Obří větrné elektrárny hasiči budou muset v případě požáru nechat shořet

Martina: Myslíš si, že nehraje vůbec roli třeba rozsudek francouzského soudu v Toulouse z roku 2021, který přiznal odškodnění manželskému páru, který trpěl zdravotními problémy, podle nich kvůli blízkosti šesti větrných turbín, kdy soud tehdy uznal existenci takzvaného syndromu větrné turbíny. Kdykoliv se o tom doslechneme na veřejnosti, tak je to vždy spíše trochu zpochybňováno, nebo, jak jsem už zmiňovala, to rovnou smete výrok o nesmyslných, dezinformačních, nedostatečně sofistikovaných studiích. Myslíš si, že ani tento rozsudek nemůže fungovat jako určitý precedent?

Ivan Noveský: Odpovím ti otázkou: Proč myslíš, že se ČEZ zbavil, nebo zbavuje, svých větrných elektráren nejen ve Francii a v Německu? Tečka. Respektive otazník, a tečka. My tady pořád říkáme, že Spojené státy realizují – dříve jsme měli Sovětský svaz, dnes máme Spojené státy – a je zajímavé, že se tady třeba neřídíme tím, že americký ministr energetiky se na začátku července pochlubil, že od začátku července byly zastaveny všechny dotace do větrníků a solárů, protože to zatěžuje síť, a zdražuje elektřinu.

A zajímavé je, že prezident Trump udělal totéž, a vysloveně zakázal, dal moratorium na výstavbu větrníků právě z tohoto důvodu. A ještě tam navíc zdůraznil dvě věci. Že to zabíjí ptáky, to jsem tady říkal, že to zabíjí vzácnější druhy. Nezabíjí to holuby, kteří létají pod tím, ale ty, kteří létají ve výšce. A za druhé, že to znehodnocuje cenu nemovitostí. Nezapomeňme, že pan prezident Trump se zabýval nemovitostmi, čili ví, o čem hovoří.

Martina: Ačkoliv jsi na konci řekl otazník, tak si myslím, že je to poměrně zásadní odpověď. Ty jsi zmínil, že konce lopatek moderních turbín dosahují rychlosti až 300 km za hodinu, a je jasné, že tady dochází ke tření, a tento otěr uvolňuje do půdy toxické částice pryskyřice, pro které doposud neexistuje způsob dekontaminace. Řeší někdo ty druhotné problémy, které mohou větrné elektrárny způsobit?

Ivan Noveský: Vůbec nikdo to neřeší, a jednoznačně se to bagatelizuje. Ale zajímavé je, že to jsou takzvané věčné chemikálie. Pryskyřice, to je jenom pojivo, ale tam jsou věčné chemikálie, nějaké bisfenoly, nebo jak se to jmenuje. Já se přiznám, na chemii jsem dělal jen postgraduál na podzemní uskladňování, takže chemii moc neumím, už si to moc nepamatuji, a tyto látky v tu dobu také ještě nebyly známy.

Takže je zajímavé, že se to už nesmí používat v hasicích přístrojích, protože je to jedovaté, je to toxické a karcinogenní, a že to najednou v těchto lopatkách nevadí. Ale pozor, důležité je, že kdyby opravdu umisťovali tyto občasné zdroje, to znamená větrníky, tam, kde je mají umisťovat – to znamená mimo zemědělskou půdu – tak se nemusíme bát, že nám to kontaminuje zemědělskou půdu, protože kdyby to umisťovali někde na ploše nějakého dolu, nebo tak, tak tam už stejně půda v podstatě kontaminována je, takže už tam asi těžko někdo bude pěstovat obilí. Ale pokud to umístí uprostřed obilného lánu, tak to je problém.

Ale upřímně řečeno, já bych připomněl – a o tom se moc nemluví – že v květnu roku 2012 Novinky, což je dneska mainstream, jestli se nepletu, psaly: „Pád ekologické modly. Větrné elektrárny vyvolávají změnu klimatu. Nová studie likviduje větrné elektrárny jako čistý zdroj energie. Nejen, že mají nízkou efektivitu, zatěžují krajinu, ohrožují ptactvo, netopýry, ale i přímo přispívají ke změně klimatu.“ To psaly Novinky. 3. 5. 2012.

