Kupředu levá, zpátky ni krok!

Dávná píseň budovatelů zářných zítřků výstižně charakterizuje posedlost ideologií, cesta zpět neexistuje, ba nesmí existovat, lidem postiženým ideologií by se zhroutil svět. Prosazují pevně stanovený plán vyztužený nezlomnou vírou (a většinou i touhou po moci). Když si po válce poražení evropští politici v duchu osvícenství vymyslili společný integrační projekt Evropy a založili vládu ústřední byrokracie, jež měla skoncovat s démonem šovinismu, počali opatrně a po krůčcích zakládat pravidla, lépe řečeno směrnice jednotného trhu nadnárodní říše. Na každý zádrhel sjednocování států pod střechou unie měli jedinou odpověď – více integrace. Poměrně nedávno po klimatických summitech získala integrační ideologie mocný impulz v podobě apokalyptických obav z armageddonu globálního oteplování a komisaři EU s unijními politiky vyprojektovali v roce 2019 smutný Zelený úděl, plán na kompletní přestavbu tradičního hospodářství a životního stylu Evropanů s cílem zlikvidovat veškeré emise skleníkových plynů. To ovšem znamená nejen likvidaci spalovacích motorů, ale i skoncovat s energeticky náročnými stavebními materiály (cement, beton) a umělými hnojivy v zemědělství (nešťastné dusičnany) a dokonce i dobytkem (metan). Nastává druhá fáze tentokrát už nepokrytě radikálního centrálního řízení hospodářství a poprvé v dějinách světa slibují politici chudobu (prezidentka bruselské nomenklatury hodlá v zájmu planety naordinovat Evropanům přísnou dietu). Někdo její vizi trefně nazval komunismem 21. století.

Tragédie sektářského myšlení postihuje Západ od nepaměti, zejména od protestantských válek. Kazatel radikálně puritánského křídla Cromwellovy armády Thomas Collier mluvil o „svatých vidoucích“, kteří mají poslání vytvořit nový dokonalý svět, neboť ten starý je stále z principu svobody a hříchu nedokonalý. Světských budovatelů v úsilí o novou Evropu podle představ politických náboženství zažil novověk nemálo, Napoleona, císaře Viléma II., Hitlera i Lenina.

Dnešní experiment Komise vnutit lidem imperiální plán za účasti spřátelených politiků všech „systémových stran“ může vést pouze k rozvratu a jednou Unii rozloží. „Člověk je totiž zvláštní tvor, kráčí vpřed, pokud se dívá zpět a opírá o minulost, jestliže si však představuje ideální budoucnost, jeho mysl se smrskne do jediné imbecilní představy – nirvány“ (G. K. Chesterton, Úžas, radost a paradoxy). Plánovačům zítřka musíme jedno přiznat: Byli jsme opravdu neskromní, plýtvali jsme přírodními dary, standardem se stala dvě auta v rodině, maso každý den, 23 stupňů v místnosti, lety do zámoří, ideálem domek se zahrádkou a nejlépe s bazénem. Puritánská komise EU se rozhodla zazobané Evropany potrestat a s lidským obžerstvím skoncovat. Nestačí snad maso o posvícení? Voda, slunce a vítr budou pohánět čistý elektrifikovaný svět bez skleníkových plynů. Autem budou jezdit jen funkcionáři a boháči, „avanti popolo přesednem na kolo“, ale možná se složíme i na elektrický skútr. Mnozí komentátoři spolu s naším premiérem se domnívají, ať už se to někomu líbí, nebo nelíbí, že jsou kostky vrženy a cesta nenávratně daná. Zatím. Lidé se vždy bouří až za pět minut dvanáct.

My, kteří jsme reálnou utopii už jednou zažili, dobře víme, jak to dopadlo, a po ruce máme verše básníka, kterému dnes Západ ani naše idealistická mládež nerozumí:

Nad mozkem poslušnost a nad rozumem víra
… vpřed, jenom vpřed, vpřed, jenom vpřed…
VPŘED! JENOM VPŘED!
A vpředu smrdí síra…