Když jsem 27. března nenašel na stránce Miroslava Macka jeho pravidelné glosy, měl jsem za to, že si dopřál zaslouženou dovolenou. Mátlo mne ovšem, že tak činí z jara, kdy zahradník neví, kde mu hlava stojí. Teď se ukázalo, že mířil na dalekou cestu, tu poslední, na které ho vyprovázejí naše vzpomínky a nekrology.
Pro ty, kdo rádi kádrují jiné, byl Miroslav Macek vděčným soustem. Kdo se zaplete s politikou, je už z podstaty věci současně hrdinou i padouchem. Z jeho zásluh se může vyklubat spoluvina, a naopak. Miroslav Macek se ovšem naštěstí zapletl také se slovem a činil tak elegantně, chytře, s noblesně zvednutým obočím.
Snad neuškodí, podělím-li se bez jeho vědomí o naši emailovou korespondenci:
_________________________________________
Datum: 17. 3. 2023 10:30:57
Předmět: pozdrav
Vážený kolego,
promiňte tento nevyžádaný mail pravidelného čtenáře. Dnes jste nás se ženou tak rozesmál tím Ševčíkem, že Vám prostě musím poděkovat za hezké ráno :-). Také jsem nedávno příteli Janu Schneiderovi pogratuloval, že se dostal do Vašeho glosovaného monitoringu, na což skromně odepsal, že máte dobrý vkus :-). Přeji Vám všechno dobré!
V dokonalé úctě Ivan Hoffman
_________________________________________
Datum: 17. 3. 2023, 13:46
Re: pozdrav
Vážený pane Hoffmane,
díky za mail a vlídná slova ke glosám. Těší a dodávají tolik potřebnou energii. Rád přiznávám, že také já čtu se zaujetím a potěšením Vaše texty. Neustále tvrdím při setkávání s lidmi, kteří propadají trudnomyslnosti, že je zapotřebí vytvářet „ostrůvky pozitivní deviace“, vzájemně o sobě vědět, rozšiřovat je a čekat na vhodný čas, kdy se spojí do silného celku.
Přeji Vám a Vašim blízkým krásné jarní dny.
Váš Miroslav Macek
_________________________________________
Všechny příspěvky s Ivan Hoffman
Mackovy glosy jsem si nechával vždy na konec ranní obhlídky éteru, jako garantovanou třešničku na dortu. Jednou jsem mu i napsal a velmi si považuji toho, že můj příspěvek zveřejnil, jak to občas dělával („čtenář glos X.Y. mi napsal“).
Dobře, takže dovolená rázu poněkud trvalejšího. Automatismus denního otevírání glos brzy vymizí, čas od času ale do dvacetiletého archivu nahlédnu s velkým potěšením. Náhodně, nelze minout. Děkujeme.
Jako politika jsem ho neměl v úctě. Ale jako glosátor, to byl balzám pro oči, uši i duši. Z této stránky je to škoda, že odešel do věčných lovišť.
Hezká vzpomínka, Miroslav Macek měl cit pro jazyk, jeho překlady poezie byly úžasné, opakovaně jsem obdivovala s jakou bravurou překládá verše, které jinak nevyhledávám. Budu velmi postrádat jeho glosy a také jsem v březnu počítala, že jsou s Petrou někde na dovolené a netrpělivě vyhlížela další glosu. Tolikrát jsem souhlasně říkala jo, tolikrát si uvědomila, že má skvělý přehled a odvahu. Vtip a sarkasmus, kterými se v jeho glosách jen hemžilo, to byl jeho styl, uměl trefit hřebíček na hlavičku. Jeho odvaha se kterou říkal věci nahlas, nemlčel ani během kovidového koncentráku a do poslední chvíle si nebral servítky. Uvědomila jsem si, že ikdyby to s Knižním velkoobchodem bylo divoké a měl v tom prsty, je mi to jedno, zanechal tu tolik dobra a krásy a za to vše vám pane Macku děkuji
Ano, mám to úplně stejně. Taky jsem si myslela, že je na dovolené a netrpělivě se těšila na jeho návrat. Jeho glosy mi dávaly útěchu a povzbuzení, že v tom marasmu nejsem sama a že tu ještě jsou lidé s normálním úsudkem, o které se mohu opřít. Překlady poezie jsem též měla ráda a obdivovala. Odešel podle všeho klidně a nejspíš i s noblesou, která mu byla vlastní. Je třeba mu to přát, i když pro nás „pozůstalé“ je to citelná ztráta.
Ano po MM tu bude prázdněji a tak se prosím Ivane snažte za dva. Styl glos byl tak občerstvující, výstižný. Jeho vášeň pro zahradu a kočky sdílím, stejně tak pro anglickou literaturu. Jeho pokračování Saturnina patří ke skvostům mé knihovny stejně jako originál. Ano, bude mi chybět a to velmi, přesto že jsme se nikdy nesetkali a přesto tisícekrát v mnoha podobách