisíce nevinných lidí před brutální vojenskou ofenzívou… Kdybychom nezasáhli, stalo by se Kosovo další Bosnou. Jednáme proto, abychom zabránili širší válce a zastavili humanitární katastrofu.“ Václav Havel, prezident ČR (kanadský parlament, 29. dubna 1999):> „Tato válka staví lidská práva nad práva státu. Je to pravděpodobně první válka, která se nevede ve jménu národních zájmů, ale ve jménu určitých principů a hodnot… Spojenecké síly jednají z respektu k lidským právům, jak jim to velí svědomí.“
Varování před budoucím chaosem: Zničení řádu a precedent pro velmoci
* Henry Kissinger, bývalý ministr zahraničí USA (Newsweek, květen 1999):> „Opuštění konceptu národní suverenity, která po staletí tvořila základ mezinárodního práva, hrozí vytvořením světa bez jakýchkoliv pevných pravidel. Pokud si NATO přisvojí právo zasahovat kdekoliv na základě vlastního morálního úsudku a bez Charty OSN, vytváří nebezpečný precedent. Jakmile tento princip padne, jak můžeme v budoucnu zabránit Rusku, Číně nebo jiné velmoci, aby použily přesně stejný argument k vojenskému zásahu ve svém okolí?“
Alexandr Solženicyn, spisovatel, disident a nositel Nobelovy ceny (duben 1999):> „To, co NATO předvádí v Jugoslávii, je shození Charty OSN i celého poválečného mezinárodního práva na smetiště dějin. Do 21. století nevstupujeme jako civilizovaný svět práva, ale vracíme se do éry jeskynního zákona džungle – kde platí jediné: kdo má sílu a rakety, ten si diktuje pravdu. Západ v Jugoslávii otevřel hrob mezinárodnímu řádu a tento krok se světu v budoucnu nevyhnutelně vrátí jako bumerang.“ Jimmy Carter, 39. prezident USA (The New York Times, 27. května 1999):> „Tím, že jsme obešli Radu bezpečnosti OSN a rozhodli se jednat sami, jsme vytvořili mimořádně nebezpečný precedent pro budoucí vojenské intervence kterékoliv země, jež prohlásí svou věc za morálně spravedlivou. Podkopáváme tím mezinárodní instituce, odcizujeme si Rusko i Čínu a obracíme globální diplomacii o generace nazpět.“
* Kofi Annan, generální tajemník OSN (Valné shromáždění OSN, září 1999):> „Pokud se intervence stane přijatelnou bez mandátu Rady bezpečnosti, riskujeme svět, kde si každá velmoc najde své vlastní ospravedlnění pro agresi, což povede k naprostému rozpadu systému kolektivní bezpečnosti a globální stability.“
Proč se budeme divit dál? Pravidla buď platí univerzálně pro každého, nebo neplatí pro nikoho. V momentě, kdy si jedna strana nárokuje právo ohýbat mezinárodní úmluvy podle momentálních geopolitických potřeb a morálních hesel, přestává právo existovat. Když Rusko v roce 2014 obsadilo Krym a v roce 2022 vtrhlo na Ukrajinu, nevymyslelo novou taktiku. Převzalo západní precedent z roku 1999 a 2008 do posledního písmene: rétoriku o „ochraně civilistů před genocidou“, „právu na sebeurčení“ i svévolnou změnu hranic silou. Ti, kteří před 25 lety museli bezmocně polykat facky, dnes posílili, postavili se na nohy a začali jednat podle pravidel, která jim tehdy Západ sám předvedl.
Dnešní válka na Ukrajině, hroutící se bezpečnostní architektura na Blízkém východě i narůstající sebevědomí Číny nejsou anomálie, které spadly z čistého nebe. Jsou přímým naplněním varování z roku 1999. Žijeme ve světě, kde se velmoci vrátily k zákonu síly a sférám vlivu.
Ukrajina není konečná stanice – je to jen další fáze střetu ve světě, kde jsme pravidla zničili my sami a kde ti, kterým se tehdy ignorování práva nelíbilo, jsou připraveni vracet vrány zpět.
IDNES: Pět desítek zemí, včetně Česka a Slovenska, v deklaraci vyzvalo Rusko, aby přistoupilo na příměří ve válce proti Ukrajině.
Lavrov později na RB OSN prohlásil, že Moskva boje nezastaví. „Nebudeme dělat pauzu v naší speciální vojenské operaci,“ řekl šéf ruské diplomacie, přičemž použil termín, jakým ruskou invazi na Ukrajinu nazývá Moskva. „Evropa chce zajistit pauzu, aby ji mohla využít k zásobení Ukrajiny zbraněmi,“ tvrdil.
