První bod pro konzervativce

Předseda Sněmovny reprezentantů, Kevin McCarthy z Kalifornie, získal nejvyšší post ve sněmovně po 15 kolech hlasování za cenu značných ústupků 20 republikánským rebelům.

Balíček pravidel prošel hlasy 220 ku 213, většinou podle stranických linií, přičemž všichni demokraté byli proti a všichni republikáni kromě poslance Tonyho Gonzalese z Texasu hlasovali pro. Už samotné schvalování McCarthyho ilustrovalo podle mne stav americké společnosti a rozdíly mezi oběma stranami. Zatímco demokraté opakovaně a jednohlasně hlasovali pro Hakeema Jeffriese do funkce předsedy sněmovny, mezi republikány se vyrojilo 20 rebelů žádajících významné libertariánské ústupky. Média velebící vnitrostranickou disciplinu demokratů se mohla přetrhnout odsuzováním republikánského rozvracení zavedených pořádků. Pro mne byla ideová šarvátka republikánů důkazem, že ještě nejsou demokratické principy, svobodná debata a hledání kompromisu opuštěnými hodnotami, na nichž byla současná americká společnost založena.

Potěšil mne hned první bod, který umožňuje jedinému členu sněmovny podat „návrh na uvolnění předsednictví“, což znamená, že kterýkoli člen většinové strany může prosadit hlasování o odvolání předsedy sněmovny, což ve skutečnosti není nic nového. Toto pravidlo platilo až do roku 2019, kdy předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová prosadila změnu, že pouze poslanec s podporou většiny členů výboru vedení strany může předložit návrh na odvolání předsedy. Návrat k původnímu výkladu zákona omezujícího téměř diktátorskou pozici předsedy sněmovny, zavedenou Nancy, považuji za světélko na konci tunelu.

McCarthy také učinil vzpurným konzervativcům ústupky zaměřené na kontrolu federálních výdajů. Ačkoli to není přímo součástí balíčku pravidel, McCarthy souhlasil s omezením vládních výdajů na úrovni fiskálního roku 2022 pro příští desetiletí. Nová pravidla také vyžadují samostatné hlasování Sněmovny reprezentantů o zvýšení dluhového limitu, což je celková částka, kterou si federální vláda může půjčit. McCarthy rovněž souhlasil s tím, aby členové Sněmovny reprezentantů mohli hlasovat o jednotlivých výdajových zákonech pro jednotlivé resorty už na úrovni kabinetu, a nebyli nuceni hlasovat o souhrnných balíčcích, jakým je zákon v hodnotě 1,85 bilionu dolarů, v němž se skrývají mnohé zbytečné výdaje, který Kongres schválil v prosinci.

Výčet všech návrhů by byl příliš dlouhý a nedovedu odhadnout, který z nich a po jakých úpravách bude schválen.

Proto jen stručně o těch, které považuji za nejdůležitější:

• Pravidla nahrazují automatické zvyšování plateb povinných výdajů zákonem, který zároveň vyžaduje snižování neefektivních výdajů, aby se rozpočet udržel v rovnováze. Je to v podstatě obnovení Trumpova principu „přineste mi nový zákon a zároveň dva, které se jím ruší.“
• Zřídí se podvýbor pro vyšetření údajné politizace ministerstva spravedlnosti, FBI, IRS a dalších vládních agentur. Toto vyšetřování by pravděpodobně zahrnovalo vyšetřování FBI a razii v domě bývalého prezidenta Donalda Trumpa na Floridě.
• Vsadím se, že většina Američanů by přivítala zrušení 72 miliard dolarů na přijetí a zaplacení dalších 87 000 agentů daňového úřadu z Bidenova letošního rozpočtu, a s ním podle mne těžko uskutečnitelný balíček zákonů na omezení federální byrokracie.

K dalším návrhům se vrátím, až budou mít blíže k realitě než ke snu konzervativců a libertariánů.