Specialita ODS – Hroší kůže

Podle ředitele STEM doplatí koalice Spolu na bitcoinovou aféru ministra spravedlnosti ztrátou 5 % preferencí. Pokud STEM posledně naměřil partě ODS, TOP 09 a lidovců 20 %, pak i po skandálu, co u nás nemá obdoby, zůstane Fialovu týmu pěkných 15 %. Praxe Divokého západu „spolu chyceni, spolu oběšeni“ pro Spolu neplatí, a neplatí ani, že kdo je chycen, bude také oběšen. Divoký východ takto nefunguje.

Chování voličů se studuje, analyzuje, hledá se způsob, jak se voliči dostat na kobylku a získat jeho hlas. Porozumět volebnímu chování je klíčem k úspěšnému politickému marketingu. Politici už dávno přišli na to, že jejich úspěch nezáleží na kvalitě nabízeného programu, ale na tom, zda se jim podaří nahlédnout voliči do hlavy a zjistit, co chce slyšet.

Voličova volba je rébus, který pro politiky řeší politologové, sociologové, psychologové, statistici, političtí píáristé a marketéři, ale i ekonomové či právníci. Za práci vděčí tomu, že dostat se k moci napřímo, právem silnějšího, bohužel nelze. V parlamentní demokracii se moc získává oklikou, přes většinu hlasů získaných ve volbách.

Nechme experty bádat, analyzovat a usměrňovat, a řekněme si, co pro voliče platí obecně, co se při každých volbách opakuje, a čeho se od voličů dočkáme i teď. Předně platí, že většina oprávněných voličů politiku neřeší. Ti, co politiku řeší, činí tak většinou povrchně. A ti, kteří politikou žijí, jsou vesměs konzervativní, nemění orientaci, a většinou ani dres.

Z uvedeného plyne, že na volební chování nemá zásadní vliv, jak vláda vládne, či jak opozice vládu peskuje. Dopad skandálů a afér se přeceňuje a na odvedenou politickou práci se při volbách nehledí. Volby nerozhodují extrémy, ale dlouhodobé trendy a setrvačnost společenského pohybu. Není podstatné, ke komu se voliči přikloní, ale komu k volbám nepřijdou. Politické strany neodcházejí ze scény kvůli svým pochybením, mizí na nezájem.

Kdo si na nezájem nemůže stěžovat, je zmíněná ODS. Její pozoruhodná politická nesmrtelnost evidentně nesouvisí s vděčností jejího elektorátu, protože pro své voliče nic dobrého neudělala. Volič ODS je produktem mocného spodního proudu ve společnosti, kalného proudu, ve kterém se neštítí žádné špíny, protože ta je jeho občanskou, demokratickou přirozeností. Co voličům jiných stran na předsedovi Fialovi vadí, to voliče ODS nechává chladným, anebo si toho cení.

ODS může počítat s voličem, který raději akceptuje paktování s kriminálníky, než vítězství Babiše. A pokud jde o peníze od mafie, jsou problémem, pouze když se berou nešikovně. Tehdy totiž hrozí, že kořist trestuhodně propadne státu. Volič ODS, respektive Spolu, je elitář, považuje se za něco lepšího, takže nemá, koho jiného volit než stejné elitáře, jako je on sám. Voliči ODS a spol. se pak od ostatních voličů odlišují hroší, neprůstřelnou, liberálně demokratickou kůží.

Voliči nejsilnější strany, Babišova ANO, jsou z jiného těsta. Úspěšnému fabrikantovi se podařilo zformovat lidové hnutí, které se obejde bez ideologické sveřeposti, a pokud se proti něčemu vymezuje, je to diletantismus a arogance. Takového klidného, nenáročného voliče, kterému stačí, když si na něj politici nedovolují, by chtěl každý. Jenomže právě tomuto voliči je nejhůř vidět do hlavy! Nedá se říct, že je to levičák anebo vlastenec, není to ani konzervativec či liberál. Ani euroskeptik to není. Jenže ani eurofil. Ze všeho nejvíc to bude apolitický pragmatik. Realista, který hledá alternativu k politickým fanatikům, egoistům bez skrupulí, který ale nemá silný názor a jasnou vizi. Bude to skeptik, který možná neví, co přesně chce, ale přesně ví, co nechce. Jedno je jisté, ztratí-li Babiš nějaké voliče, tito ani omylem nezabloudí k Fialovi.