Martina: Kdopak je ta předčasně vyspělá tiskovina?

Ivan Noveský: „Data sebraná od Texasu po Dánsko ukazují, že často dotovaná výstavba větrných turbín nemá nejen potřebný energetický, ale ani ekologický přínos. Větrné elektrárny totiž v noci, kdy se vzduch blízko u povrchu ochladí, promíchávají studený vzduch s teplejším.“ To je pravda, to mi říkali zemědělci, že se pod tím ztrácí rosa.

Martina: Takže to otepluje krajinu.

Ivan Noveský: Otepluje to krajinu. A že: „Za posledních deset let se v takových oblastech zvýšila teplota až o 1 °C.“ Takže to je velmi zajímavé. Já ti tento materiál když tak dám.

Martina: Děkuji, to ještě použiji.

Ivan Noveský: To leccos ukazuje. Takže se o tom u nás vědělo už v roce 2012, a nikdo nemůže říct, že o tom nevěděl.

Pod každým větrníkem leží tisíce tun železobetonu a celá ta obří konstrukce vibruje jako dusadlo

Martina: Pojďme se ještě vrátit k samotným stavbám, protože si umím představit ekologické aktivisty, kteří budou třeba říkat, že mezi jednotlivými turbínami lze zasít. Jak vlastně bude vypadat jejich ukotvení? Zkusme si představit, kolik pytlů cementu, kolik betonu se bude muset dát do míchačky, abychom dokázali ukotvit 270 metrů vysoký větrník?

Ivan Noveský: Je tam zhruba 3 000 až 3 500 tun železobetonu, je to obrovský základ, který tam musí být. Někde samozřejmě záleží na tom, jak je únosné podloží, takže někde to mohou řešit třeba piloty, ale tyto piloty potom jdou do hloubky 30 nebo klidně 50 metrů, takže to už nikdo nedostane ven. A když je tam voda, tak to může být obrovský problém.

Stejně bude obrovský problém, protože jsou tam vibrace. Je to vlastně obrovský vibrátor. Člověk si to může představit tak, že existují malé vibrátory, každý si to umí představit, když se s tím jezdí někde po nějakém výkopu, třeba plynovodu, když tam někdo jezdí s dusadlem, s vibrátorem, a to je maličké. A teď si představ, že toto má tři a půl tisíce tun dole železobetonu, a nahoře máš nějakých tisíc tun – ocel a gondola, a všechno – takže je to třeba čtyři a půl tisíce tun celkem. A to vibruje.

Martina: A ti, kdo to obsluhují, mají velmi často vazoneurózu právě z těchto otřesů.

Ivan Noveský: Tam to je bez obsluhy. A pozor, je tam další důležitá věc, o které se vůbec nikde nehovoří: Nikde se neřeší požární nebezpečí.

Větrník vysoký 270 metrů má podle hasičů nulovou požární výšku, takže když hoří, nikdo ho nehasí

Martina: Vezmeme-li v úvahu, že každá turbína obsahuje asi 600 litrů syntetického oleje z převodovky, a ta bude umístěna několik set metrů nad zemí, tak to budou muset mít hasiči dlouhé žebříky.

Ivan Noveský: Nebudou. Podle pokynu ministerstva vnitra a Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru mají tyto 270 metrů vysoké větrníky nulovou požární výšku. Nulovou, čili ne 270, ale 0 metrů, a nehasí se. Hasiči k nim mají přistupovat defenzivně – podle pokynu ministerstva vnitra.

Martina: Co to znamená?

Ivan Noveský: To znamená, že se mají snažit, aby – když to tito zločinci umístí na pole, nebo do lesa – neshořelo celé pole, nebo celý les. To je další důvod, proč to nemá být umisťováno uprostřed polí a uprostřed lesů, a proč to má být umisťováno na nezemědělské půdě. Takže tam se to prostě nehasí.

Martina: Víš o případu, kdy někde v cizině takto chytl větrník, a turbína třeba explodovala?

