V divokych adžarskych kopcach

Tuž a dalši mikrovyprava je za nama.

Tentokrat se partyja obzvlašť vyvedenych barabu vydala na pruzkum autonomni republiky Adžaryja, což je ten nejsubtropičtějši kusek Gruzie. Krajina, keru z jedne strany omyvaju vody Černeho mořa, z druhe strany je od vnitrozemskeho chladu chraněna kopečkama Maleho Kavkaza. Pozor! Menuje se to Maly Kavkaz, ale nic maleho na něm neni, bo nejvyšši hora ma přes tři tisice metru. Maly Kavkaz je maly enem proto, že je o cosik menši, než ten Velky, kery dosahuje ještě většich vyšek.

O mikrovypravě sem už cosik napsal pro denik TO, takže se tu nebudu opakovat, přečitat se to možete v tištěne verzi tohoto noveho časopisa, anebo v elektronycke verzi tady. Co se ovšem do tištěne verze nevleze, su ty kvanta nadhernych obrazku, takže ty možete prohlidnut tady o kusek niže.

Na četne dotazy bysem připadnym cestovatelum doporučil pobyt v Adžaryji ve třech terminach, kere su pro navštěvu nejlepši. Prvnim terminem je červen, dalšim pak zaři. V obuch už neni take přišerne vedro tajak v letě a zaroveň už/ještě nesu tropicke lijaky, kere vam v květnu nebo řijnu možu zkazit pobyt, bo tu chčije klidně aji tři dny v kuse takym zpusobem, že se možete brodit ulicama po kolena ve vocě.

No a třetim obdobim je přelom listopada/prosinca, kdy dozravaju mandarynky a cele straně Maleho Kavkaza su pokryte těma oranžovyma kuličkama.

Tuž tak. Jak budete mět chuť se s nama na mandarynky vydat, mista v listopadove mikrovypravě su ještě volna a muj mail najdete pod mojim podpisem.

Ladik Větvička, hlasatel Radia Universum, Kobuleti, Adžaryja