Zpět
Jiří Beran Díl 1/2

Negativní kampaň, kde se ukazují zemřelí spoluobčané, je absolutně špatná

Text 13.11.202134 min Přehrát

V kolikáté vlně covidu se vlastně nacházíme? Je to čtvrtá, pátá, nebo už je to jedno? Už toho prostě máme plné zuby. Co všechno je zase zakázáno, a co z blahovůle státu ještě smíme? Tak se dají shrnout asi nejčastější vzdechy rostoucího počtu lidí. Zanedlouho to budou dva roky, co jsme se poprvé setkali s covidem, ale po počátečním pocitu jednoty a nadšeném šití roušek toho má už většina lidí, jak se říká, dost. Zvláště proto, že člověk si nemůže udělat názor sám, nejsou k dispozici realistická čísla obětí covidu, a nikoli obětí s covidem, rozcházejí se čísla hospitalizovaných s očkováním i bez, neprobíhá svobodná odborná diskuse, a propagace očkování místy nabývá podobu honu na čarodějnice. Po celou dobu jsme byli zahrnováni sliby, že až se nechá dostatečný počet lidí naočkovat, bude s covidem amen, a uděláme za celou pandemií tečku. Jenže nemocnice jsou nyní opět skoro plné, a to nejen neočkovaných, ale také očkovaných lidí, a konec je v nedohlednu. Viník je ovšem jasný – neočkovaný nezodpovědný jedinec. Je to skutečně tak? Museli jsme do toho spadnout znovu? Jak moc je současná situace nebezpečná a jak na ni stát reaguje? A opakuje stále stejné chyby, nebo přibral nové? O tom všem budeme dnes hovořit s naším elitním epidemiologem a vakcinologem, profesorem Jiřím Beranem, vedoucím mnoha mezinárodních odborných projektů v této oblasti, který kromě toho vede také pracoviště tropické a cestovní medicíny Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.

Martina: Pane profesore, jak jsem si přečetla, v říjnu jste o lidech, kteří řídí opatření proti epidemii, řekl: „Oni nechtějí, aby to skončilo.“ Proč myslíte, že nechtějí, aby to skončilo?

Jiří Beran: Řekl bych, že důvody mohou být různé. Především si myslím, že se jim to zalíbilo, zalíbilo se jim to, že mohou ovládat další lidi. A to je hlavní důvod – pocit moci, pocit, že o něčem rozhodují. Ale dá se také diskutovat o tom, že tam mohou být některé skryté zájmy, skryté ekonomické zájmy. To jsou asi tak hlavní důvody. Já osobně pro lidskou činnost rozeznávám důvody ekonomické, touhu po moci a touhu po sexu. Jiná motivace neexistuje. Takže něco z tohoto.

Martina: Pane profesore, dovoluji si usoudit, že kdyby šlo třeba o nějakou nemoc, která je vysoce smrtná, tak by asi strach převážil nad motivacemi, které jste vyjmenoval, nebo alespoň nad některými z nich. Znamená to, že ti, kteří nás řídí – a pokud připustíme to, co jste říkal, že nechtějí, aby to skončilo, protože to nabízí netušené možnosti – se sami této pandemie nebojí?

Jiří Beran: Ano, myslím, že se určitě nebojí, a myslím, že se jí u nás v České republice nemusí bát vůbec nikdo. Na jednu stranu tady máme kvalitně zavedený systém testování lidí, čili jsme schopni relativně brzy říci, kdo je pozitivně testován, a samozřejmě známe rodná čísla lidí, takže víme, že osoby starší šedesáti let, pokud onemocní, přispívají ve více jak 95 procentech ke všem úmrtím. Pak tady máme dobře zavedené nemocnice, které jsou schopny léčit všechny komplikace těchto lidí.

Ale mezi tím je obrovský hiatus (prostor, mezera, pozn.red.), který se podle mého názoru snaží tito lidé, o kterých jsme mluvili, udržet. A tento hiatus spočívá v tom, že není poskytována vůbec žádná přednemocniční péče. My dnes víme, že existují tři základní komplikace covidu, které se vyvíjejí během prvních sedmi dní. První je pokles bílých krvinek, jejich podskupiny lymfocytů, a tito lidé přicházejí až v 70 procentech do nemocnice, protože nemají bílé krvinky, které by měly bojovat proti viru SARS-CoV-2. Druhá komplikace jsou změny srážlivosti krve, čili takzvaná tromboembolická nemoc. A na konci prvního týdne je to druhotný zápal plic. Čili po pozitivním testu necháváme na lidech, zvláště u rizikových skupin, aby oni sami, bez jakéhokoliv vyšetření, bez jakéhokoliv laboratorního nálezu, vyhodnotili svůj zdravotní stav, a podle něho aby se rozhodli, kdy si zavolají záchranku, nebo kdy se nechají převézt do nemocnice. A to bych řekl, že je zásadní problém České republiky, která není schopna pohnout s počty zemřelých.