Ivan Noveský: Vím. Ono to většinou neexploduje, ale hoří to, a hoří to dost dlouho od hořícího oleje v převodovce, kde je velké tření, a tam se to může zahřát minimálně na 60 stupňů. A tam se stane potom to, že když to chytí – tak od toho oleje – protože to se nehasí, a nedá se to hasit – potom chytí všechny izolace, protože tam samozřejmě musí být elektrické rozvody izolované, takže potom hoří tyto rozvody. A i kdyby se tam dostal nějaký hasič, tak je to stejně vysoce toxické, to jsou silně toxické věci, takže stačí se jednou nadechnout, a je vymalováno. Je konec.

Martina: Z toho musí být tedy vzdoušek.

Ivan Noveský: Pamatuji – je to nedávno, v Německu nebo v Dánsku, teď nechci lhát – když to chytilo, tak tam bohužel byli dva zaměstnanci, jeden, když viděl, jak to vypadá, raději skočil dolů, a zabil se pádem, a ten druhý, myslím, uhořel. Tam nemají šanci.

Green Deal je ve skutečnosti vítězství Číny nad Evropou, bez čínských magnetů a baterií se neobejde

Martina: Ivane Noveský, my jsme tedy už do základů nalili železobeton, případně jsme tam umístili piloty, ale co dalšího budeme potřebovat? Vzácné horniny, kovy, kompozitní materiály? Co všechno?

Ivan Noveský: To všechno, celý Green Deal – já jsem svého času na to napsal nějaký fejetonek, myslím, že tak asi čtyři roky, možná pět let zpátky – že celý Green Deal je čínská záležitost, že je to vlastně vítězství Číny nad Evropou. Protože když si vezmu soláry, to je tehdy i dnes Čína, když si vezmu baterie, je to Čína, ať už jednotlivé suroviny či komponenty, či přímo baterky. Měniče, také Čína.

Vzácné kovy, o kterých hovoříš, neodymy, a všechny takovéto věci, které jsou tam potřeba, permanentní magnety, tak z toho všeho dneska 80 procent obhospodařuje Čína. Čína svou opatrnou, velmi intenzivní, ale neagresivní politikou získala celosvětově zhruba 80 procent. Něco málo mají Rusové, ale ti nemají tak dobré zpracování, jako mají Číňané, kteří jsou absolutní špičky. Něco málo mají také Američané, ale jinak je to fakt bída.

Martina: Ty jsi teď zmínil, že Čína kontroluje až 80 procent výroby neodymových magnetů, každá vrtule ho má v sobě asi 2 000…

Ivan Noveský: Ne, vrtule ne, to mají gondoly. Vrtule, to je v podstatě právě sklolaminát, který v sobě má jedovaté látky, věčné chemikálie, případně tam jsou třeba uhlíková vlákna, na zpevnění, a tak.

Martina: Takže gondola v sobě má až 2 700 kilogramů neodymu.

Ivan Noveský: Může mít, to záleží na typu, protože každý typ je trochu jiný. A samozřejmě tam jsou i jiné vzácné kovy, nejenom toto.

Martina: Dobrá, tak kromě toho, že se výrobou nejenom fotovoltaiky, ale i větrných elektráren, naprosto posiluje čínská surovinová dominance…

Ivan Noveský: Přesně tak.

Jádro vrátí stokrát víc energie, než spotřebuje, větrník jen sedmkrát, a to už je cesta k úpadku

Martina: Tak dává nám to tedy smysl, když třeba těžba neodymu, a jeho rafinace, je tak neekologická, a přeprava rovněž? Dává nám to tedy ve výsledku aspoň nějaký zelený smysl?

Ivan Noveský: Martino, já se ti omlouvám, ale celý Green Deal nedává žádný smysl. To je prostě celé nesmysl. To je v podstatě organizovaný zločin na energetiku, na ekonomiku, a na lidi v Evropě. Bohužel, je to náboženství, jak říkám, s odpustky zvanými „povolenky CO₂“, a to ještě nenaběhly. Ty jsi připomněla ETS2, a z toho mám hrůzu, protože až to naběhne, tak se z toho všichni pomineme.

Martina: Než se dostaneme k ETS2, tak bych připomněla známý ukazatel EROI, Energy Return on Investment, tedy návratnost vynaložené energie, a to je faktor, který přece musí při každé výrobě hrát významnou roli. Dá se spočítat, zda větrník, větrná elektrárna, abych mluvila přesně, někdy během své životnosti vrátí alespoň tolik energie, aby pokryla množství energie, která byla vynaložena na její výrobu?

