Propagandisté v přestrojení

Je zajímavé, že média jsou plná propagandistů, ale nikdo se k tomu nehlásí. Propaganda je slovo, co nemá dobrý zvuk. Propagandisté proto předstírají, že jsou něco jiného. Dělají, že jsou reportéři, analytici, investigativci, komentátoři, obecně pak že jsou žurnalisté. V převleku za novináře se vmísí mezi lidi a propagují zboží, které bývá prošlé, po záruce, a bez reklamy by bylo neprodejné.

Propaganda za své pejorativní vnímání nevděčí pouze adjektivům typu „nacistická“ propaganda, „komunistická“ propaganda. Pohlížíme na propagandu přes prsty hlavně kvůli naší zkušenosti se svobodou. Svoboda je nesamozřejmá, omamná, vlastně je to droga. Kdo zakusí atmosféru otevřené diskuse, ve které se hledá pravda, tomu už není dost dobré, když se něčí pravda bez diskuse vnucuje. Propagandisté ohlašují příchod nesvobody: Pravda je nalezena, další diskuse netřeba.

Není ovšem propaganda jako propaganda, i u ní začíná platit, že když dva dělají totéž, není to totéž. Je rozdíl, zda propagandista propaguje něco, co lidé ještě nechtějí, anebo něco, co už nechtějí. Zda se propagandista snaží lidem otevřít oči, anebo zda jim chce zavřít ústa. Zda má propagandistovo portfolio růstový potenciál, anebo zda se jedná o výprodej.

Zatímco propagandista nabízející budoucnost je na svůj propagandismus pyšný, chlubí se tím, že šíří osvětu, nabízí lepší zítřky, propagandista, který doprodává minulost, se za zboží, které ztratilo původní étos, někde v nitru stydí. Proto ty převleky, předstírání nestrannosti, proto ta hra na objektivitu, proto ta obsedantní posedlost dezinformacemi, co vidí za každým rohem, proto to postižení politickou korektností. Čemu se kdysi říkalo „politické PR“, má dnes pověst klamavé reklamy a politický marketing degeneroval na pouhý hon na čarodějnice.

Náš přestrojený propagandista se cítí povolán provést svého čtenáře, diváka či posluchače minovým polem názorové plurality. Naučit ho používat kompas, který vždy ukáže jenom sever, nyní u nás tedy Západ. Tam kde si na jednom pískovišti hraje více propagandistů, sledujeme, jak si svou utajovanou deviaci institucionalizují. Propaganda se obléká za veřejnou službu, nabízí se coby učitelka, vychovatelka. Nabízí se také jako laskavý dozor, a když to nepomůže, jako přísný soudce. Propagandisté jsou si pak vzájemně příkladem, oporou i publikem v kompaktní propagandistické bublině. Platí o ní, co o všech bublinách: Nejde o to, jestli praskne, ale jenom kdy.

Ze všech prasklých propagandistických bublin je stejné poučení. Kdo se snaží ohnout skutečnost, aby odpovídala jeho představám či zištnému zájmu, toho realita nakonec usvědčí z manipulace. Propagandisté nabízejí fiktivní, falešné obrazy, o kterých tvrdí, že jsou malované podle skutečnosti. Když se podvod provalí, propagandista se vylže ze lži, a tváří se při tom jako blbec, což je ale jenom další rafinovaný převlek.

U propagandy neplatí, že v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství. Propaganda je toxická v jakémkoli množství, tedy i v malých dávkách, protože má tendenci zhoubně opanovat veřejný prostor, nenechat žádné místo pro oponenty. Propagandu nelze tolerovat. Je třeba ji neustále konfrontovat se skutečností. Je užitečné demaskovat propagandisty, usvědčovat je z podjatosti. Je třeba mít stále na zřeteli, že propagandista neřeší, jak pomoci lidem utvořit si názor. Propagandista řeší, jak lidem vhodnou selekcí informací a polopravd vymýt mozek, jak lidi srovnat, seřadit a ovládnout.

Dnešní liberální propagandista hlavního proudu se mentalitou neliší od propagandistů, kteří sloužili autoritativním režimům minulosti. Nejlépe se to vidí na válečné propagandě, která je až směšná v předstírání, že je zpravodajstvím. Je zde pouze technický rozdíl v tom, že díky novým informačním technologiím propagandistům narostly větší svaly. To je ovšem kompenzováno tím, že jim změknul mozek. Dnešní propagandista je pověstným císařem, který se mezi námi promenuje v nových neviditelných šatech. Je to nejstupidnější mediální převlek, který počítá s tím, že se nenajde nikdo, kdo upozorní, že je císař nahý.