A to souvisí i s tím základním, co v epidemii vidíme: já jako epidemiolog vždycky musím pracovat s nějakým základním konceptem, ve kterém je vždy příčina a následek. A pro mě je v této epidemii příčinou onemocnění covid 19, a následkem je úmrtí. A pokud mám tento koncept a pracuji s ním, tak pracuji na tom, že musím obhospodařit lidi z rizikové skupiny, kteří onemocní a kteří na to mohou zemřít. Kdežto koncept lidí, kteří nechtějí, aby to skončilo, je buď mylně, nebo záměrně jiný. U nich je příčinou virus a následkem pozitivita pro virus. A proto pořád brojí pro to, aby se testovalo, aby se lidé stále zavírali, aby nebylo tolik viru v populaci. Ale to se ovlivnit nedá. Ale to, co můžeme ovlivnit, je přednemocniční péče.

Mnoho odborníků souhlasí s opatřeními vlády proti covidu proto, že jsou závislí, a chtějí mít klid, zaměstnání a kariéry

Martina: Pane profesore, vy už léta patříte mezi elitní epidemiology a vakcinology – jak si vysvětlujete, že už mnoho měsíců s touto vaší kvalifikací mluvíte do dubu, a jediné, čeho jste se dočkal, je osobní dehonestace?

Jiří Beran: To mě strašně překvapuje. Kolegové mi vždycky říkají: „Ale přece nemůžeme dát na tebe, vždyť ty jsi jediný. A tak, jak se to dělá u nás, se to dělá všude ve světě.“ Někdy se cítím v pozici majitele zverimexu, za kterým někdo přišel a říká, že myška, kterou má v teráriu, je ještěrka a posílá za ním další a další lidi, kteří mu tvrdí, že neprodává myšky, ale ještěrky. A pak o něm napíší článek do novin, aby lidé do tohoto zverimexu nechodili, protože tento člověk se úplně zbláznil, a myslí si, že má myšky, ale má ještěrky. Tak se dnes cítím.

Připadám si jako ve snu, a pořád nechápu, proč se taková jednoduchá věc, jako je přednemocniční péče o lidi z rizikové skupiny, kterých je přibližně kolem 10 až 12 procent z pozitivně testovaných, nedělá. A nechápu, proč chodí kontrolovat mladé lidi do restaurací místo toho, abychom tuto aktivitu věnovali návštěvám seniorů, kteří jsou pozitivně testováni.

Martina: Pane profesore, řekl jste, že vám říkají, že se nemohou řídit vámi, protože jste sám. Ale vy zdaleka nejste sám, existuje mnoho jiných lékařů, kteří třeba nemají takovou erudici v epidemiologii, ale existují. Řekněte mi, je to tak, že mnoho vašich kolegů proto, aby měli pokoj, se už podívalo na myš v teráriu, a řekli: „Jé, to je hezká ještěrka“?

Jiří Beran: Mám celou řadu takovýchto kolegů, a je to především dáno tím, že každý z nich je nějakým způsobem na něčem závislý. Pracuje ve státní instituci, a tento stát chce, aby se to dělalo tímto způsobem, aby se testovalo, aby se pokud možno testovaly děti, aby nemocnice pokud možno pracovaly a aby se s lidmi v mezidobí, o kterém jsem hovořil, nic nedělalo. A to bych řekl, že je velmi špatná myšlenka. Ale tito kolegové chtějí mít klid, chtějí si udržet své pozice a funkce v práci, a proto s tím asi souhlasí.

U lidí, kteří jsou očkováni do svalu, není možné, aby se vytvořila slizniční imunita

Martina: Pane profesore, vy navrhujete určité kroky, jejichž součástí je přednemocniční péče, a chcete se zaměřit především na lidi po 65. roku věku. Dělá se to někde ve světě tak, jak vy navrhujete?

Jiří Beran: Ano, dělá. Dělalo se to třeba v Singapuru, kde se jako riziková skupina vymezili lidé starší 50 let, což kdybychom tak vymezili u nás, tak se dostaneme do vysokých počtů, ale nezahrnuli bychom tím úplně větší počet zemřelých. Takže se to dělá v Singapuru, kde každá osoba starší 50 let musí jít v případě pozitivity do takzvané předkarantény, ve které je sledován její zdravotní stav, který je každý den vyhodnocován zdravotní sestrou, což v Singapuru jde, protože tam žije na malém prostoru šest milionů lidí.

