V posledních dnech, v poslední době řeší Poslanecká sněmovna otázku – řekl bych – povýšení registrovaného partnerství na manželství. V Poslanecké sněmovně se kolem této otázky vede velká diskuse. A já se tomu ani nedivím, protože nepůjde o ledajaký zákon. Někteří poslanci mohou vidět problém sociální v tomto zákoně, jiní problém právní, jiní problém psychologický, jiní problém zdravotní a tak dále. Čili co člověk, to názor na jediný zákon.
Ten zákon podle mě, jak to sleduji, když nebude odsouhlasen dnes nebo zítra, určitě bude odsouhlasen za rok nebo za dva, protože je tady tendence, aby tento zákon o manželství homosexuálů prostě prošel. Ti, kteří dávají nohu mezi dveře a nechtějí, aby tento zákon prošel, tak budou časem v menšině. Čili tento zákon projde.
Ale otázka je ještě trochu jiná. Žádný zákon nemůže být ve společnosti izolovaný, nemůže viset takříkajíc ve vzduchoprázdnu, vždycky musí být nějak spojen, musí mít menší nebo větší vazbu s ostatními zákony. A tady dojde k něčemu, co bude opět pro právníky poměrně těžký oříšek, aby zakomponovali tento zákon, který tady samozřejmě nikdy nebyl a týká se něčeho tak citlivého jako jsou mezilidské vztahy, aby byly upraveny do té míry, že nebudou kolidovat.
Celá ta situace mi připadá jako pohled z takzvaného Overtonova okna, neboli je to taková salámová metoda postupného ukrajování. Můžu to dokladovat na tom, že tady byly v době, kdy se jednalo o registrovaném partnerství, hlasy, které říkaly, že potom už nebude nic, protože se dosáhne registrovaného partnerství, tím budou naplněny požadavky a potřeby některých lidí u nás, nebude se žádat manželství (o kterém se dnes jedná) nebo eventuální adopce dětí. A najednou tady máme jakýsi systém jezinek, které nejdříve slibují jen jeden prstík, dva prstíky, tři prstíky, a najednou už mají jezinky uvnitř celou ruku.
Nechci tady zlehčovat problémy života lidí s jinou sexuální orientací, protože s těmi lidmi pracuji, znám jejich bolesti, znám jejich problémy a také znám jejich hezké vlastnosti a umělecké talenty, které mají. Čili ti lidé si zaslouží, aby bylo vyhověno jejich požadavkům. Ale na druhé straně je tady otázka po přirozenosti. Já se totiž obávám – ačkoli každému přeji, aby dosáhl to, co si on přeje – co bude následovat, kladu si otázku, co bude dál. A to nejen co bude následovat v té cestě lidí stejné sexuální orientace, ale co bude následovat u té které nové skupiny dál. Zda tento zákon, pokud bude schválen, nepustí z lahve džina, kdy o další svá nezadatelná lidská práva a nezcizitelné občanské svobody budou usilovat další a další skupiny obyvatelstva. Nemusí se jednat pouze o oblast sexuální orientace, ale může se jednat o oblast čehokoli jiného, co zde dosud nebylo a o čem nevíme, co přinese, pokud to bude uzákoněno.
Všechny příspěvky s Maxmilián Kašparů
Ve Spartě házeli nepovedené jedince ze skály.V dnešní době,kdy hrozí kolaps zdrojů z přelidnění, bychom si to měli připomenout.
Naprosto přesně to vyjádřil pan Maxmilian Kašparů. A pokud chce tato skupina, aby se jejich vztah nazýval manželstvím, pak by měli ti rozumní poslanci a senátoři, návrh takového zákona smést ze stolu !
Není a nemůže byt manželstvím homosexuální vztah. Pokud tento zákon projde je to cesta do pekel. Copak nejde přijat zákon pro registrované partnery se všemi výhodami, které má manželství , bez toho, aby se tento vztah nazýval manželství ?