Ivan Noveský: Paradoxně je to schopno, i když se tam nezapočítávají externality, to znamená, nezapočítává se tam to, co dělá někde v Africe nějaký černoušek, kdy se těží ruda, a potom když se to ještě přepravuje do Číny, nebo když se to zpracovává na místě, a podobně. Ale speciálně u EROI jsou čísla jednoznačná a jasně hovoří o tom, jak to je. U jaderné energetiky je to asi 100 : 1, tam se opravdu vyrobí stokrát víc, než je potřeba na její výrobu. Vodní elektrárny mají také až 100 : 1. Zemní plyn má 50 : 1.

Ale co se týká větrných elektráren, tak tam, když se do toho započítají i baterky, když se případně musí zálohovat, tak je to nějakých 7 : 1. A to je problém, protože to všechno, co je pod deset, je vlastně nikoli rozvoj, je to v podstatě degradace všeho. Protože když je EROI nad 10, tak to znamená, že se to trochu rozvíjí, a čím je tento poměr vyšší – jak jsem říkal, třeba 100 : 1 u jaderné elektrárny – tak to je opravdu super. Ale u větrníků se to dostává na 7 : 1, a to je špatně.

Martina: My jsme se trochu vysmívali stavitelům pyramid, kteří EROI opravdu nesplňovali, protože si zkrátka postavili obrovské hroby. Ale my si je v podstatě nyní budujeme také: Je to velké, je to věčné.

Ivan Noveský: A nedává to smysl.

Martina: A v únoru to dvakrát rozsvítí žárovku.

Ivan Noveský: No, v únoru. Spíš to bude v létě. Ono to je schopno rozsvítit. Musíme se samozřejmě dívat na to, že třeba v Irsku byl velký problém kolem podvodů. Protože u všech těchto občasných zdrojů jsou nejen výrobci, ale i spotřebitelé. A třeba v Irsku nastal problém, že když nefoukalo, tak to poháněli diesely, aby se vyráběla elektřina, protože cena elektřiny je dotována.

A cenu jsme zatím vůbec nediskutovali. Já jsem tady zmínil cenu 40 haléřů z hnědého uhlí, a 24 haléřů z jádra, kdežto tady, u větrníků, bohužel – a to už tedy udělala nová vláda, nové ministerstvo průmyslu a obchodu – se nechala proběhnout aukce, kde se odsouhlasilo 3,20 Kč z větrníků, které jim bude 20 let platit stát za každou kWh vyrobené elektřiny, a to i v době, kdy třeba bude cena minus 5 Kč za kWh. Protože problém je v tom, že tyto občasné zdroje, jak jsem říkal, vyrábí nikoli, když to potřebujeme, ale když zrovna fouká a svítí slunce.

Martina: Tak když vezmu v úvahu, kolik už občané naší země zaplatili firmě Diag Human, kolik jsme zaplatili solárním baronům – a ještě zaplatíme – tak toto už se ztratí.

Ivan Noveský: Diag Human, to je 17 miliard, a to jsem tehdy bohužel nezastavil, ale byl jsem zastaven, když jsem chtěl celý Diag Human zastavit. Tehdy, když Špidlova vláda v utajeném režimu vydala usnesení vlády, ve kterém jim přiklepla 320 milionů, a já jsem to málem shodil, protože jsme to řešili s paní doktorkou Poláčkou, nebožkou, když jsem byl generální ředitel ÚZSVM, a já jsem věděl, že to musím řešit, protože jsem věděl, že tento problém nastane. A jinak, co se týče solárních baronů, tak tam je další problém, že dneska už se jim platí 16,70 Kč za kWh, a do roku 2030 to ještě poroste.

Vysloužilé lopatky neumí nikdo zlikvidovat, v Americe je zahrabávají do obřích hromadných hrobů

Martina: Ivane Noveský, já z tebe žádnou pozitivní odpověď dnes pravděpodobně nevytluču. Dobře, tak obří větrníky jsme tedy postavili, budeme je muset udržovat v chodu, občas pravděpodobně opravovat.

