Kolik peněz nás stojí nová ideologie?

Nová ideologie, která ničí naši ekonomiku, a jejíž součástí je například Green Deal, má název ESG. Je to varianta levicově kolektivisté ideologie, která je veskrze antikapitalistická a snaží se maximálně potlačit svobodný trh. Je poháněna zejména velkými korporacemi. Tyto korporace ve snaze maximalizovat svůj zisk navenek mluví o sociální odpovědnosti, odpovědnosti k životnímu prostředí a záchraně klimatu, ale v realitě jde pouze a jen o metody, jak upevnit své oligopolní postavení a tím maximalizovat zisk. Aby se jim to podařilo, potřebují na své straně vlády. Vlády s korporacemi velmi ochotně spolupracují, protože politici se snaží maximalizovat svou moc, a k tomu potřebují dobré vztahy s korporacemi. ESG tak pomáhá majitelům korporací maximalizovat zisk, politikům ve vládách pomáhá maximalizovat moc, a současně voličům poskytuje pocit jakéhosi pseudonáboženství.

Všichni jsou tedy minimálně v první fázi zavádění ESG spokojení. Mluvím o první fázi – protože postupem času spokojenost musí nutně poklesnout minimálně u některých aktérů. Voliči dříve či později prohlédnou, že ESG je jen podvod a pokusem o další z řady levicově kolektivistických utopií. Časem budou chudnout, protože chudnutí je zakódováno v každém antitržním neboli levicově kolektivistickém pokusu, a nejpozději v době, kdy chudnutí pocítí intenzívně, obrátí se voliči proti ESG. Současně levicový kolektivismus je automaticky spojen od určitého bodu s omezováním osobní svobody, takže jakmile voliči ucítí již citelnou ztrátu svobody, také jejich vřelost pro ESG silně povadne. Korporace budou spokojené jen tak dlouho, dokud spotřebitelé budou mít dost peněz na utrácení; zchudnutí klientů se ovšem nehodí dokonce ani monopolům. Pouze vlády mohou zůstat spokojené poměrně dlouho, protože osobní zájem politiků v podobě maximalizace moci bude uspokojen i v případě zchudnutí voličů, a dokonce ještě víc, protože chudí lidé jsou víc závislí na státu.

Každopádně tento popsaný obrovský konglomerát korporací, vlád, a prozatím stále ochotně spolupracujících klientů či voličů je zjevně tak gigantický, že také potřebuje pro svůj pohon gigantický objem peněz.

Autoři dokumentárního filmu „The Shadow State“ z produkce The Epoch Times odhadli, že jen na jednu nohu ESG, totiž na „záchranu před klimatickou katastrofou“, potřebuje svět 4,5 bilionu amerických dolarů ročně. To v roce 2024 odpovídá ekvivalentu přibližně 48 ročních rozpočtů České republiky. Ale pozor, toto číslo se týká jen boje s klimatem a bylo by mnohem vyšší, pokud bychom vzali v úvahu celkové náklady na ESG včetně takových oblastí, jako je podpora migrace, podpora genderismu, cenzurní komplex a další.

Názorný obrázek si také uděláme, pokud vyčíslíme, jaký objem aktiv spravují tři největší správci aktiv v USA, kteří jsou současně nejaktivnější na poli ESG a mají největší sílu tuto agendu tlačit. Již zmíněný dokument „The Shadow State“ odhadnul, že BlackRock, Vanguard a State Street v roce 2014 spravovaly aktiva v hodnotě 19 bilionů USD, v roce 2022 to mělo být 55 bilionů USD a tvůrci odhadovali, že do roku 2025 dosáhnou aktiva téměř 100 bilionů USD, to znamená více než polovinu všech globálně spravovaných aktiv.

Tato čísla však musíme brát s rezervou, protože hodně záleží na metodice odhadu objemu spravovaných aktiv a oficiální zdroje často uvádějí konzervativnější čísla. Například v roce 2022 bylo jinými zdroji uváděno že tyto tři společnosti dohromady spravují zhruba 21 až 25 bilionů USD, což je zhruba polovina toho, co odhadl dokument The Shadow State. Ovšem i při těch nejkonzervativnějších odhadech​ se pro rok 2022 dostáváme k objemu aktiv spravovaných třemi největšími správci aktiv angažujícími se v ESG, který odpovídá těžko představitelnému ekvivalentu 273 ročních rozpočtů České republiky. A to mluvíme jen o pouhých třech (!) správcích aktiv.

Pokud tito kapitáni ESG mají skrze spravovaná aktiva hlasovací práva v akciových společnostech, v konečném důsledku mohou diktovat jakémukoliv odvětví, jak se v ESG angažovat a jak ESG oligopol dál utužovat.