Ale tento proces se dá udělat stejně jako na Islandu, kde tuto kontrolu provádějí vzdáleně, telefonicky. To znamená, že během prvního týdne se snaží pozitivně testované lidi třikrát nebo čtyřikrát zkontaktovat, aby zjistili, jestli dochází k nějaké významnější změně zdravotního stavu, ke změnám tlaku, hladiny cukru u lidí, kteří jsou léčeni na cukrovku, a všechny tyto parametry se zaznamenávají do takzvaného bezpečnostního telefonátu, a na základě vyhodnocení tohoto bezpečnostního telefonátu je rozhodnuto o tom, co s daným člověkem dělat.

Martina: A funguje to tam? Nebo mají zahlcené nemocnice?

Jiří Beran: Nemocnice zahlcené nemají, a jejich smrtnost je samozřejmě dramaticky nižší než u nás.

Martina: Máte jakožto epidemiolog v rukou nějaká reálná čísla, statistiky, abyste třeba mohl vidět stavy nemocných mezi očkovanými, neočkovanými, to, jestli jsou v těžkém stavu v nemocnici, a to očkovaní i neočkovaní, abyste mohl třeba vyhodnotit, jak opatření zabrala? Existují taková čísla?

Jiří Beran: Musím říct, že asi během posledních deseti dnů se taková čísla objevila, ale byla stažena. Pracovali na tom mladí programátoři z ČVUT, kteří nabírali zdrojová data, která potom prezentovali. Čili jsme měli jasný přehled o tom, kolik lidí je pozitivně testováno, kolik z nich je hospitalizováno, kolik z nich jich je hospitalizováno na JIPkách, a kolik z nich zemřelo. A byli rozděleni do skupin: neočkovaní, částečně očkovaní, plně očkovaní a plně očkovaní se třetí dávkou vakcíny. Tato data byla k dispozici, ale řada těch, kteří tomu nerozumí, možná tato data špatně interpretovali, a tak byla tato data stažena, a bude se údajně pracovat na jejich předělání, a pak se objeví znovu.

Martina: A není to divné?

Jiří Beran: Myslím, že je to škoda, protože podobná data mají ve Velké Británii ve čtrnáctidenních reportech, kde si to člověk může jednoduše přečíst, včetně toho, zda dotyční lidé měli takovou nebo makovou variantu viru. A vidíme tam i to, že u člověka, který je očkován, jsou šance na hospitalizaci skutečně výrazně nižší. U nás to podle dat vypadalo, že poměr v nemocnicích je 40 procent očkovaných a 60 procent neočkovaných, a z nich přibližně každý desátý umíral. Ale vlastně se to nepřepočítávalo na počty lidí, kteří v dané skupině nejsou.

To znamená, že jestliže se to týkalo sedmdesátníků, kterých je třeba jeden milion očkovaných a sto tisíc neočkovaných, tak tam je potřeba čísla zrelativnit. To nikdo nedělal, protože se v epidemiologii asi moc nepohybují a nevědí, že existují jednoznačné ukazatele, které se ve světě používají, což jsou takzvané „odds ratio“ šance na to, že se nestane to nebo ono. Když jsem tato data prohlížel, tak jsem jasně viděl i závislost na imunitním systému, to znamená, že u očkovaných lidí, kterým je sedmdesát až osmdesát let, byla jejich šance na to, že neskončí v nemocnici, čtyřikrát vyšší. Ale když to byl věk 60 až 70, kdy imunitní systém funguje podstatně lépe, tak jeho šance byla dvacetinásobná. A tato šance byla relativně nízká, tedy necelé dva, u lidí nad 80 let. Ale pořád to ukazuje na to, že očkování má v seniorní populaci velký význam i přesto, že tito lidé onemocní.

A já vidím zásadní chybu v tom, že se o tomto nediskutovalo od začátku. Strašně mě to mrzelo, a od jara, kdy se objevily spoty, že očkování je tečka za koronavirem a že očkování určitě přinese lepší imunitu, než prodělání nemoci, jsem to kritizoval. A to proto, že každému, kdo se tím zabývá, je jasné, že není možné, aby se u lidí, kteří jsou očkováni, a vakcína je aplikována do svalu, vytvořila slizniční imunita. Čili každý člověk musí onemocnět, a výhoda těch, kteří jsou v seniorním věku, a jsou očkováni, je v tom, že u nich by onemocnění mělo proběhnout mírně, protože virus poté, co se namnoží na sliznici, narazí na ochranu v imunitním systému.

Toto není jenom epidemie neočkovaných, ale také epidemie očkovaných

Martina: Pane profesore, vy tato data jistě umíte číst správně. Ale mě jakožto laika klame už to, že jiné údaje si přečtu v novinách, jiné uvidím v televizi, a jiné z ÚZIS. A tyto rozdíly jsou takové, že v novinách si přečtu, že v nemocnicích je v těžkém stavu tolik a tolik lidí, a z toho je 20 procent očkovaných. V televizi mi řeknou, že to je 44 procent, a ÚZIS řekne třeba 42. A v tu chvíli si říkám: „Komu věřit? Na co se spolehnout?“

Jiří Beran: Myslím, že by ministerstvo mělo uvádět jednotná data. A nemělo by je uvádět jako denní data, ale minimálně týdenní průměry. Čili v sedmi hodnotách za týden je možné nalézt nějaký trend. Ale máte skutečně pravdu v tom, že toto není epidemie jenom lidí, kteří nejsou očkovaní, ale stejně tak je to epidemie lidí, kteří očkovaní jsou. A je potřeba o tom hovořit nahlas.

