Traktorová demokracie

S lehkým dojetím jsem četl reportáž Ivana Davida z Evropského parlamentu, kde politici, zablokováni protestujícími traktoristy, obraceli kabáty. Strach z naštvaných zemědělců přiměl europoslance, aby zakázali patentovatelnost rostlin, tedy legislativu, díky které by tři nadnárodní firmy ovládli během jediného roku veškerý evropský trh. „Globalisty lze porazit“, konstatuje Ivan David na příkladu zemědělců s jejich traktory a podporou veřejnosti.

Vítězstvím nad globalisty je také rezignace EU na dohodu o volném obchodu s Mercosurem, do které obrazně řečeno hodil vidle liberál Macron. Impulzem byl pohled na traktory francouzských zemědělců, mířící na Paříž. Evropským zemědělcům je jasné, že by neobstáli v konkurenci s Brazilskými a Argentinskými kolegy, kteří na rozdíl od nich užívají v Evropě zakázané pesticidy a neplatí v Evropě vybírané uhlíkové daně.

Potvrzuje se, že politici rozumějí pouze síle a toho, kdo se s nimi zkouší domluvit po dobrém, ze zásady nezastupují, nýbrž ignorují. Také ale vidíme, že proti globalistům se bouří lidé, kteří se živí prací. Neziskové elity, kterým se vtipně přezdívá „lehkoživky“, jsou ke globalistům loajální. Demokracii, kdy se občané svedou bránit diktatuře oligarchů, lze nově přičlenit adjektivum „traktorová“. Místo veřejného intelektuála hájí právo občana na svobodu a zdravý rozum farmář, který přijíždí do města na traktoru, na způsob sošného rytíře na bílém koni.

Okno, kdy je úspěšná vzpoura proti globalistům ještě možná, se ovšem uzavírá. Přicházejí mentálně chabé, nedovzdělané generace, které už nebudou mít povědomí o svobodě, na které je třeba z pudu sebezáchovy trvat. Výmluvnou předzvěstí je progresivní dorost v médiích hlavního proudu. Společenské procesy mají setrvačnost, jež neumožňuje zásadní změnu kurzu, ani když už je jasné, že je na obzoru ledovec. Teď, anebo nikdy, říkám si při pohledu na Holandské, Německé, Francouzské či Polské traktoristy, aniž bych ovšem trpěl iluzí o revolučním potenciálu traktoristů Agrofertu.

Traktorová demokracie je demokracií sezónní, zimní. Strach politiků z takové demokracie pomine v březnu, kdy se traktory vrátí na pole. Místo naštvaných zemědělců se politikům připomenou štědří lobbyisté. Globalisté se svými neomezenými prostředky uplatí, vše co jim stojí v cestě za dalšími zisky. Ty generuje koncentrace kapitálu do stále menšího počtu rukou. Účinnou obranou proti koncentraci bohatství a moci může být jenom porážka systému, který takovou koncentraci umožňuje. A je jasné, že traktory nesvedou odstranit korporátní fašismus, zkrotit finanční oligarchii, anebo zastavit válečné šílence.

Důležité bude, zda se traktorová demokracie stane katalyzátorem širšího protestu. Zda se otevře nové okno, kterým se ze světa kontaminovaného nekonečnou chamtivostí nemravně bohatých, vyprostíme do světa vstřícného k obyčejným lidem. Ano, je to boj s časem, protože účinek katalyzátoru bude slábnout a porazit globalisty je třeba dříve, než se do společnosti vrátí lhostejnost, únava a apatie. V každém případě mne mrzí, že nemám traktor!