Ivan Noveský: Často.

Martina: Ano. Hasit budeme jenom tak – kdyby nám náhodou chytly – aby neshořela…

Ivan Noveský: Půlka republiky.

Martina: Ano. Já mám přímé svědectví, jaké manévry například obnáší výměna mnohotunové převodovky větrné turbíny, a to v pouhé stometrové výšce. Takže my jednou budeme muset tyto staré větrné elektrárny nějak civilizovaně likvidovat.

A tady si možná posluchači vzpomenou na dva roky starý případ bavorské firmy Roth International, která nelegálně navezla zhruba 170 tun kompozitního odpadu z německých větrných elektráren do Jiříkova na Bruntálsku, a tam to složila. A o rok později, díky tamější starostce, si Němci museli tento nelegální odpad odvést zpět do Německa, a tam ho zlikvidovat. A mě by zajímalo, jak se vlastně takový odpad likviduje. Pokud tedy nepočítáme s tím, že ho sousedům vysypeme v chráněné krajinné oblasti.

Ivan Noveský: Mě by to také zajímalo, protože to zatím ekonomicky a ekologicky neumí likvidovat nikdo. Takže to, co jsi zmiňovala, to je případ, kdy to potom probíhalo přes nějakou ostravskou bytovou firmu. Někde v paneláku byla bytová firma, a přes tu to běhalo. A pokud vím, tak člověk, Němec, který to celé organizoval, dneska stojí v Německu před soudem, protože byl nejdříve oslavován, že všechno umí ekologicky zlikvidovat, než se zjistilo, že to vozí k nám. A nejenom na sever, ale on to vozil i na jižní Moravu, mimo jiné.

A dneska to řeší „ekologicky“ v Americe, protože tam už je tento problém ve velkém. A řeší úplně jednoduše: Přijede obrovský caterpillar, buldozer, vyhrabe obrovskou jámu, jakýsi obrovský hromadný hrob, tam se ty vrtule pečlivě naskládají, a zahrne se to, a je to ekologicky zlikvidováno, protože oni říkají, že zhruba za tisíc, možná za dva tisíce let se to prý rozpadne samo.

Martina: To znamená, že kromě obrovské plochy, kde budou větrné elektrárny stát, ještě budeme potřebovat obrovské plochy jako pohřebiště?

Ivan Noveský: Ty tady nemáme, možná to budeme vozit do Spojených států.

Martina: Ekologicky.

Ivan Noveský: Nebo, když se domluvíme, tak na Ukrajinu, protože tam jsou velké plochy zničeny uranovým střelivem, takže jsou zamořeny, a tak se to možná bude vozit tam. Ale je pravda, že to dneska neumí nikdo likvidovat. Bohužel. Všude v EU se říká, že firmy teď právě pracují na vyřešení tohoto problému, ale vyřešeno to není, a dneska se ví, že spousta větrníků v západní Evropě už dneska definitivně dosluhuje. Jsou to sice mnohem menší větrníky, než se plánují nyní u nás – protože to, co dneska vyrábí německá firma Siemens, a dánská firma Vestas, tak to jsou obří větrníky – ale to je jedno. Protože ta lopatka sice neměří 80 metrů, ale třeba 40 metrů, ale pořád se neví, co s tím. A to je obrovský problém.

Kdo nechce svítit loučemi a topit parketami v panelácích, bude si muset uhlí ještě nechat

Martina: Ty často upozorňuješ, že největší překážkou dalšího rozšiřování obnovitelných – jak ty říkáš, občasných zdrojů – jsou přírodní a ekonomické zákony. Taková lapálie. Říkáš, že na solární elektrárny je Česká republika příliš na severu, a na větrné elektrárny je příliš na jihu. Nemáme žádné Severní moře, kde by mohly vznikat rozsáhlé větrné parky, protože, jak trefně poznamenal náš někdejší zvláštní vyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška, ryby nemají volební právo, alespoň zatím. Tak zajímá u nás někoho, že to, co může fungovat v Severním moři, a vlastně asi to tam pravděpodobně tolik neškodí – ačkoliv nevíme, co to dělá s podmořským životem – tak u nás, zkrátka, kvůli naší poloze, rozloze, geomorfologii, jsme dostali karty, se kterými musíme hrát, a přírodní podmínky nepřepere žádný ekolog, ani ekologický aktivista. Zajímá to někoho?