Je potřeba říkat, že každý, kdo je očkován, tímto onemocněním projde, protože tito lidé slepě věří tomu, co se jim na jaře vtloukalo do hlavy, a tak přijdou pozdě do nemocnice, protože mají od očkování třeba delší dobu, a může se u nich rozvinout komplikace. Důvod, proč se dostávají pozdě do nemocnice, je, že se domnívají, že se jich koronavirus už nedotýká. Ale on se jich dotýká, a bude se jich dotýkat do té doby, dokud toto onemocnění neprodělají.

Martina: Myslíte, že tím pádem jednostranná, a až naléhavá a hysterická očkovací kampaň vede k tomu, že paradoxně ti, kteří jsou očkování, podceňují možnost, protože jsou očkováni, že také onemocní?

Jiří Beran: Ano. To je hlavní důvod, proč tito lidé přijdou do nemocnice pozdě, a navíc jsou frustrováni. Já to jako senior vidím také, a když se bavím se seniorní populací, tak v mém okolí říkají: „Podívej se na mě, nechal jsem se očkovat, a stejně jsem onemocněl.“ Ale je nutné říct, že u těchto lidí je potřeba alespoň částečně imunitnímu systému ukázat znaky tohoto viru, aby onemocnění neprobíhalo těžce.

Člověk, který prodělal covid, je chráněn třináctkrát lépe než člověk, který má dvě dávky vakcíny. Imunitu si nikdo nevytvoří tím, že každé tři měsíce dostane další dávku vakcíny.

Martina: V září bylo v nemocnicích z osob starších 60 let 33 procent těch, kteří byli kompletně očkováni, což jsou data, která byla oficiálně k dispozici.

Jiří Beran: Ano, správně.

Martina: Máte aktuální čísla za říjen a listopad, abychom věděli, zda se tento poměr nějak zásadně změnil?

Jiří Beran: Tento poměr se mění v tom smyslu, že tak, jak epidemie postupuje, přibývá v nemocnicích poměrově lidí, kteří jsou očkováni.

Martina: Povězte mi, jak se díváte na lidi, kteří se nenechali naočkovat?

Jiří Beran: Myslím, že je to jejich volba. Nevyčítám nikomu, kdo je mladší a zdravý, a kdo se nechce nechat očkovat, a chce onemocnění prodělat, protože z dat, která publikovali výzkumníci pojišťovny Makabi v Izraeli, se ukazuje, že člověk, který covid prodělal, je třináctkrát lépe chráněn než člověk, který má dvě dávky vakcíny. A pokud tomuto člověku, který nemoc prodělal, přidáte jednu dávku vakcíny, tak mu to jeho imunitu zvednete už jenom dvakrát. To znamená, že to nejzásadnější v ochraně je prodělání této nemoci.

Já jsem vždycky bojoval za to, aby se v seniorní populaci začalo s očkováním s tím, že je potřeba vědět, že tito lidé to potom prodělají stejně, a budou nemocní, ale jedině tak si vytvoří velmi solidní imunitu. Ale imunitu si nikdo nevytvoří tím, že se mu co tři měsíce bude aplikovat jedna dávka vakcíny.

Brutální vakcinační kampaň ministerstva zdravotnictví se mi příčí, a nikdy bych takto nepostupoval

Martina: Teď jste vzpomenul data z Izraele, která ukazují, že každý, kdo toto onemocnění prodělal, je chráněn třináctkrát lépe proti delta mutaci než osoba po dvou dávkách vakcíny. Můžete mi vysvětlit, proč u nás ministerstvo a hygienici toto zjištění, tento nabytý fakt naprosto ignorují, a jejich ústa stále horečnatě opakují: „Vakcína, vakcína“?

Jiří Beran: Nedovedu si to vysvětlit. Nechápu ani to, že se tady mluví o kolektivní imunitě, protože nemůžete vytvořit žádnou kolektivní imunitu ve chvíli, kdy i očkovaný člověk musí tuto infekci prodělat. Čili není možné navodit kolektivní imunitu. Myslím, že na začátku byla chyba v zacílení, a já jsem o tom psal začátkem léta do novin, že nechápu, proč se tlačí na to, aby se očkovali dvacetiletí mladí lidé bez jakýchkoliv zdravotních problémů, a přitom v té době chybělo v seniorní populaci proočkovat tři čtvrtě milionu lidí, kam bylo potřeba zacílit.

