Globální souboj expertů

Pro dnešní dobu je charakteristická víra v experty. Cokoli se ve společnosti děje, děje se s odvoláním na odborné autority. Na experty se odvolávají politici, když provádějí nepopulární opatření. Na experty se ovšem odvolávají i jejich oponenti. Místo starého dilematu, zda se v životě řídit rozumem anebo citem, zda se se opírat o vědění anebo víru, se dnes dohadujeme, kterým expertům věřit a které ignorovat.

Víra v experty vychází z předpokladu, že odbornost je zárukou racionálního rozhodování. Z toho pro politiky plyne povinnost zaštítit svá rozhodnutí dobrozdáním expertů. Na stejný problém mají ovšem různí experti různé názory. To osvobozuje politiky od nutnosti svá rozhodnutí názorům expertů přizpůsobovat. Výhodnější je pro ně vybrat si z expertů takové, kteří souzní s jejich záměry.

Setrvačně se držíme romantické představy experta, coby vzdělance, který disponuje ve svém oboru potřebnými informacemi, rozhledem a kontakty, díky čemuž je respektovaným, na slovo vzatým odborníkem. Reálný expert je ovšem také prodavač, který nabízí své know-how, a pokud se tím chce uživit, musí zohledňovat zájem toho, kdo ho platí. Úspěšnou kariéru zaručuje expertovi loajalita ke korporacím, kterým pomáhá vydělávat, a k politikům, kterým pomáhá udržet se u koryta.

V politickém systému, ve kterém je prioritou profit vládnoucí minority, nikoli všeobecná prosperita, se od expertů neočekávají dobré rady, jak zlepšit lidem život. Očekávají se od nich dobré rady, jak na lidech ušetřit a jak je oškubat. Známý bonmot říká, že není problém nasytit chudé, ale uspokojit nároky bohatých. Hlavním důvodem upřednostňování nepopulárních opatření je zbytečnost opatření populárních, na kterých nelze vydělat. Z pohledu korporací a jejich politiků jsou investice do zvyšování životní úrovně občanů vyhazováním peněz.

Loajální expert je advokátem svého klienta. Jako má obžalovaný právo na obhájce, má i bankéř, obchodník, farmaceut či zbrojař právo na experta, který hájí jeho byznys. Úlohou těchto korporátních expertů s neomezeným přístupem do sdělovacích prostředků je přesvědčit veřejnost o potřebě bezemisní ekonomiky, o potřebě zbrojení, o potřebě povinné solidarity či povinné vakcinace, a obecně o potřebě čehokoli, na čem se expertův klient snaží zbohatnout.

Mezi experty naštěstí panuje konkurence, díky které máme vedle expertů poplatných mocným i experty nezávislé. Částečně to jsou odborníci, kterým se nepodařilo dostat na výplatní pásku korporátu anebo vlády, a jsou tedy nezávislí nedobrovolně. Zajímavější jsou ovšem nezávislí experti, kteří jsou v opozici z pilnosti a z přesvědčení. Ukazuje se, že není snadné je umlčet, aniž by to vzbudilo nežádoucí pozornost. Někteří z těchto nezávislých odborníků pak díky tomu, že nejsou omezeni zadáním a myslí svobodně, otevírají netušené obzory lidem, kteří jsou zvídaví, a nebojí se používat vlastní hlavu.

Nezávislý odborník potvrzuje těm, kdo ho vyslechnou, že je důvodné jejich podezření, že se zde dějí lumpárny a obhajují absurdity. Díky nezávislým expertům víme, že si na placené prorežimní experty musíme dát pozor, a nemůžeme jim slepě věřit vakcíny, CO₂ či vojenská vítězství. Nezávislým odborníkům ovšem vděčíme i za to, že si neděláme iluze o stavu společnosti. Lidí, kteří se bojí myslet, anebo to neumí, je zde díky expertům na vymývání mozků bohužel mnoho.

Žijeme příběh s otevřeným koncem. Může se stát, že nezávislí odborníci budou vyhledáni, umlčeni a pro výstrahu pobiti, aby mocným nekazili byznys. Také je ale možné, že se díky nezávislým odborníkům prokáže neobhajitelnost zjevných nesmyslů, kterými mocní, v zastoupení svých expertů-advokátů, svůj byznys obhajují. Není na škodu si představit, že náš příběh, byť má dnes špatnou prognózu, dopadne ke všeobecnému překvapení dobře. Dojde na názor expertů, to je jasné. Proč by ale nemohl nad zištností zvítězit rozum, čili názor expertů nezávislých, kteří společensky atraktivní know-how nabízejí z pilnosti a zdarma? Jak to kdysi zpívali Buty: „Nemusí se vždycky v noci konat vražda.“