V závěru demonstrace proti bídě jsme si zazpívali hymnu. Na tom by nebylo nic mimořádného, hymna ke srocení lidu patří a je to evergreen, ke kterému se mohou přidat i kolemjdoucí či nesouhlasící. Zvláštní bylo, že se stejně jako minule, takže to už nemohla být náhoda, zpívala hymna československá. Předzpěvák když dozpíval hymnu českou, místo aby odložil mikrofon, zhluboka se nadechl a spustil: Nad Tatrou sa blýska… A celý Václavák, jako by se nechumelilo, hřměl s ním.
Bylo mi šestnáct, když jsem si poprvé uvědomil, o čem ta hymna je. Bylo to ve frontě na chleba před obchodem u nás v Liboci, kousek od ruzyňského letiště, na které přistávala vojenská transportní letadla. Někdo měl v té frontě tranzistorové rádio. Zněla z něj hymna a všichni měli v očích slzy. Celý život, kdykoli slyším hymnu, vybaví se mi právě ten srpnový den na sídlišti, kde jsem prožil dětství.
Československou hymnu se sice politikům podařilo rozdělit a zkrátit, ale někde v hlavách zůstala celá a občas se vynoří z minula jako ponorná řeka. Asi se to nestává na Slovensku, kde se československá hymna začíná zpívat od poloviny. Protože se tím příliš zkrátila, přilepili k ní, pokud vím, další sloku, která ale zřejmě bude spíše jenom do počtu, protože v té původní už je řečeno vše.
Zpěv československé hymny lze chápat jako retro. Třeba v tom nic jiného než nostalgie není. Jistá symbolika, byť nezamýšlená, se ovšem nabízí. Třeba že se Československo rozdělilo, aby pak Česko i Slovensko doputovalo ze stejného bláta do stejné kaluže nikoli společně, ale samostatně. Odpadá tak možnost svalovat úpadek na druhého. A možná i to světlo na konci tunelu, objeví-li se jednou, budeme mít společné.
Pro začátek máme společnou ulici, což je důležité, protože změna poměrů, respektive návrat ke kořenům, nikdy nepřichází shora. To se vždy musí sejít lidé, kteří se nestydí za to, že jim jejich země přijde krásná, a současně věří, že se to zlé ztratí a oni ožijí. Můj starý kamarád Jarek Nohavica má verš, že „dokud se zpívá, ještě se neumřelo.“ Říkal jsem si minulou neděli v Praze, že dokud se zpívá československá hymna, ani to Československo ještě není definitivně mrtvé.
Všechny příspěvky s Ivan Hoffman
Představujeme nový diskusní a linkovací portál https://cekni.to – naším cílem je vytvořit co nejrozmanitější zájmové komunity a umožnit v rámci nich i mezi nimi svobodnou diskusi bez algoritmů a bez cenzury, jako alternativu k Facebooku na Slovensku a v Čechách.
Navíc jsme bez reklamy, podporujeme anonymitu (registrace je možná bez emailu) a běžíme na open source.
Čekněte nás! 🙂
Cítim to tak, ako je to napísané. Rozdelení sme dospeli do rovnakej kaluže, nemôžeme sa vyhovárať jeden na druhého.
Napriek všetkému zlému si myslím, že rozdelenie nám prospelo. Dospeli sme.
Myslíte, že jsme dospěli do té míry, abychom pochopili, že rozdělení obě strany nesmyslně oslabilo do té míry, že bychom se v nastávajících těžkých dobách měli opět spojit? Národ přeci tvoří lidé, kteří si rozumí a kteří se mají rádi – takže jsou schopni jeden druhému v nouzi pomoci. A trochu rozdílných „špecifík“ nás přeci vzájemně obohacuje. Požadujme státníky s rozhledem a vizí budoucnosti – nikoli pouhé politiky.
Zajímal by mě názor Slováků, když ji pan Zuska navíc zpívá s textem, který platil před rozdělením.