Nechápu, proč v tuto chvíli chtějí, aby se proočkovala celá populace, protože do konce září se měla doočkovat seniorní populace, a ve chvíli, kdy se to nestihlo, a ti lidé to nechtěli, tak musí nastoupit druhý nástroj, který jsem tady zmínil, a to je přednemocniční péče. Ministerstvo zdravotnictví udělalo to, že tady rozvinulo kampaň, kterou samo nazvalo brutální kampaní, aby to každý pochopil, a ukazuje lidi, kteří na covid zemřeli. Mně se takovýto postup příčí a nikdy, nikdy bych to takto neudělal.

A na druhou stranu se ptám příbuzných lidí, kteří zemřeli na covid, a dali souhlas k tomu, aby těla těchto lidí byla vystavena, zda byla těm, kteří zemřeli, nabídnuta aplikace monoklonálních protilátek. Máme tady k dispozici desetitisíce dávek preparátu, který pomohl vyléčit prezidenta Trumpa, a to velmi jednoduše, a tento lék byl a je dostupný pro všechny lidi, kteří na covid zemřeli. A já se ptám: Když tento preparát nenabídli lidem, kteří zemřeli, a nebyli očkováni? Nebo to bylo cíleně, aby zemřeli? Aby se ukázalo, že nebyli očkováni, s tím tyto monoklonální protilátky budou dávány někomu jinému? Procentuální šance, že člověk, kterému jsou aplikovány monoklonální protilátky, covid přežije, je vysoká, devadesátiprocentní.

Myslím, že tyto otázky by měli položit všichni příbuzní lidí, kteří jsou nám dnes prezentováni jako ti, kteří zemřeli na covid. A já se ptám: „Kde se udělala chyba v přednemocniční péči? Jak je možné, že se tito lidé během prvních sedmi dnů nevyhodnotili na aplikaci monoklonálních protilátek? A jak je možné, že jim je nikdo neaplikoval ve chvíli, kdy jich tady máme obrovské množství? Nechápu, proč lidé pořád umírají. Nechápu to.

Co říkají příbuzní zemřelých v nemocnici na covid, že jim stát nedal šanci léčit se monoklonálními protilátkami, nebo Regeneronem, a nechal je zemřít?

Martina: Podle Miloslava Ludvíka, ředitele Fakultní nemocnice Motol, je nepochopitelné, jak dnes u nás může někdo umřít na covid, když je PCR pozitivnímu pacientovi podán lék Regeneron, kterého mají jen v Motole na skladě pro šest tisíc pacientů – nemůže prý umřít. Vy jste teď řekl, že přesně tak to je. Řekněte mi, jde potom o chyby ze strany praktických lékařů? Nebo jste vyslovil i jakousi hypotézu…

Jiří Beran: Nevím, jestli je to chyba na straně praktických lékařů, protože řada z nich je v tuto chvíli velmi přetížená, a nemá čas sledovat nějaké parametry. Ale to, co vidím jako zásadní, je, aby se u každého praktického lékaře každé ráno objevilo v automatickém emailu z ÚZISu, že mu přibylo tolik pozitivních osob, že z toho je tolik osob starších šedesáti let, a on aby je vyhodnotil. A jestliže toto fungovat nebude, pak je tady třeba vytvořit nějaké telefonní centrum s lidmi, kteří problematice rozumí, kteří jsou kvalifikovaní a kteří osoby, které jsou starší šedesáti let a mají rizikové faktory, vyhodnotili, a napsali jim doporučení pro monoklonální protilátky. Není možné tyto lidi, jak jsem říkal, nechat svému osudu, až se u nich rozvinou komplikace. Buď to budou dělat praktičtí lékaři, nebo se pro to musí vytvořit dohledové centrum.

Na to jsem opět upozorňoval v létě v novinových článcích. Říkal jsem, že máme dostatek času si to vyzkoušet ve chvíli, kdy tehdy byly jen desítky pozitivních lidí, a z nich třeba pět osob starších šedesáti let, takže se mohlo zavést dohledové centrum. Takové dohledové centrum může mít přístup do lékového záznamu daného člověka, čili dotyčný lékař, ačkoliv daného člověka nezná, už podle léčby a diskuse může vyhodnotit, jestli je dotyčný člověk vhodným kandidátem na to, aby se u něj aplikovaly monoklonální protilátky.

A odborné společnosti, jako je Česká infektologická společnost, vytvořily jednoznačné postupy, jak to udělat. Jsou velmi mírné a ve své podstatě každý člověk starší dvanácti let, pokud má jedno chronické onemocnění, může být příjemcem monoklonálních protilátek, které mu dají šanci, že nezemře. A znovu se ptám, co říkají příbuzní na to, že jejich blízké osoby, které zemřely v nemocnici, tuto šanci neměly, protože jim ji stát nedal.