Ivan Noveský: Bohužel náboženství ano. Náboženství vždycky mělo prim. Vezmi si upalování čarodějnic. Když si uvědomíš, kolik třeba Hladík – myslím bývalého pana ministra – investoval milionů do toho, aby propagoval právě tyto pseudozelené věci. Takže oni, kdyby mohli, tak by nás opravdu nechali upalovat. My to vidíme.

Mně se hrozně líbí, když někdo napíše, že je dezinformací, když se udělá nevýhodné srovnávání občasných zdrojů s jádrem, nebo s uhlím. Ale já se na to dívám jako energetik z hlediska čísel, já se na to nemůžu dívat ideologicky. Já sice jsem částečně věřící, ale určitě nejsem věřící klimatolog, a nevěřím na jejich odpustky. Ale upřímně řečeno, mně to prostě nikdy nevyjde.

Když se ze 73 procent instalovaného výkonu uhlí vyrobí 48 procent celkové elektřiny, a z 22 procent instalovaného výkonu občasných zdrojů se vyrobí 4 procenta elektřiny, tak je asi každému, kdo jenom trochu přemýšlí – a nepotřebuje ani trojčlenku, ale stačí zdravý selský rozum – jasné, že uhlí nemáme šanci tímto nahradit. A že pokud lidé nebudou chtít svítit loučemi, a v zimě si v panelácích rozdělávat ohýnky z parket – jak se to dříve dělávalo v některých sociálně vyloučených oblastech – tak si uhlí musíme nechat, protože to nemáme čím nahradit.

Plyn je sice ideální, ale dnes je drahý, a navíc nemáme jistotu, že ho teď budeme dostávat. Donaldu Trumpovi se podařilo perfektně zdražit cenu plynu i tím, že napadl Írán. Odřízli nás od laciného plynu z východu, a teď máme v podstatě plyn ze Západu, který je až osmkrát dražší. Kdo si to může dovolit? Ještě v roce 1996 jsme platili 3 koruny za kubík, a to už byla finální cena pro spotřebitele za kubík, a dneska máme cenu na burze čtrnáct kaček, a to je na burze, a k tomu si musíme připočíst distribuci, obchod, a všechno, a dostanu se řádově úplně jinam.

Z drahé elektřiny se stává likvidace průmyslu, a zelené studie vznikají podle toho, kdo zaplatí

Martina: Tak předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová veřejně přiznala, že Green Deal, a celý systém ETS, má sloužit především k tomu, aby elektrická energie zdražila natolik, aby ji Evropané spotřebovávali co nejméně.

Ivan Noveský: To je likvidace českého průmyslu, evropského průmyslu, a likvidace obyvatel, protože elektřina je základ, na kterém jede všechno. Já úplně obdivuji mladé, když říkají: „My to vydržíme. My to vlastně nepotřebujeme. My milujeme obnovitelné zdroje, takže nám to nevadí.“ Oni si neuvědomují, že si ani nenabijí iPhone.

Martina: Hlavně nevyrobí.

Ivan Noveský: To je další věc. A hlavně taky potom nic nefunguje. Vezměme si blackouty, to se rozpadne celá společnost, to není legrace, že nebude elektřina.

Tady byla svým způsobem zločinecká studie, kterou udělala Univerzita Karlova – což mě tedy vysloveně štve, protože já mám ke Karlovce určitý vztah. Kdysi dávno – to byla humorná scénka – byl předsedou Spolku přátel absolventů Univerzity Karlovy nějaký Ivan Wilhelm, absolvent ČVUT, a předsedou dozorčí rady Spolku přátel absolventů Univerzity Karlovy byl nějaký Ivan Noveský, absolvent ČVUT. Takže já mám k této univerzitě vztah. A oni udělali studii Seepia, která byla výslovně podvodná, kde dali třeba jako zdroj baterie. Ale baterie není žádný zdroj energie, ale je na uskladňování. A pak tam spočítali, že budeme nějakou elektřinu dovážet. Ale není odkud.