Zmíněnou deklaraci podpořila EU, její členské země a také státy jako Albánie, Austrálie, Bosna a Hercegovina, Kanada, Kostarika, Gruzie, Honduras, Island, Izrael, Japonsko, Nový Zéland, Severní Makedonie, Panama, Korea, Moldavsko, San Marino, Švýcarsko či Británie.
Spojené státy ve výčtu zemí podporujících prohlášení chybí, podotkl portál Jevropejska pravda. Washington se od návratu Donalda Trumpa do Bílého domu snaží zprostředkovat mír.
Tak to je nadherně formulovane, kouzlo nechtěneho. Zatimco staty EuroSajuzu a jejich satelity vyzyvaju k přiměři, aby mohli pomoct Ukrajincum doplnit zbraně, Spojene staty se k vyzvě nepřipojily, bo se snaži zprostředkovat mir… to nevymysliš..
Jaroslav Čech: Jezdim ted pravidelne ve stredu na otocku do Trebice a zpet do Prahy. Na D1 vidim neustale ridice, kteri si mysli, ze blinkry jsou u auta asi jen pro ozdobu, idioty v kamionech, co predjizdi na zakazu predjizdeni nakladnich vozidel (psal jsem o tom pred tydnem) anebo jsou i ve tretim levem pruhu, kde nemaji co delat, idioty v osobaku, kteri v levem pruhu jedou neustale, prestoze je pouze predjizdeci a ktere musi clovek vyblikat,vytroubit anebo podjet zprava i kdyz se to nesmi. Pak vidim policajty, kteri svuj pracovni cas travi tim, ze meri pouze prekroceni rychlosti v civilnich autech anebo na sjezdech z dalnice a nezameruji se ani trochu na vyse zminenene prohresky, pricemz prekroceni rychlosti neni dnes ta hlavni chyba ridicu, jak se vsude pise.
Radim Fiala na Parlamentních Listech: Fiala zmínil nutnost opět vykoupit ČEZ. „Za posledních třicet let se tu všechno rozprodalo. ČEZ je strategická firma pro nás všechny. Musí vyrábět za nízké ceny a dostupné množství energie. Pracujeme na zestátnění ČEZ, aby byl stoprocentně v rukou státu,“ zdůraznil. V budoucnu podle něj budeme muset vykupovat i jiné věci. „Když jedete v Maďarsku, potkáte tam benzinky MOL, které jsou něco jako maďarský ČEZ. Když jedete v Polsku, všude jsou benzinky Orlen, protože to je jejich rafinerie. Když jedete v Česku, měly by tu být benzinky Benzina. Místo toho je tu MOL, na druhé straně Orlen, protože se všechno prodalo. My bychom časem chtěli koupit i rafinerie znovu zpátky do českých rukou,“ prozradil.
Věnoval se i nadnárodním nákupním řetězcům. „Představte si, že odvádějí do zahraničí na dividendách 600 miliard. Není tady ani jedna česká firma. Chtěli bychom tu jeden český řetězec udělat, který by byl primárně pro české zemědělce a potravináře,“ konstatoval s tím, že musíme být potravinově bezpeční i pro případ mimořádných událostí.
“Zatímco ve Valném shromáždění OSN se řeší složité otázky současné světové politiky, Zdíša z Deníku Nenávist si tam přijela vyřešit svoje velké osobní bebíčko: Petr Macinka ji nechce zvát na tiskovky! Kde už jinde to řešit, než v Americe, že? Já alespoň doufám, že když si Zdíša na této cestě řeší své soukromé záležitosti, tak že tam za Macinkou jela aspoň za své vlastní soukromé peníze. A nikoli jako součást prezidentova mediálního doprovodu, tedy z peněz daňových poplatníků,” sdělila redakci.
Mediální analytička Alena Maršálková po zhlédnutí videa míní, že Zdislava Pokorná nepochopila, že naši zemi řídí politici a ne média.
Že se ta slepica nestydi, běhat jak kvočna po New Yorku a obtěžovat minystra…
Vidlák: Ve středu 23.9.2026 vystoupil při příležitosti Valného shromáždění OSN Donald Trump a přednesl svůj projev, ve kterém oznámil, že stojí před velkým rozhodnutím. Buď s Islámskou republikou Írán uzavře dohodu, díky čemuž se Írán stane jedním z nejvýznamnějších států Blízkého východu a nebo Írán „anihiluje.“ Prostě ho pošle do pekla a to velmi rychle.