Martina: A jak si odpovídáte na otázku, kdo nechává lidi umírat, ačkoli by zjevně, podle toho, co říkáte vy, ale říká to i ředitel FN Motol, umírat nemuseli, a jejich těla pak používáme jako figuranty na to, abychom viděli, jak jsou hloupí ti, kteří se nenechali očkovat?

Jiří Beran: Myslím, že chyba je především v managementu epidemie. To musí být lidé, kteří epidemii řídí, a řeknou: „Pro nás je příčina a následek onemocnění a úmrtí, a nikoliv virus a jeho pozitivita. Musíme se tím začít zabývat a dělat něco s lidmi, kteří na covid umírají od chvíle, kdy se stanou pozitivními.“ Tato změna tady zatím nenastala, i když by dokázala strašně pomoci. Dovedu si živě představit, že až dojdou monoklonální protilátky a Regeneron, tak by bylo pro všechny podstatně levnější, když by se nakoupily další monoklonální protilátky, a aplikovaly se každému tak, aby nezemřel. Ale to se neděje. Máme tady léčbu, která se velmi komplikovaně sháněla, která byla zaplacena vysokými částkami a kterou nemá k dispozici mnoho států ve světě, tak proč ji nevyužít. To je chyba.

Negativní očkovací kampaň způsobuje, že lidé jsou vystrašení, a bojí se, že když jsou PCR pozitivní, tak je to jejich cesta na hřbitov, bez ohledu na věk. A to má negativní vliv na imunitní systém.

Martina: Pane profesore, co si myslíte o kampani, už jste ji zmínil, která nás má informovat? A pak je tady postup, který propaguje jako součást sešikování ministr Vojtěch, který tomu říká „negativní motivace“, a kdy od mnohých lékařů můžeme slyšet, a budu citovat jeden výrok za všechny: „Kdo je nenaočkovaný a je mu nad 65 let, tak já osobně bych mu doporučil, aby si sbalil kartáček na zuby a pyžamo, a byl připraven na to, že dost možná stráví Vánoce pod kyslíkem.“ Co si o tomto myslíte? Co to dělá s lidskou psychikou? Co to dělá se staršími lidmi, kteří se pak navíc dozvědí, že jsou třeba covid pozitivní, což v tu chvíli u nich musí vyvolat obrovský děs, strach a úzkost?

Jiří Beran: Myslím, že je to strašně špatně, vést takovouto negativní kampaň. Za posledních 14 dnů jsem navštívil sedm pozitivních lidí z mého okolí, kteří z toho měli strach, a chtěli po mně, jestli bych je přišel vyšetřit, poslechnul si je a změřil jim oxygenaci pulzním oxymetrem. Já jsem k nim samozřejmě přišel, a musím říct, že většina z nich je tak vystrašená, že se to podepisuje na jejich zdraví, a přitom jsou to lidé, u nichž v tu dobu onemocnění probíhalo velmi mírně a lehce. Čili primárně: lidé jsou vystrašení z toho, že když jsou PCR pozitivní, tak že to je jejich cesta na hřbitov bez ohledu na věk. A to bych řekl, že je špatné.

Měli bychom říkat: Máme kvalitní nemocnice. Když se u nás dostanete do nemocnice, tak vaše šance na to, že nezemřete, je o 40 procent větší, než v okolních státech, než v Německu, v Rakousku, v Polsku a na Slovensku. Je potřeba říct, že české zdravotnictví je na tom velmi dobře a že v tomto smyslu jsme best in covid, jak se říká. Čili je potřeba lidem říct tuto pozitivní motivaci. Na druhou stranu je potřeba říct, že u osob, které mají mnoho chronických onemocnění a které jsou starší 60 let, není jiná cesta, jak se bezpečně seznámit s tímto virem, než se nechat očkovat. A pro ty, u kterých to nejde, a nejsou očkováni, máme další berli, a to jsou monoklonální protilátky, nebo Regeneron, neboli REGN-COV2, které mohou napomoci. Ale je potřeba všechno toto dělat ve chvíli, kdy se daný člověk stane pozitivním.

Negativní kampaň, která je tady nyní vedena tak, že se ukazují zemřelí spoluobčané, je absolutně špatná. Takováto kampaň opět prohlubuje strach a samozřejmě má negativní vliv na imunitní systém.

Všechny příspěvky s Jiří Beran

Diskuze:

  1. „…je potřeba vědět, že tito lidé to potom prodělají stejně, a budou nemocní, ale jedině tak si vytvoří velmi solidní imunitu. Ale imunitu si nikdo nevytvoří tím, že se mu co tři měsíce bude aplikovat jedna dávka vakcíny.“ To rekl pan Beran naprosto spravne. Ten hexenjagd (hon na neockovane) je zrudny pristup tohoto rezimu. Co takhle nas neockovane nahnat vsechny do koncentracnich taboru a nechat nas nosit na kabate prisitou Corona hvezdu, aby nas mohli nasi drazi spoluobcane, co jim tak lezi na srdci nase zdravi, lyncovat a hazet kameni?