Martina: Proč to udělali?

Ivan Noveský: Podle mě to vysloveně bylo zadání zelených ekoteroristů, a bylo to nějakých asi 140 milionů, čili peníze. Podívej, problém je v tom, že vědci, bohužel, jsou dneska schopni takto fungovat, protože nechtějí přijít o granty. Mluvil jsem s mnoha lidmi, a oni říkají: „Ale když to takhle neuděláme, když nám nevyjde, že to má být zelené, tak nedostaneme grant, a fakulta mě vyhodí, protože řeknou, že jsem je připravil o grant.“ Takže vědci, bohužel, prostě fungují takhle.

Martina: A co svědomí? Co nějaká vědecká čest?

Ivan Noveský: Peníze jsou až na prvním místě. Jak říká Pavel Janeček: „Follow the money.“

Energetici vědí, že bez uhlí to nepůjde, ale nahlas to neřeknou, protože by přišli o práci

Martina: Je vás mezi energetiky hodně takových, kteří smýšlejí podobně jako ty?

Ivan Noveský: Je nás sice dost, ale většina z nich, protože jsou zaměstnáni u velkých koncernů – nebudu teď jmenovat – se samozřejmě bojí některé tyto věci přiznat, protože jim jde o zaměstnání, jako jde vědcům o granty čili o zaměstnání, takže jim jde také o zaměstnání. On, když řekne pravdu, že se teď bez uhlí neobejdeme, tak třeba přijde o místo, protože dneska zelená politika takhle, bohužel, funguje. Je to ideologie.

Martina: Já chápu, že jim může jít o zaměstnání, a je těžké to posuzovat, a už vůbec ne soudit, ale této zemi jde o budoucnost, jde jí o prosperitu, a možná, třeba v případě blackoutu, a podobně, jde lidem i o život.

Ivan Noveský: A nemáme na to politiky? Neměli by to hlavně řešit politici? Protože dneska je úplně jiná situace. Já jsem klidně mohl před rokem 89 říkat spoustu věcí i kolem plynu, a kolem dalších věcí. Samozřejmě tehdy nebyly sítě, a podobně. Ale dneska mají lidé hypotéky, jsou závislí na mzdě. Já jsem tehdy věděl, že když mě náhodou vyhodí z plynárny, tak půjdu za roh do elektrárny, a tam mě vezmou, a budu tam pracovat. Jako bezpartijní jsem si mohl dovolit stavět zásobníky plynu, do dneška máme ten největší, třeba Dolní Dunajovice, a podobně. Ale dneska jsou lidé opravdu závislí, a pokud jim vypadne měsíční příjem, tak třeba kvůli hypotéce přijdou o barák. To není legrace, a lidé se fakt bojí. Bojí se.

Martina: Jak ti argumentuje energetik, který přijal to, čemu ty říkáš zelené náboženství? Jak se můžete bavit?

Ivan Noveský: Že to ví, ale co může dělat.

Martina: To říkají všichni?

Ivan Noveský: Většina z nich, všichni samozřejmě ne. Někteří jdou. My jsme třeba dali v březnu, jak jsem o tom mluvil – návrh ministerstvům, a dalším, jak by to mělo vypadat podle směrnice RED III a třeba podle našeho zákona, a to nás dělalo 30, a byli tam lidé ze životního prostředí, lidé z firem, byli tam energetici, prostě velká skupina lidí, ale jenom pár z nás si mohlo troufnout se identifikovat. Ale ostatní řekli: „My tomu rozumíme, my to takhle chceme, nám se to líbí, je to logické, má to smysl, ale my tam nemůžeme být uvedeni, protože když tam budeme uvedeni, nás to může ohrožovat.“

Milí posluchači, celý třídílný rozhovor s Ivanem Noveským o akceleračních oblastech pro větrné a solární elektrárny, si můžete poslechnout vcelku a v předstihu na platformě Herohero.
Všechny díly najdete také postupně na našem webu RadioUniversum.cz, na Facebooku a YouTube, tak jak jste zvyklí.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme – i díky vám můžeme klást otázky, na které se jiní neptají. Martina Kociánová se na vás těší příště, zatím se mějte hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.