Naše post-západní budoucnost

Pochopitelně, nadále nás pozitivně ovlivňuje, motivuje a intelektuálně obohacuje množství myšlenek, hodnot a zásad, které se v uplynulých staletích zrodily v Evropě a Severní Americe. Stále přispívají k materiální kvalitě a důstojnosti našeho života převratné vynálezy a inovace, jež vzešly ze zemí rozkládajících se mezi Atlantikem, Středozemním mořem a Uralem. Náš právní systém, demokracie, moderní individualismus a humanismus se v dané podobě nevytvořily nikde jinde. Evropané kdysi přijali z Orientu křesťanství a vtiskli mu specifickou duchovní náplň a institucionální rámec, který se lišil od jiných variant. V tomto smyslu hovořím o euro-americkém civilizačním okruhu jako geograficky vymezitelné zóně sdílené morální a kognitivní energie, jež prostupuje a utváří kulturní symboly a artefakty, myšlení, hodnoty a životní styl místních obyvatel, cítících vzájemnou spřízněnost a solidaritu.

Tento prostor, který se zformoval v neklidných staletích po rozkladu Říše západořímské a expanzi islámu, bezpochyby bude historicky pokračovat dál, i když je otázka, do jaké míry jeho povahu ovlivní či promění probíhající demografické procesy. Edward Gibbon napsal, že už v osmém století se Paříž mohla stát v případě porážky Karla Martela u Poitiers muslimským městem. Zdá se, že celé úžasné dobrodružství a vzepětí západní Evropy bylo vymezeno dvěma vlnami islamizace, z nichž pouze ta první před více než tisíci lety byla neúspěšná.

Hvězdné časy

Západem v užším slova smyslu rozumím politicko-ekonomický proces, jehož podstatou byl přenos specifického ekonomického a oligarchického systému zaměřeného na akumulaci kapitálu a odpovídajících finančních dovedností a znalostí v šestnáctém a sedmnáctém století ze severní Itálie do severozápadní Evropy, to znamená z Benátek a Janova do Amsterdamu a Londýna, kde se zrodilo středisko imperiální moci vyznačující se obchodní, podnikatelskou a militaristickou rozpínavostí, která nabyla globálního rozměru. V důsledku průmyslové revoluce získala Velká Británie a posléze Spojené státy americké obrovskou mocenskou převahu, která jim umožnila přeměnit celý svět v hierarchický systém podřízený jejich ekonomickým a imperiálním zájmům.

Impérium je schopno ovládat a kontrolovat svět do doby, kdy dokáže chápat povahu událostí a dějů, které v něm probíhají, a adekvátně na ně reagovat. To vyžaduje rozsáhlé vědění a kognitivní sílu. Expanze Umajjovců v sedmém a osmém století by nebyla tak úspěšná, kdyby se její muslimští vůdci neopírali o odkaz helénistické vzdělanosti, již dokázali kreativně využívat. V pozadí západního imperialismu se nacházel vzestup moderní vědy počínaje racionalismem a experimentálními disciplínami raného novověku. Opakem vědy je mýtus, do jehož bezčasí sdílených iluzí se uchylují společnosti, které ztratily historickou vitalitu. Historikové jako Oswald Spengler nebo Arnold Toynbee ukázali, jak podobné civilizace, například starověký Egypt, mohou přežívat ještě celá staletí jako zdánlivě rozrostlý strom, ale bez naděje na opětovné historické vzepětí.

… a úpadek

Obrat imperiálního Západu k mýtu naznačila teze amerického politologa Francise Fukuyamy z přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století o „konci dějin“ jako výrazu dominance západní liberální demokracie. Francouzský publicista a diplomat Arthur de Gobineau napsal v polovině devatenáctého století, že to, co z nás činí moderní lidi, je vědomí, že naše civilizace je smrtelná. Starověké civilizace nechápaly dějiny v uvedeném smyslu. Neočekávaly přirozený historický zánik, ale ztotožnily svoji společnost se světem jako takovým, který skončí apokalypsou. Fukuyamova víra v „liberálně kapitalistické bezčasí“ je tak bližší asyrským nebo babylónským mágům a věštcům než realistickým, pragmatickým a cynickým budovatelům britského a amerického impéria. Je to návrat do mýtického myšlení.

Tento západní intelektuální regres by vysvětloval směs zmatenosti, hysterie, popírání, verbální agresivity a iracionality, s níž vůdci kolektivního Západu a jejich mediální a akademičtí klienti reagují na události, které probíhají v současném světě a z nichž se rodí nové globální uspořádání. Ztratili schopnost rozumět jejich povaze.

Neodehrává se přitom nic, co bychom neznali z minulosti. Podstatou dějin je neustálá změna. To, že velké asijské civilizace, otřesené nástupem moderní doby, postupně obnoví své tradiční postavení, se dalo očekávat. Životaschopná a racionální společnost, která se dokáže přizpůsobit, se většinou nemá čeho obávat. Byli jsme svědky konce imperiálního projektu, na jehož počátku se nacházely Benátky a na konci Washington, a který si přisvojil označení „Západ“.

Vstupujeme do „post-západního“ světa. Tradice, hodnoty a zdravý rozum, z nichž jsme po staletí vycházeli, a intelektuální a morální potenciál, kterými disponujeme, by měly být zárukou a nadějí, že se v něm neztratíme.