  2. Ano, kdyby lidé byli léčení tak jak se má, ne poškozováni, tak by úmrtí bylo velmi podstatně méně, či minimálně.

  3. SÚKL prý konečně schválil Ivermectin pod jménem Loutol 4×3 mg, cena 1200,- Kč, za lék, který ještě nedávno stál v Egyptě v přepočtu na balení cca 7 korun českých.
    Sice je cca 150x dražší než klasický Ivermektin, ale což. My na to asi máme. V ceně asi je započtené i výpalné covid-byznysmenům, politikům, úředníkům SUKLu, EMA, EU, „lékařům“ (Mengele byl také MUDr), vlastníkům zdravotnických a testovacích zařízení, BigPharma,…. Nepůjde na odbyt tolik testů, vakcín, rakví, lůžek na JIPkách, drahých léků za 65000 Kč. Z léku za pár stovek by dostatečnou provizi ani zisk nenadělali.
    Doufám, že to hromadné zabíjení (odpíráním vyzkoušené, levné léčby) ve jménu zisku skončí a organizátoři stanou před tribunálem obdobným, jako před ním stanuli nacističtí zločinci v Norimberku. Podstata nynějšího odpírání léčby, která prokazatelně zafungovala ve státech s miliardami obyvatel, je stejná: zbytečná, vědomá smrt tisíců lidí.

  4. Lékařská komora, pod jejíž patronací se toto vše děje, se pod vedením MUDr. Kubka stala zločineckou organizací, přímo zodpovědnou za zbytečná umrtí pacientů s Covidem. Doufám, že si to lékaři (kteří, bohužel, musí být členy komory povinně) uvědomují a v brzkém čase s tím něco radikálního udělají.

    Není náhoda, že u nás epidemie vrcholí vždy na přelomu zimy a jara, kdy je v populaci nejméně vitamínu D. Není možné, aby lékaři tento zřejmý fakt neznali. To je jedním z mnoha nepřímých důkazů, že je epidemie udržována uměle.

  5. Ještě dříve, než jsem četla článek pana profesora Berana, coronavirus
    a isoprinosine, zachránil můj zeť své rodiče tím, že jim sehnal isoprinosin, maminka byla po chemoterapii, otec astmatik, oba se vyléčili. Já sama se co jsi nebojím mám isoprinosin doma a věřím tomu, co píše pan profesor v tom článku, když jsem viděla, že jej kvůli isoprinosine nazvali desinformatorem, posléze stáhli tento lék z lékaren a nyní jej pomlouvají, že neléčí a má vedlejší účinky, ale já vím, co dokáže a děkuji panu profesorovi Beranovi, že díky jemu jsme se o tomto účinném leku dozvěděli. Taky vím, že dobří lékaři jej svým pacientům s covidem předepisují.

  6. Děkuji mnohokrát za tento článek. řadě věcí jsem rozuměla podobně, ale odborné vysvětlení je samozřejmě nejlepší.
    Je mi 71 let, manželovi téměř 79, jsme očkovaní, oba máme „riziková“ onemocnění. Jak bychom měli postupovat, pokud bychom měli příznaky a pozitivní test a pomoc PL by byla nedostupná. Máme se obrátit na fakultní nemocnici? Na nově otevřené infuzní centrum v nemocnici v Kroměříži? (Jsme z Přerova) Jak bychom měli postupovat, když standardní cesta nebude schůdná?

  7. Dobrý den, je možné uvést odkaz na zmiňovanou izraelskou studii o 13x lepší ochraně po prodělání vs. očkování? Děkuji Michal

  8. Ano, takto jsem byla léčena. 🙂 Prostě – ležte a pokud byste nemohla dýchat, volejte sanitu. Bylo to před rokem. Dnes už by to jistě bylo jiné :).

  9. Pravda nakonec musí zvítězit. je to ale velmi obtížné , jelikož pravda zpravidla nedisponuje tolika penězi jako lež.
    Děkujeme pane Berane.

  10. Děkuji panu profesorovi za upřímnost a osobní statečnost otevřeně říci svůj názor a stát si za ním. Je potřeba slyšet takto rozumná slova a zamyslet se nad jejich obsahem v kontextu se současnou hysterií a propagandistickou kampaní vládnoucí elity se skupinou expertů v zádech . Je smutné, že někteří zde přítomní diskutující se stydí za svůj názor , nebo mají strach se podepsat . Nemám rád anonymní příspěvky, pokud si za svým názorem nestojím se svým jménem , je lépe ho nepsat.

  11. A já se ptám proč těm nemocným ty protilátky lékaři nenabídnou? Poprvé jsem o nich slyšela od Mudr Ludvíka cca před třemi týdny a zírala jsem jako blázen že něco takového je, ani nikdo z mého okolí o tom nikdy neslyšel.. A včasné návštěvy nemocnice, to je taky blud. Nikam se nedovoláte a pokud chcete objednat tak nejméně tři týdny né li déle.

  12. Víte jak se říká člověku který má na svědomí možná tisíce mrtvých lidí? U nás se mu říká: „pane ministře“….?

  13. Drive jste pane doktore propagoval tolik pomlouvany Isoprinosin a Ivermectin, proc se nepropaguje dnes u doktoru? Mluvim z vlastni zkusenosti.

  14. Pana doktora Berana sleduji od počátku COVID šílenství. S manželkou jsme se v podstatě podle jeho rad sami úspěšně léčili. Alespoň takto mu děkuji. Přidám malý příběh. Před několika dny mi volal spolužák. Bydlí s manželkou na samotě v horách. Nejsou očkovaní a oba onemocněli COVIDem. Ptali se mě (strojního inženýra, IT specialisty, fotografa a grafika): „Co máme dělat?“. Říkám jim: „Dojděte si k doktorovi“. „Tam jsme byli a řekli mu, že máme pozitivní PCR test a teploty“. „Co vám poradil, ptám se“. „Že nás hned naočkuje. Poraď, jak se máme léčit, vy jste to prodělali a sledujete ty dezinformátory“. Pravidelně jim volám a zdá se, že se uzdravují. Ještě jednou díky i za ně.

  15. Dobrý den, pane profesore.
    Děkuji Vám moc za všechny Vaše příspěvky. Díky Vám jsem pomohla známé z co vidu groprinosinem. Bohužel isoprinosin tady skoro nikdo nenapíše.
    Doporučovala jsem ho na všechny strany ( na novobydžovsku), skončilo to ze strany praktika dlouhou přednáškou o hlouposti a odmítnutím. Nyní máme dva pozitivní případy v rodině. Uvidím, jestli jim bude nabídnuta monoklonální léčba.
    Držíme Vám palce a prosím, nepřestávejte!

  16. “ už toho má většina lidí opravdu dost. “
    To je sice správné, co p. prof. říká, ale tito páni profesoři neřeší příčinu, ale pouze následky. Jeden druhému odporují, ale v jednom se shodnou: Je nezajímá původ varianty Alfa, to je tabu, oni nepřipustí, že by jejich věda mohla být zneužita ke genocidě – 17 miliónů mrtvých podle nadúmrtí už to dělá.
    Tady to máte: https://www.facebook.com/groups/242286814640001

  17. Pane doktore, velice si vážím vaší odvahy a touhy říkat lidem pravdu. Prosím vás, dělejte osvětu v tomto duchu formou přednášek, hlavně pro starší lidi, kteří třeba nemají přístup k internetu a stále dokola sledují jen TV a jsou vyděšení k smrti. Vidím to na svojí mamce, slepě následuje vládní nařízení a přitom má ve svých 80ti letech imunitu jak dvacítka. Je potřeba, aby vy, odborníci, jste chodili více mezi lidi, dodávali jim odvahu a říkali věci na rovinu, říkali pravdu a nabádali je k osobní zodpovědnosti za své zdraví. Je potřeba dělat osvětu i z toho druhého konce. Díky ještě jednou za vaše názory.

  18. Dobrý den.
    Byl jsem donedávna zdravý, o své zdraví pečující 67letý muž. Bez jakýchkoliv obtíží srdečních.
    7 dnů po aplikaci druhé injekce Pfizer jsem dostal infarkt myokardu. Dnes užívám denně 5 druhů léků. Na kontrolu v březnu 2022!

  19. Příbuzní mnohdy vůbec o nějakých monoklonálních látkách neví, jak se tedy mohou ptát? Toto je chyba zdravotnického personálu. A děje se nejen v souvislosti s kovidem.

  20. Dobrý den.
    Pana Berana si velice vážím a v mnoha věcech s ním souhlasím, ale má zkušenost s praktickým lékařem je jiná.
    K mé praktické lékařce se musím pracně objednat a kdybych měl příznaky respirační choroby, tak nejdříve musím na PCR test a teprve pak pokud budu negativní mohu přijít na návštěvu. ( Lístek s touto informací je vyvěšen v čekárně.) Vůbec nevím jak by to probíhalo kdybych byl pozitivní.
    Myslím si, že by mě řekli, tedy po telefonu, že mám přijít až budu bez příznaků a když mi bude zle, tak si mám zavolat sanitku.
    O nějaké péči a zájmu o pacienta nemůže být řeč.
    Přeji hezký den.
    Jan.

Napsat komentář k „ladaZrušit odpověď