A nikdo ani nepípl. Americký prezident na půdě Organizace spojených národů řekl, že jeden národ možná zničí a kromě íránské delegaci všichni seděli a pak i tleskali.
Ponechám na vašem osobním uvážení, jestli byli všichni v klidu, protože dobře věděli, že Trump jen žvaní a Spojené státy už nejsou schopny zničit ani Jemen, natož pak Írán… a nebo jestli je pravda a láska už tak otrlá, že by klidně mohla hromadně vstupovat do Waffen SS a po obklíčení Lidic by se jim ani nezvedl krevní tlak. Kde jsou všichni ti kteří volají po potrestání Ruska za Buču a vůbec jim nevadí, že Spojené státy rozstřílely Chameneího vnučku a celou dívčí školu? Velký oranžový otec ve Washingtonu mluví na Valném shromáždění OSN jako na konferenci ve Wansee a všichni jsou v pohodě. Diktátoři mluví o míru a demokrati mluví o totální válce.
Vzápětí pak Trump odjel na letiště, aby tam osobně přivítal Sitting Pinga…
Prezident země, která de facto vynalezla kapitalismus, provedla ve jménu korporátní ekonomiky a volného trhu celou řadu převratů, pozabíjela ve jménu této ideje statisíce až miliony lidí, vyměnila desítky režimů, tolerovala spoustu zkurvysynů, kteří shazovali odpůrce z vrtulníků, prezident země, která je všeho kapitalismu futrál, přijede na letiště, podá ruku prezidentovi veleúspěšné komunistické země, osobně ho doprovodí k autu a zajistí mu tak pompézní pocty, že jsou samotnému Donaldovi nepříjemné.
První zprávy: Bývalý prezident Miloš Zeman odmítá kritiku své účasti na pražské konferenci spolku Svatopluk, na které vystoupil také ruský politolog Fjodor Lukjanov zařazený na sankční seznam Evropské unie. V reakci na politické výhrady Zeman prohlásil, že podstatou demokracie je otevřená diskuse, nikoli posuzování účastníků podle jejich politického zaměření. Kritiky takového přístupu v závěru svého facebookového příspěvku označil za „novodobé svazáky“.
Izvestia: Bitva o Oděsu začala: Nejprve izolace, pak průlom. Mnoho ruských expertů zdůrazňuje důležitost odříznutí Ukrajiny od Černého moře a zajištění ochrany Podněstří a jsou přesvědčeni, že bitva o město již probíhá prostřednictvím leteckých a raketových úderů.
Je třeba dodat, že vzdálená izolace Oděské oblasti od pevninské Ukrajiny je možná. Oficiální terminologie a bojové manuály ruských ozbrojených sil popisují koncept zvaný „izolace bojového prostoru“.
Vyjmenujme charakteristiky platné pro moderní realitu: geografická zranitelnost izolovaného regionu (existence velkých vodních bariér nebo uzavřenost dějišť vojenských operací mezi hranicemi), systematické ničení klíčových logistických prvků (mosty, železniční uzly a přístavy), blokování vnějších zásobovacích kanálů pro zbraně a munici, jakož i podkopávání bojové schopnosti nepřátelské skupiny ještě před vstupem do přímého pozemního kontaktu vytvořením akutního nedostatku paliva, rezerv a materiálně-technických zdrojů.
Vzhledem k jedinečné geografii regionu – rozprostírá se podél pobřeží a je vtěsnán mezi mořem a moldavskými hranicemi – je zde logistika zcela závislá na omezeném počtu mostů a dopravních uzlů.
Prvním strategickým krokem je fyzické odříznutí Oděsy od pravobřežní Ukrajiny ve směru Vinnycja, Mykolajiv a Kirovohrad.
To vyžaduje garantované znemožnění mostních přechodů přes velké vodní bariéry – řeky Ingul a Jižní Bug v Nikolajevské a Voznesenské oblasti, a také klíčové železniční uzly (Razdělnaja, Podolsk, Znamenka).
Druhým nejdůležitějším úkolem je blokovat jižní Besarábii (Budžak) ze strany Oděsy a zásobovací trasy z Rumunska.
V tomto ohledu se Oděsa ideálně hodí pro koncept leteckého zastavení, protože ruské ozbrojené síly mají dostatek zbraní k jeho realizaci.
O tomto se dnes veřejně piše v ruskem medyjalnim prostoru. Ještě mate pochybnosti o tym, že se realizuje to, co jsme na webu iDNES popsali před 13 rokama, že to ti kokoti dopracujou tak, že Oděsa bude součast Ruske federace?
Diskuze: